25. 6. 2015 / Boris Cvek
Za dob progromů bývalo zvykem šířit zkazky o tom, že židé zabíjejí křesťanské děti, neboť potřebují ke svým náboženským obřadům jejich krev. Stejně tak se šíří dnes mnoho stejně odporných a nepodložených fám o imigrantech. V době pogromů neměli média veřejné služby, jak je chápeme dnes, kdy asi nejdůležitější poslání těchto médií je bránit objektivním zpravodajstvím vzniku podobných hysterických fám, které vedou k rozkladu společnosti. Jsem velmi rád, že Česká televize začala plnit svůj úkol:
Bez podobných pořadů nelze situaci v ČR zlepšit, nelze ji zlepšit ani bez velmi intenzivního vzdělávání obyvatel prostřednictvím médií veřejné služby v historii, filozofii, teologii a hlavně religionistice, neboť po čtyřiceti letech komunistické ideologie v ČR prakticky neexistuje mezi většinovým obyvatelstvem (a to i mezi tzv. věřícími) ponětí o tom, co je to náboženství (vybavuji si četné případy lidí, kteří chápali křesťanství a katolicismus nebo křesťanství a pravoslaví jako dvě různá náboženství) a že náboženství nelze studovat stejnou mentalitou jako hmyz.
Na výše uvedeném videu považuji za klíčový závěr, kde se ukazuje, že v roce 2015 v ČR je zatím pouze 679 žádostí o azyl, kdežto v roce 2001 jich bylo přes 18 tisíc. Co se mezi lety 2001 a 2015 stalo s českou společností? Myslím si, že významnou roli v té změně, kdy v roce 2001 nebyl počet azylantů žádný veřejný problém a nebyla ani žádná petice, která by se ho týkala, je mediální hysterie kolem tzv. „islámského státu“, jehož úhlavní nepřítel je muslimská (šíitská) teokracie Írán a muslimští (sunnitové) Kurdové.
K problematice tohoto podivného útvaru, zvaného „islámský stát“, velmi doporučuji zhlédnout tuto debatu (myslím tím debatu, nikoli úvodní slovo amerického expolitika): Podobné debaty by se měly v českých veřejnoprávních médiích objevit a opakovat s ráznými odborníky, neboť představa, že stačí někde publikovat samozřejmosti, které jsou samozřejmostmi pro znalce, a veřejnost to pochopí, je prostě chybná.
Je třeba intenzivně vzdělávat veřejnost a ukazovat ji, jak vypadá vyspělá debata lidí, kteří o problému – na rozdíl od amatérů z IvČRN – mají hluboké znalosti. Bez takového úsilí hrozí České republice návrat k vážnému politickému začlenění nacistické agendy do běžného života země. Rád bych znovu zopakoval slova Ondřeje Beránka, šéfa Orientálního ústavu a experta na politický islám, která zazněla v rozhovoru pro Lidové noviny (příloha Orientace) ze sedmého února letošního roku (je třeba to neustále opakovat): „Statisticky můžeme říci, že většina muslimů v Evropě je bezproblémová. Potíže přicházejí s pocity vykořeněnosti u některých potomků imigrantů. Pokud se u nich sejde několik faktorů, zejména nevyjasněná identita, vyrůstání v sociálně vyčleněném prostředí a zejména kriminální aktivity vedoucí k pobytu ve vězení, máme problém.
Právě ve vězení často dojde k procesu radikalizace do té doby zcela „nevěřících“ lidí. Podívejme se na profil hlavního strůjce útoku v Paříži: ještě před pár lety nebyl schopen určit rozdíl mezi křesťanstvím a islámem. Neuškodí zmínit výsledky řady studií – lidé podobných osudů toho o náboženství příliš nevědí, k jejich náboru do radikálních organizací vedou osobní či politické důvody. Naopak, možná zdánlivě paradoxně, podle studie, kterou před lety provedla britská zpravodajská služba MI5, silná náboženská identita zpravidla chrání před násilnou radikalizací. Náboženská oddanost zkrátka nesouvisí s radikalismem.“
Vytisknout29.6. 2015 / Bohumil Kartous
Kodex Českého rozhlasu praví, že jedním z jeho poslání je „odrážet rozmanitost filozofických koncepcí a náboženských vyznání ve společnosti, aby napomohl vzájemnému porozumění a toleranci a podporoval soudržnost mnohonárodnostní a multikulturní sp...