Teroristy nevytváří náboženství, ale politika

27. 6. 2015

Přijímáme teze o nebezpečí radikálního muslimského náboženství, protože chceme, aby bylo zlo záhadné a aby bylo zosobněním jinakosti. Chceme zdůrazňovat, že s námi to nemá nic společného. Chceme si tvrdit, že my jsme sekularističtí a osvícení a s tímto krveproléváním nemáme vůbec nic společného. Tohle lidi normálně se zlem dělají - konceptualizujeme si ho tak, aby od nás bylo co nejvzdálenější. Avšak islamistický terorismus je o politice a my musíme přiznat, že dlouhá historie katastrofálních západních intervencí na Blízkém východě je součástí příčiny hororu, který pokračuje. Musíme přijmout svou odpovědnost.

Falešný je předpoklad, že radikální teologické myšlenky z islámu jsou příčinou teroristických útoků. Podle této radikalizační hypotézy jsou motivací vražedného chování konzervativní islám a nebezpečné myšlenky obsažené v Koránu, píše Giles Fraser v deníku Guardian.

Je to asi tak přesvědčivé jako tvrzení, že výzvy k vraždění, obsažené v Bibli, jsou odpovědné za brutalitu katolické Irské republikánské armády. Mnoho mladých lidí, kteří byli přesvědčeni, aby se ze Západu vydali bojovat v Sýrii a v Iráku, se těžko dostalo dál než do první kapitoly brožury Islám pro idioty. Nevědí o Koránu skoro nic a jsou motivováni Koránem asi natolik, jako průměrný katolický severoirský terorista byl k vraždění motivován Saulovým genocidním vyhlazením Amalekitů v první knize Samuelově. Ano, jazyk násilného džihádu si možná půjčuje slovník z islámské teologie, je to užitečný signál sdílené totožnosti, ale základní motivací je, jako vždycky, politika.

Teroristé z Irské republikánské armády nebyli katolíci, pevně věřící v Bibli, byli to většinou přesvědčení ateisté. Katolicismus byl pouze signál, který je označoval jako "lidi, kteří patří k nám". A totéž platí o islamistickém terorismu.

Nedávno vydal profesor Arun Kundnani fascinující analýzu toho, jak rétorika radikalizace vytvořila "ztracené desetiletí". Kundnani analyzuje slabý a pochybný empirický základ, na němž byla vybudována vazba mezi radikální teologií a terorismem.

V žádném případě není cílem omlouvat náboženství. Je faktem, že jak Korán, tak Bible obsahují pasáže, které jsou hluboce amorální. Ale to nesmí odvádět naši pozornost od jádra věci. To není důvodem, proč lidé odjíždějí do Iráku a stávají se tam vražednými zločinci. Odjíždějí, většinou, protože dospěli k přesvědčení, že jejich kmen je terčem útoků, že Bašar al Assad shazuje chlórový plyn, že Západ napadl Irák, že v zálivu Guantánamo dochází k mučení vězňů, a protože mají zkreslenou a popletenou touhu po dobrodružství.

Přijímáme teze o nebezpečí radikálního muslimského náboženství, protože chceme, aby bylo zlo záhadné a aby bylo zosobněním jinakosti. Chceme zdůrazňovat, že s námi to nemá nic společného. Chceme si tvrdit, že my jsme sekularističtí a osvícení a s tímto krveproléváním nemáme vůbec nic společného. Tohle lidi normálně se zlem dělají - konceptualizujeme si ho tak, aby od nás bylo co nejvzdálenější. Avšak islamistický terorismus je o politice a my musíme přiznat, že dlouhá historie katastrofálních západních intervencí na Blízkém východě je součástí příčiny hororu, který pokračuje. Musíme přijmout svou odpovědnost.

Velmi vážným problémem je, že toto vyhýbání se odpovědnosti vede k tomu, že teroristy hledáme na špatných místech. Chcete-li najít teroristu, hledejte lidi, kteří kupují podezřelé chemikálie, ne lidi, kteří se modlí.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 30.6. 2015