Ne Klokánky, Češi by mohli zachránit sebe

21. 8. 2015

Naprostá většina obyvatel se dostala do životního postoje, který se dá vyjádřit prostým a jednoduchým slovem – skepse. Nevěří. Nevěří v lepší budoucnost, protože si ji vycinkali na náměstích a vidí výsledek, který je v mnohém horší než předchozí stav. Z deště pod okap? Možná. Nejspíš.

Skeptický člověk už nevěří v ideály. V naději.

Je to možná škoda, protože ač je Chábem a Bartečkem navrhované skutečně naivní, je to naivní jen proto, že by to muselo pracovat a postavit svou existenci na bolestínské sebelítosti českého národa. Kdybychom ovšem odečetli národní povahu, přičetli trochu optimismu, máme před sebou, zdá se mi, výborný nápad, který by mohl přežít a stát se skutečnou silou.

Silou, která by mohla zachránit existenci vytunelovaných klokánků, jistě, mohla by postavit dětská hřiště a podobné, jednorázové záležitosti.

Ovšem s ideou národní sbírky mě napadá něco jiného.

Z peněz by se mohl platit občanský protikorupční (a samozřejmě zcela transparentní) tým, který by onu zlodějinu, kterou je stát protkán, odhaloval a skutečně trestal. Protože ať politici křičí o boji proti korupci, jak chtějí, věřit se jim nedá. Protikorupční zákony by byly zákony proti politikům a takové zákony oni si vždy přizpůsobí tak, aby je neohrozily. Aby mohli politici nadále krást a okrádat, vznikají polovičaté zákony a návrhy a řešení, které korupci ve výsledku vůbec neřeší.

Lidé by tak částečně obešli volební zákon a právě činností lidmi zřízené a lidmi ovládané korupční „policie“ začali nenápadně naplňovat politiku přímé demokracie. Tedy ovlivňování chování státu a politiků vlastním hlasováním. A není konečně načase? Vždyť je to náš stát, ne jejich. Oni jsou našimi slouhy, ne my jejich. Tak proč se jich tak bojíme, proč jim vše tolerujeme? Nechápu to.

Ano, myslím si, že autoři původního článku neměli vůbec blbý nápad. Je životaschopný a skutečně průrazný. Jen ho uvést v život.

Vytisknout