25. 9. 2015 / Štěpán Steiger
V týž den mě z opačných světových stran dostihlo dvojí poselství k témuž tématu. V americkém Kongresu přednesl jedno papež František. Část jeho projevu se dotkla přistěhovalectví (v Evropě včetně Česka tomu říkají uprchlická vlna). Papež termín uprchlíci nepoužil, mluvil o přistěhovalcích (imigrantech) a řekl doslova: „Nesmíme být překvapeni jejich počty, ale musíme je vidět spíše jako lidi, vidět jejich tváře a naslouchat jejich příběhům, pokoušet se reagovat jak nejlépe umíme na jejich situaci.“
Týž den dorazil český prezident Miloš Zeman během své návštěvy Moravskoslezského kraje do místa, kde je detenční (zadržovací) tábor pro uprchlíky. Neměl nejmenší zájem do tábora nahlédnout. A svým obvyklým způsobem, se širokým úsměvem na tváři, prohlásil, že navštěvuje pouze české občany a pokud jde o cizince, vídá se jenom s těmi, které sám pozval.
Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE
V podstatě neřekla hlava českého státu nic nového. Odráží nejenom oficiální postoj vlády, ale také valné části (většiny?) české společnosti. Vyjádřila to velmi stručně také čtenářka Práva ve svém dopise (Právo 25. tm.): „Mám strach a nejen já. Evropa je zaplavena desetitisíci lidmi, kteří jsou úplně jiní než my. Nejen vzhledem, ale hlavně myšlením, způsobem života. Nesouhlasím s tím, aby se tu usadili a možná v budoucnu i prosazovali své myšlenky a náboženství.“ (Podtrhl jsem já.)
Toto zapšklé české „vlastenectví“, ten strach z „jinakosti“, to je projev malého ducha, malého myšlení, vlastně maloměšťáctví. Navíc ovšem je to projev přesně protiřečící postoji současného papeže. Produktem toho myšlení je víc a víc zdůrazňovaná „nutnost“ ochrany/obrany Schengenu. Postavit plot kolem celého tohoto prostoru už nelze ani časově an i technicky. Ideální představa tzv. evropských politiků – visegrádských skoro víc než ostatních – je pouštět ty, kdo se chtějí dostat do Evropy, dovnitř jednotlivě, přijímat jen ty – mladé muže s kvalifikací, kterou ten či onen člen EU potřebuje – kdo jsou ochotni pracovat co možná za nižší mzdu než pracovní síla domácí, nemíchat se do „politiky“ a vůbec „chovat se“, jak to „Evropa“ uzná za vhodné.
Netřeba říkat, že je tento postoj je ekonomicky postojem kapitalisty prní poloviny 19. století. Nijak zvlášť jej nezajímaly životní podnínky lidí, které zaměstnával. Současní kapitalisté nejsou tak úplně lhostejní, rozdíl však není valný. Obdobně „přirozeně“ je jim lhostejné, jací jsou uprchlíci: důležité je, jak je možno po(vy)užít jich jako – levnou – pracovní sílu. Postoj politiků je obdobný, ovšem jejich povolání je nutí s uprchlíky nějak nakládat. To je styčný bod s postojem Miloše Zemana.
Když do země, jejímž je představitelem (rád by však byl - a neustále se o to pokouší – hlavou „svého“ státu), proudí – přičemž je tento „proud“ jako letošní vysychající české potoky – „uprchlíci“, jež nepozval, nechce ani jako osoba ani prezident s nimi nic mít. Nejsou to lidé, jsou to uprchlíci, běženci, nejsou vlastně ani přistěhovalci, nechtějí zde zůstat – žít. Pokud jej vůbec zajímají, pak jako papežem zmiňované „počty“ – ať už pro průmysl nebo v poměru k nákladům v rozpočtu. Na rozdíl od postoje a názoru papežova je to postoj ne-lidský.
Ačkoliv mě tato skutečnost vlastně u českého prezidenta (jehož jsem bohužel volil, protože jsem nechtěl volit Karla Schwarzenberga) sama nepřekvapuje, domníval jsem se naivně, že do tábora, vzdáleného sotva pár set metrů (?) od místa projevu, nahlédne už z pouhé zvědavosti. (Českem se přece šíří sotva úředně popírané zvěsti, že se tam s „uprchlíky“ nezachází zrovna jako s „lidskými“ bytostmi – počínaje odebráním peněz a mobilů). Říkám ze zvědavosti, neříkám ze soucitu – jsou totiž vlastnosti, jež se u politiků příliš často nevyskytují, a Miloš Zeman je především politik. (Návštěva „zadržovacího tábora“ by mu na popularitě sotva přidala.)
Shrnuto: můj obraz současného českého prezidenta je nyní obohacen o další rys – rys antihumanisty. Citátem z papežova projevu jsem pouze chtěl ukázat, že o uprchlících lze uvažovat i jinak, než to činí vrcholný český politik (i když jeho názor a postoj v této věci sdílejí přespříliš mnozí spoluobčané, případní voliči). Papež doporučoval farníkům katolické církve, aby do svých domácností přijímali uprchlíky. Zemanovo – nevyslovené, ale naznačené – poselství jeho voličům je, aby je od svých prahů odháněli. Přece jsme je nezvali! Nechtějte být humanisty!
Vytisknout28.9. 2015 / Bohumil Kartous
Česká společnost se stává obětí své vlastní hysterie. Absurdní případ se stal jedné malé cestovní kanceláři z Kojetína, která organizovala zájezd do lázeňského centra v maďarském městě Harkány. Zájezd, který byl zorganizován řadu měsíců přede...