Írán plánuje dělení Sýrie podle sektářského klíče. To nejhorší v občanské válce, etnické čistky, je teprve před námi

26. 8. 2015 / Karel Dolejší

Rozhovory mezi jednou z frakcí sunnitských islamistů, Ahrár aš-Šám, a íránskými představiteli se rozběhly tento měsíc v Istanbulu. A hned na úvod Teherán předložil plán masivního stěhování obyvatelstva s cílem vytvořit při pobřeží bránitelnou alávitskou enklávu.

Aliance syrských alávitů, Íránců a libanonského Hizballáhu už neplánuje vojenskou porážku islamistů, trpí nedostatkem personálu a syrská armáda je v pomalém rozkladu. Alternativní záměr reprezentuje vytvoření enklávy kolem Damašku a Kalamúnu a přechod do strategické obrany. Kdo je mimo toto území, nemůže se už ani teoreticky spoléhat na to, že by ho syrské orgány "odměnily" za trvající loajalitu ochranou před povstalci.

Tím že Írán otevřel otázku dělení země s nejvyšší pravděpodobností způsobí další příliv uprchlíků do Evropy. Okolní země už jsou dávno za hranicí své kapacity vyrovnat se s uprchlíky ze Sýrie a každý měsíc můžete číst další oznámení o snižování přídělů na nejzákladnější potřeby.

Nehledě na celonárodní šílenství v České republice bude příliv syrských uprchlíků pokračovat, příchozí budou možná ještě zoufalejší. Přitom "zásluhy" na destabilizaci Sýrie nese především sám tamní diktátorský režim podporovaný zejména Teheránem a v druhé řadě Ruskem, kterému zdatně sekundovali hlavní sponzoři povstalců - Katar, Saúdská Arábie, Turecko a v menší míře Izrael. Démonizované USA zde skutečně nehrály ani náhodou žádnou z četných hlavních rolí. Jenže zkuste to vysvětlit někomu, jehož myšlení zamrzlo ve studené válce a v každé světové události hledá nejvýše dva současně působící faktory, vůči ostatním je systematicky zaslepen...

Stejně jako příšerný otrokářský systém v Eritrei, který čínskou alianci maoismu s deregulovaným globálním kapitalismem dovedl do nových hořkých hloubek jinde nevídaných, také Sýrie bude dál místem, odkud lidé v zoufalství z neřešitelné situace budou prchat v naději, že se jim někde dostane alespoň toho nejnutnějšího.

Česká republika se takovým místem evidentně nestane. Kéž by tedy alespoň neházela klacky pod nohy těm, kdo chtějí skutečně pomáhat, ne sbírat laciné politické body na lidové hysterii ze stonásobně nafouknutého domácího "problému"...

Vytisknout