Jak Francie špehovala americké prezidenty a američtí obránci práv špehují personál Kongresu

...a my jsme to vůbec nevěděli!

24. 6. 2015 / Karel Dolejší

Zpravodajské služby jsou organizace, které by měly dodržovat zákony vlastní země - zákony ostatních zemí však zpravidla, či spíše zaručeně, nedodržují. To je způsob, jakým tyto organizace odjakživa fungují. Není na tom nic k divení. USA po odhalení špehování GWB nepovolaly francouzského velvyslance. Ale ani americká liberální média nehovoří o kolapsu legitimity ACLU, ačkoliv ta dělá to, proti čemu má podle svých principů nesmiřitelně bojovat.

Špehování je dnes neskutečně rozšířeno, špehují nejen státní organizace, ale také spolky, firmy a jednotlivci. V případě zpravodajských služeb je však špehování "normální" v tom, ohledu, že takto postupovaly vždy a nelze od nich čekat nic jiného. V jiných případech je situace ovšem daleko více na pováženou.

Takzvaná odhalení toho, co o zpravodajských službách vlastně dávno každý ví, by měla být vyhodnocována realisticky. Namístě není cynismus, který stav světa označuje za jakýsi argument ve prospěch údajné správnosti toho, co je; ale namístě není ani hysterie založená na pokryteckém předstírání, že "jsme nevěděli". Kdo má zájem, ten dávno věděl, co se kolem děje. I malé a střední firmy jsou často posedlé špehováním. Špehují se navzájem někteří manželé. Co myslíte, že dělají vykonavatelé druhého nejstaršího řemesla?

To, co vždy, od samého vzniku své profese.

Pentagon Papers kdysi odhalily zpětně americké veřejnosti, jak ji vláda po léta zneužívala a jaké měla během vietnamské války skutečné plány. Odhalení Daniela Ellsberga měla podobu sledování veřejného zájmu v rámci americké politiky. Nevedla také k žádnému ohrožení kohokoliv na životě.

Dnes se odhaluje mnohem snadněji, než v Ellsbergových dobách. Například prověrky státních zaměstnanců má nyní v USA na starosti osoba spojená s volební kampaní prezidenta, která své práci ani za mák nerozumí. Když spravování osobních údajů nerozumíte, nemůžete se divit, že je ukradnou Číňané, kteří získali v systému administrátorská práva. Kupodivu Číňané sledují Američany, kdo by to vůbec mohl čekat! - Takhle skončí každý, kdo si dělá trapné iluze o tom, v jakém mezinárodním prostředí působí.

Cílené úniky v daném oboru mají podobný účelový politický podtext, jako měly české úniky v kauze bývalé pravicové vlády. Cílené úniky páchnoucí moralinem ale nikdy nevedou ke změně systému k lepšímu, pouze k výměně některých jeho prvků za jiné, v jejichž zájmu takové parciální odhalování probíhá.

Debata o skutečné obraně soukromí by musela být vedena ve zcela jiných parametrech.

Vytisknout