Proč je důležité kritické myšlení?

24. 9. 2015 / Milan Mundier

Proč je důležité kritické myšlení? Protože nás učí, abychom si nepletli dojmy a pojmy. Učí nás, abychom se řídili svým vlastním rozumem a nepodléhali masové hysterii. Zhusta se stává, že ti, kteří poukazují na nutnost kritického myšlení, bývají prezentováni jako skeptici, v horším případě dokonce jako cynici. A přitom to byl právě Immanuel Kant (1724–1804), kdo spolu s dalšími osvícenskými filosofy volal po nutnosti kritického myšlení, což dokazuje i jeho známý výrok: „Neboj se užívat vlastního rozumu.“

Nedostatek kritického myšlení se projevil už v diskusích o tzv. ukrajinské krizi. Její účastníci nás často zásobili povídačkami o zlém diktátorovi Vladimíru Putinovi, kterého mnohdy přirovnávali k Adolfu Hitlerovi. Nějak se ale nemluvilo o tom, že když se na přelomu 80. a 90. let minulého století rozpadal SSSR, bylo dohodnuto, že Ukrajina zůstane neutrálním státem, aby vznikající Ruská federace neměla na svých hranicích NATO. Zapomnělo se také na skutečnost, že NATO je vlastně produktem studené války a že po skončení této studené války dochází k jeho dalšímu rozšiřování, jako by snad hrozila nějaká „horká“ válka s Ruskem. A je snad v pořádku, když ukrajinští politici prosazují diskriminační jazykový zákon, který se negativním způsobem dotkne nemalé části tamějšího obyvatelstva? Je snad dobře, když ukrajinský premiér Jaceňuk mluví o nutnosti vést totální válku proti Rusku a bývalá premiérka Tymošenková volá po použití jaderných zbraní? A mohli bychom ještě chvíli pokračovat...

Výše uvedené v médiích, mainstreamových médiích, prakticky nezaznělo. A je to chyba...i když ani nic nového, protože média jsou už objektivní jen málokdy. Pohled na svět, který nám předkládají, je většinou velmi černobílý. A přijde-li někdo s jiným úhlem pohledu, je odsunut na „mediální periferii“. Proč si divák/čtenář nemůže vybrat mezi několika různými verzemi? Proč si je nemůže porovnat a v klidu o nich popřemýšlet? Nemá snad na to právo?

Stejné je to i s již zmíněnou migrační krizí. Ba co víc, média řeší pouze ji, neřeší už její příčiny. Neřeší skutečnost, že to byl právě Strýček Sam, kdo po II. světové válce intervenoval hned v 37 zemích, mnohdy na základě zfalšovaných informací (Vietnam, Írák). A tyto intervence pak mohou mít za následek i vznik tzv. Islámského státu. Bombardování pozic syrského prezidenta Bašára Assada k tomu přispělo víc než co jiného. A nejen to. Nebyly to právě Velká Británie a Francie, kdo v roce 2013 zrušil embargo na dovoz zbraní do Sýrie? A nebyly to tytéž země, kdo společně s Itálií o dva roky dříve pomáhal rozvrátit Lybii?

Nerad bych tu vyjadřoval pochybnosti o ušlechtilých úmyslech německé kancléřky Angely Merkelové, ale pozvat do Evropy tak obrovské množství uprchlíků, aniž by předtím požádala o svolení ostatní evropské země, nebylo zrovna nejšťastnější. Což bychom si neměli být v Evropské unii všichni rovni? Neměli bychom spolupracovat? Neměli bychom nejprve hledat konsenzus a až poté jednat? Německo není v Evropské unii samo a paní Merkelová by si to měla uvědomit.

Nebylo by vůbec od věci, kdyby podobné argumenty pravidelně zaznívaly i v našich médiích. Kdyby Česká televize pořádala diskuse u kulatého stolu, ne pouze dávala prostor jedné straně. Věc se má ale bohužel tak, že většina médií dělá vše proto, aby bylo kritické myšlení těch, kteří z nich čerpají informace, co nejvíce potlačeno.

Nedostatek kritického myšlení ale třeba způsobil i to, že naší české kultuře, té úžasné kultuře, na kterou byli naši předci tak hrdí, zvoní umíráček. Proč? Protože jsme ji rozmělnili, ba dokonce utopili v konzumu, který k nám před čtvrtstoletím dorazil ze Spojených států. Kácí se lesy, aby se na jejich místě mohly stavět silnice, parkoviště či supermarkety. Hluk a smog z aut už nás obtěžuje takřka na každém kroku. Do tzv. multiplexů se nechodí ani tak sledovat filmy, jako spíše cpát se popcornem a prolévat Coca-Colou. Výlety do lesů nahradily výlety do nákupních center.

Je třeba, abychom používali svůj vlastní rozum a pěstovali si kritické myšlení. Nic není černobílé, pravda se mnohdy hledá jen velmi těžko, vždyť někteří slovutní filosofové se jí nikdy nedobrali. A většinou bývá někde uprostřed. Rád bych podotkl, že nesouhlasí-li někdo se vstupem Ukrajiny do Evropské unie a do NATO, neznamená to, že je ruským agentem. Rád bych podotkl, že nesouhlasí-li někdo s přijímáním běženců do zemí Evropské unie, neznamená to, že je vyznavačem nacistické ideologie.

Svět, ve kterém žijeme, je velmi složitý. A nikdy ho nepochopíme, pokud budeme věřit pouze jednomu jeho výkladu a ten druhý ignorovat či dokonce odsuzovat. Bůh nás obdařil rozumem proto, abychom jej používali, ne proto, abychom poslušně naslouchali těm pár vyvoleným, kteří si myslí, že mají patent na pravdu. Jaký bude náš svět za dvacet, za třicet nebo za padesát let? To nikdo neví. Ale jedno je jisté, můžeme to alespoň trochu ovlivnit. Třeba tím, že budeme kriticky myslet!

Vytisknout