Zkusme ještě něco udělat

26. 8. 2015

Stejně jako Jana Čulíka a většinu přispěvatelů Britských listů, mne poslední dobou stíhají pocity hanby za náš národ, píše Aleš Slavíček.

V rozporu se svou historickou zkušeností se chováme hystericky, otevřeně fašisticky a xenofobně a to jak na úrovni prostého občanstva, kde bych to i částečně pochopil, tak i na úrovni politické, což je dle mého hrozná ostuda.

Rovněž mne mrzí relativní nečinnost elit, s výjimkou vědecké obce; zejména mlčení kulturních elit je tristní.



Jsme prostě Burani (ano, s velkým B na začátku) - jestli neznáte, tak doporučuji skladbu umístěnou zde, kterou jsem kdysi považoval za trochu dehonestující, ale bohužel není.

Slabou útěchou pak může být, že podobně se chová celý východní blok, včetně občanů bývalé NDR; proč, to je nasnadě - společnost je frustrovaná, atomizovaná, závislá na médiích. Demokracie v takovéto společnosti pak je spíše hrozbou než přínosem.

Ale nemá cenu úpět nad tím, jak moc jsme zhnědli, spíše je třeba s tím zkusit ještě něco udělat. Domnívám se, že jedinou cestou z bludného kruhu je resuscitace občanské společnosti. V tomto konkrétním případě bych viděl jako přínosné založit občanské sdružení, které by umožnilo pozvednout hlas nás všech, kterým je fašismus bytostně odporný a programově burcovalo ty z nás, kteří si ještě tenhle problém vůbec nepustili k tělu; s těmi co jsou na druhé straně toho bohužel moc udělat nejde.

Kde vezmeme členy a lidi ochotné se takto angažovat?

Výzvu "Vědci proti strachu a lhostejnosti" v současnosti podpořilo asi 9000 lidí, výzvu "Stop nenávisti" asi 11000 lidí - to je vcelku slušná základna, i když uvážíme 100% průnik obou množin.

A jak začít?

Jak jinak než přes média, resp. kulturní elitu. Pořádat happeningy, koncerty kulturní akce, aktivně kontaktovat "celebrity" jak "komerční", tak ty "nezávislé".

Jako mluvčí vybrat charismatické lidi s neagresivním kultivovaným projevem, účastnit se debat v komerčních i veřejnoprávních sdělovacích prostředcích.

Další kroky?

Navázání spolupráce se zahraničními organizacemi podobného charakteru.

Otevření centra pro uprchlíky, a to nikoli "vězeňského charakteru", ale komunitního a v maximální míře integrujícího.

Získání státní případně evropské podpory pro provoz.

Aktivní networking v politickém rybníčku.

Kde vezmeme na provoz ?

Potřebné prostředky pro rozjezd bychom získali od sympatizantů; pokud by zafungovala mediální kampaň, ulovíme i větší sponzory (Škoda, resp. VW, pivovary, nějakou pharma firmu...).

Nicméně někdo musí udělat první krok, ano, může to být kdokoli, nicméně daleko větší šanci uspět má někdo kdo už teď je slyšet, proto bych chtěl požádat Britské listy o zastřešení celé akce, či oslovení někoho, kdo má s podobnými projekty zkušenosti.

Sám se samozřejmě velmi rád přidám i jako aktivní člen.

Zdravím a přeji hodně síly do další práce

Aleš Slavíček

slavicek.ales@tiscali.cz

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 26.8. 2015