Sean Connery: Chudý Skot, který dobyl svět

27. 8. 2015 / Milan Mundier

Škola života a začátky u filmu

Sean Thomas Connery přišel na svět 25. srpna 1930 v Edinburghu, hlavním městě Skotska. Jeho rodiče nebyli příliš bohatí, dodnes se tradují historky, že malý Sean spával v zásuvce od stolu. Když mu bylo třináct let, rozhodl se opustit školu a pokusit se postavit na vlastní nohy. Začal pracovat v místní mlékárně, kterou později vyměnil za Skotskou národní knihovnu. Jako starší působil také u britského Královského námořnictva, odtud byl ale po třech letech propuštěn kvůli žaludečním vředům. Než prorazil ve světě filmu, pracoval také jako plavčík či model, velkého úspěchu dosáhl v kulturistice, když v soutěži Mr. Universe vybojoval úctyhodné třetí místo.

U filmu začal Sean Connery působit už během první poloviny 50. let a jeho celovečerním debutem byl zcela nevýznamný snímek Lilacs in the Spring z roku 1954. Herecké zkušenosti, které mu později dopomohly k získání role Jamese Bonda, však nasbíral poměrně rychle – v roce 1958 byl hereckým partnerem Lany Turnerové v dramatu Jiný čas, jiné místo, objevil se také v Tarzanově největším dobrodružství (1959) či muzikálové pohádce Darby O´Gill and the Little People (1959). Nás by ještě mohlo zajímat, že si v roce 1957 zahrál po boku britského herce českého původu Herberta Loma v dramatu Prodané životy.

Bond. James Bond

Zní to dnes možná neuvěřitelně, ale Sean Connery nebyl jediným kandidátem na roli Jamese Bonda. Když spisovatel a bývalý špion Ian Fleming v 50. letech vymýšlel postavu neohroženého agenta 007, byl mu vzorem legendární herec Cary Grant. A právě on patřil mezi první herce, jimž bylo nabídnuto, aby Bondovi vdechli život na filmovém plátně. Grant byl ochoten si Bonda zahrát, ale pouze jednou, jít do série několika filmů se mu už nechtělo (v té době už mu táhlo na šedesát). Režisér Terence Young si posléze vyhlédl prakticky neznámého Richarda Johnsona, jenže tomu zase srazil vaz nedostatek hereckých zkušeností.

A právě nyní se dostává na řadu tehdy jednatřicetiletý Sean Connery. A nutno dodat, že ke značné Flemingově nelibosti. Fleming, velký milovník luxusu, měl značný problém s Conneryho „dělnickým“ původem (Bond pocházel z vyšších společenských kruhů) a dokonce mu prý přezdíval „ta skotská lopata“. Nakonec ale mohl být také on nanejvýš spokojen, protože Sean Connery obstál v roli bonda hned napoprvé a – proč to neříct – diváci si jej doslova zamilovali! Dr. No (1962), první filmová bondovka, měl rozpočet 1 milión dolarů, pouze v USA ale vydělal šestnáctkrát tolik (Conneryho honorář činil směšných 100 tisíc dolarů).

Do roku 1969, kdy byl vystřídán Georgem Lazenbym, se Sean Connery objevil v pěti bondovkách. Po Dr. No následovaly Srdečné pozdravy z Ruska, Goldfinger, Thunderball a Žiješ jenom dvakrát. Každá z nich si zaslouží svou zvláštní zmínku. Srdečné pozdravy z Ruska (1963) byly totiž především napínavým špionážním thrillerem, který skvělým způsobem zachytil napjatou atmosféru studené války. Goldfinger (1964) poprvé představil Bonda coby neohroženého superhrdinu, před kterým si žádná žena není jistá, a módní ikonu. Thunderball (1965) zase předvedl divákům dosud nevídané speciální efekty (a díky skvělé zápletce, neodolatelné nadsázce a exotickým lokacím je autorem tohoto článku považován za nejlepší bondovku vůbec). A bondovka Žiješ jenom dvakrát (1967) je pozoruhodná především tím, že se v ní Bond naoko ožení a promění v Japonce (na jejím scénáři se podílel Roald Dahl, Fleming byl už tehdy po smrti).

Úspěšné pokusy o charakterní herectví a loučení s Bondem

Jenže už během oné slavné bondovské éry Sean Connery několikrát dokázal, že jeho herecký rejstřík je mnohem širší, než by se na první pohled mohlo zdát. Vědom si toho byl nejspíš i sám Alfred Hitchcock, když Conneryho obsazoval do hlavní mužské role svého romantického thrilleru Marnie (1964). Zatímco v něm ztělesnil Connery postavu starostlivého manžela titulní hrdinky v podání Tippy Hedrenové, ve snímku Bezcharakterní žena (1964), kde byla jeho partnerkou Gina Lollobrigida, hrál naopak roli bezcitného a cynického svůdníka, který se neštítí ani vraždy. Zapomínat ale nesmíme ani na vynikající psychologické drama Pahorek (1965), které bylo počátkem Conneryho plodné spolupráce s režisérem Sidney Lumetem.

V roce 1971 se Sean Connery vrátil k roli Jamese Bonda. Jeho nástupce, australského manekýna George Lazenbyho, publikum jednoznačně odmítlo. Producenti sice byli ochotni dát Lazenbymu (který zase nebyl tak špatný) další šanci, jenže ten už nechtěl mít s Bondem nic společného. A tak musel být ještě jednou – za velmi tučný honorář – povolán Connery. Jeho šestá bondovka Diamanty jsou věčné sice nebyla vyloženě slabá, ale už to prostě nebylo ono. O dva roky později byl do role agenta 007 obsazen Roger Moore, který se publiku ihned zalíbil, a tak už Conneryho služeb nebylo třeba. Nepočítáme-li „pirátskou“ bondovku Nikdy neříkej nikdy (1983), která vznikla v produkci konkurenčního studia a byla vlastně remakem Thunderballu, představovaly Diamanty jsou věčné konec Conneryho „bondovské“ kariéry.

Střídání žánrů

Pro Conneryho kariéru znamenala 70. léta období žánrových experimentů. Některé z nich byly možná neúspěšné (kriminální drama Andersonovy nahrávky či sci-fi Zardoz), ale jeho pozici filmové hvězdy nikterak neohrozily. Za této dekády navíc vyvrcholila Conneryho spolupráce se Sidney Lumetem, z níž se zrodily nejen zmíněné Andersonovy nahrávky (1971), ale také veleúspěšná kostýmní detektivka Vražda v Orient expresu (1974) a především temné psychologické drama Urážka (1972).

Urážka je film, který klame tělem. Začíná jako klasická detektivka, ve které zkušený policista Johnson (Connery) vyslýchá odpudivého pedofila. To, co ale divák sleduje, je ve skutečnosti pozvolný rozklad osobnosti s tragickými následky. Po dvaceti letech vyšetřování vražd, znásilnění a jiných hrůzných zločinů se z Johnsona stala lidská troska, neschopna jakéhokoliv sociálního fungování. Je až s podivem, že tato role nevynesla Connerymu nakonec ani oscarovou nominaci a film jako takový komerčně zcela propadl.

Velkých úspěchů však Sean Connery dosáhl na poli historických velkofilmů. S režisérem Johnem Miliusem natočil výpravný epos Vítr a lev (1975), ve kterém se šarmem sobě vlastním ztělesnil postavu arabského šlechtice, který na počátku 20. století zasáhl do velmocenských hrátek. Ještě úspěšnější byl ale Muž, který chtěl být králem (1975), film, který věhlasný režisér John Huston natočil na motivy povídky Rudyarda Kiplinga. Příběh dvou dobrodruhů a podvodníčků (Connery a Michael Caine), kteří se vypraví hledat legendární království Kafiristan, aby získali něco z jeho nezměrného bohatství, dodnes neztratil nic ze své nadčasovosti. A troufnu si říci, že Muž, který chtěl být králem je tím nejlepším, co Sean Connery během 70. let natočil.

Zapomínat ale nesmíme ani na První velkou vlakovou loupež (1978), kterou podle svého vlastního románu režíroval budoucí duchovní otec Jurského parku, spisovatel Michael Crichton, válečné drama Příliš vzdálený most (1977) či historickou romanci Robin a Mariana (1976), v níž Connery ztvárnil stárnoucího Robina Hooda (Marianě propůjčila svůj zralý půvab Audrey Hepburnová). Zato filmy jako Výkupné (1974) či Meteor (1979) potkal pád do bezvýznamnosti docela právem – inu, i mistr se někdy utne.

Držitel Oscara a Indyho taťka

Filmová historie pamatuje celou řadu velkých herců, kterým se nikdy nepodařilo získat Oscara. Sean Connery se však k nim řadit nebude. Pocty v podobě slavné zlaté sošky se mu dostalo v roce 1988 díky kultovní gangsterce Briana De Palmy Neúplatní (1987). Nebylo to žádné ocenění za zásluhy, bylo to uznání za jednu z nejlepších Conneryho hereckých kreací. Přestože Neúplatní udělali hvězdu z tehdy dvaatřicetiletého Kevina Costnera a obávaného Ala Caponea v nich ztělesnil sám Robert De Niro, jejich nejblyštivějším klenotem je právě Conneryho rtuťovitý policista Jimmy Malone.

Další obrovské pocty se Connerymu dostalo o pouhý rok později, když jej Steven Spielberg obsadil do role otce největšího filmového dobrodruha Indiany Jonese. Byl to ovšem celkem logický tah. Indiana Jones se přece inspiroval postavou Jamese Bonda, tak kdo jiný by měl hrát jeho otce? Díky onomu jedinečnému nadhledu, s nímž se Connery přehrál do role roztržitého knihomola Henryho Jonese, i Conneryho jedinečné souhře s Harrisonem Fordem se Indiana Jones a Poslední křížová výprava (1989) stal pro mnohé fanoušky nejlepším dílem celé „jonesovské“ série.

Connery nestárnoucí, pouze zrající

Ani s přibývajícími lety neztrácel Sean Connery nic ze svého kouzla. Na vrcholu popularity se dokázal udržet i po celá 90. léta. Ve špionážním thrilleru Johna McTiernana Hon na ponorku (1990) si zahrál postavu kapitána sovětské ponorky, aby se jen o dva roky později s týmž režisérem sešel při natáčení ekologické romance Šaman (1992). V tomto nádherném snímku, který sám produkoval, hrál svérázného vědce, jemuž se podařilo objevit lék na rakovinu. Šaman ale není jen nezapomenutelnou filmovou podívanou, je také apelem za ochranu životního prostředí a nemilosrdnou kritikou konzumní společnosti.

Jakousi starší verzi Jamese Bonda si pak Connery zahrál v akčním hitu Skála (1996) a nezapomenutelný byl také coby lupič-gentleman v romantickém thrilleru Past (1999). Právě Past ale byla jedním z posledních filmů, ve kterých se Sean Connery objevil. Po ní už následovalo jen melodrama Osudové setkání (2000) a již zmíněná Liga výjimečných. Conneryho odchod do hereckého důchodu mnohé filmové fanoušky nepříjemně zaskočil. Tolik doufali, že se vrátí ve čtvrtém dobrodružství Indiany Jonese, tolik doufali, že společně s Milošem Formanem přeci jen ještě zfilmuje novelu Svíce dohořívají od Sándora Máraie. A kdo ví, třeba by byla výsledkem daleko lepší filmová adaptace, než jakou byl historický thriller Jméno růže (1986)! Ten je pozoruhodný už tím, že zatímco Connery jej považuje za jeden ze svých nejlepších filmů, autor stejnojmenné knižní předlohy, italský spisovatel Umberto Eco, se k němu – z pochopitelných důvodů – příliš nehlásí...

Naposledy dal o sobě Sean Connery vědět v loňském roce, když vyzval své krajany, aby v referendu hlasovali pro odtržení Skotska od Velké Británie. Navzdory svému věku působil Sir Sean (do šlechtického stavu byl povýšen v roce 1999) velmi svěže a spokojeně. Nezbývá tedy než doufat, že se mu zdraví a spokojenosti bude dostávat i v dalších letech!

Vytisknout