Nebát se a nekrást

20. 8. 2015 / Boris Cvek

Fascinuje mne, jak se v poslední době všude začíná brát strach z uprchlíků jako něco normálního, přirozeného, legitimního. Proč nás tedy Masaryk nabádal k tomu, nebát se a nekrást? Proč se nebál vystoupit proti národním protižidovským pověrám, a riskovat tak všeobecnou nenávist?

Strach má možná důležitou roli v soukromé psychologii, ale jako argument ve veřejné debatě a součást politické formace společnosti je naprosto destruktivní a demoralizující volbou. Byl jednou z hlavních opor normalizace i současného režimu, kdy realita karikovala Masarykovo heslo do slov nebát se krást. Fungující demokratická společnost naopak musí stát na statečných lidech, kteří angažovaně dbají o veřejný zájem.

Ale čeho se vlastně nebát? Nebát se postavit se na stranu slabších, kteří jsou uražení a ponížení –nebát se postavit se na stranu muslimské ženy v šátku, když je sama proti většinové společnosti, která v jejím šátku vidí znamení k paušalizující nenávisti, ale také se nebát postavit na stranu muslimské ženy proti její rodině, pokud ta ji proti její vůli nutí k dodržování náboženských zvyklostí. Nebát se tak, jako se nebál T. G. Masaryk.

Imigrace do Evropy | Fanatismus v ČR
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 20.8. 2015