BBC: Čtvrté dítě bylo pověšeno za krk, dokud nezemřelo

26. 9. 2015

Tato dvacetiletá matka, ležící v prachu, došla do prvního útočiště, jaké mohla najít. Hned za vraty tábora OSN. Byl to jednoduchý dřevěný rám, na nějž byl natažen kus voskovaného plátna. Čekárna pro vedlejší zdravotnický stan, kde jsme předchozího dne viděli, jak tam ženy stojí frontu, aby si nechaly děti otestovat na malárii. 80 procent dětí mladších pěti let, otestovaných v tomto táboře, trpí tou nemocí.

Angelina a její děti tam ležely čtyřiadvacet hodin. Nikdo jim neposkytl žádné jídlo a žádnou zdravotní pomoc. V přeplněném táboře, plném nemocí, se na některé lidi zapomene. Jiní nedostanou pomoc tak rychle, jak ji potřebují.

Angelina a její děti byly na pěším pochodu sedm dní, než se sem dostaly. Ale to byla pouze poslední, zoufalá etapa té cesty.

V červenci přišli vládní vojáci, řekla, a vyhnali všechny lidi z vesnice. Její čtyři mladší bratři byli všichni usmrceni. V lese a v bažinách, kam lidé museli utéci, nebylo co jíst. Lidé se během dne museli skrývat až po krk ve vodě. Nemoc je nakonec donutila, aby šli hledat pomoc. Navzdory riziku, že je vojáci chytí.

Angelina mi vyprávěla svůj příběh prostřednictvím anglicky mluvící ženy z jižního Súdánu, která pracuje v táborech OSN pro ochranu civilistů v Bentiju, v hlavním městě státu Unity. Mám její úhledný rukopis stále ještě ve svém poznámkovém bloku. Pečlivě zaznamenala jména a věk Angelininých dětí. Jméno její vesnice a pak seznam.

45 lidí v této oblasti bylo usmrceno. 9 mužů, 15 žen a 6 dětí.

Pak další řádka:

6 žen bylo uneseno. Nechaly za sebou svá nemluvňata.

A dál:

9 dívek bylo znásilněno a uneseno. 4 ženy byly znásilněny.

Jejím úkolem je podrobně zaznamenávat svědectví lidí, přijíždějících do tábora. Strašlivé věci, k nimž dochází během zuřící občanské války v Jižním Súdánu. Zatímco oči mnohých jsou soustředěny na uprchlickou krizi, která je bližší.

Žena jen s obtížemi vyprávěla o jednom svém nejnovějším pohovoru. Přišla rodina a řekla, že došlo k usmrcení několika dětí. Viděli to na vlastní oči. Čtyři děti byly usmrceny. Tři byly zastřeleny a čtvrté bylo pověšeno za krk, dokud nezemřelo. A dvě ženy. A jeden stařec.

Nejsou to výjimečné incidenty. Ze zpráv, které vypracovaly lidskoprávní organizace a OSN, vyplývá, že jsou děti upalovány zaživa ve svých chýších. Vyšetřovala to Africká unie. Její částečně prozrazená zpráva vypovídá o tomtéž. Ale zpráva nebyla celá zveřejněna.

"Než to vydáme," řekla mi informovaná osoba, "musíme být schopni doporučit řešení. A žádné přijatelné řešení není."

"Angelina je nemocná," řekla pracovnice tábora, která shromažďuje svědectví. "Má vysokou horečku."

Proč, říkal jsem si, je tady? V táboře, na zemi, v prachu, bez jídla pro sebe ani pro děti? Proč ji nepřevezli do nemocnice? Stmívá se. Bude tady muset strávit další noc? Protože je neděle? Proč na tom záleží, že je neděle? Lidem se nepomáhá v ten jediný den, kdy mají humanitární pracovníci volno? Opravdu? Po pěším pochodu trvajícím sedm dní? Poté, co ji cestou okradli, sebrali jí všechno, co měla, i její pokrývku?

Nakonec dostala Angelina a její děti jídlo i zdravotní péči. Přepracovaní humanitární pracovníci a přeplněný tábor, plný nemocí, postavený pro zlomek lidí ve srovnání s těmi, co tu jsou, dělají, co je v jejich silách. Oni nenesou vinu za Angelininu situaci. Vojáci a polovojenské bojůvky, jimž byl přislíben dobytek jako válečná kořist, za to, že vypálí vesnice ve vzbouřeneckém území, nesou vinu za Angelininu situaci. Politikové, jejichž neshody otevřely rány etnických rozkolů. Kteří podepsali nesmyslné příměří, kteří falešně slibují mír. Ti nesou vinu za Angelininu situaci. Stejně jako mezinárodní společenství, které pohrozilo, že toho udělá tolik, ale dosud nehnulo prstem.

Audio v angličtině (od minuty 2) ZDE

Vytisknout