Plzeň, hlavní město kultury

22. 8. 2015 / Milan Kohout


Asi jsem tam neměl chodit
do přítomné minulosti
tváří bývalých přátel
v centru rodného města strnule nasměrovaných k pódiu
kde hrál blues bílý člověk házející hlas do hloubek černošské zkušenosti Ameriky
prý tam pobýval asi rok a uklouzl s kytarou napěchovanou smutkem, který nikdy neprožil
ale v Plzni se už vyzná a je tak bluesový
až je mně na zvracení
z maloměstského předstírání světových výšin a stylů černochů zavřených v klecích evropské pokrytectví, v lidských zoologických zahradách
na které se chodily koukat miliony rodin a dětičky prostrkovaly klacíčky skrz mříže a ječely:
"tatííííí on se ohnal!!!"


Sedím a pálí mě vnitřnosti narůstajícím vztekem uprostřed chladu lidské masy
pak upouštím ventileček
jen kohoutek přetlaku
aby to nebylo slyšet
a ptám se vedlesedící polomrtvoly citů:
"Není ti divné, že jsou všichni diváci i muzikanti bílí a posloucháte černošskou hudbu a přitom černochy nenávidíte a ženete armádu na hranice svého strachu z neznámého
aby vás chránila před uprchlíky jiných tváří?"
Jen lehce otočím hlavu a zírá na mě močůvka očí
ječící vztek rasy vyvolených:
"Ty vole"
odvětí hlava s dírami na uši tónů blues

"negři sou jako cigoši a parazity tady nechceme"

Zavírám kohoutek.
Hudební parazit na pódiu se uklonil a tleskot bílých rukou je mu odměnou...

Rasismus
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.8. 2015