25. 6. 2015
Teddy, z Eritreji, sedí u křoví na pokraji uprchlického tábora "Nová džungle" v Calais. Dívá se, jak se skupina mladých mužů snaží přelstít francouzskou policii, která hlídá dálnici nad provizorním uprchlickým táborem.
"Jsem už příliš unaven, abych to teď zkoušel," říká dvacetiletý mladík tiše. "Včera v noci jsem naskočil na tři náklaďáky, ale policie mě ve všech třech případech z nich stáhla. Pro mě už to dnes skončilo."
Teddy, který byl nucen odejít z domova poté, co jeho otce zavraždil eritrejský režim, se však usmál, že má dobrou zprávu.
"Můj přítel, který je tu se mnou, mi právě zavolal a je už v Británii." Teddy zvedl svůj potlučený mobil. "Držel se na spodku náklaďáku. Bylo to velmi nebezpečné, ale zatelefonoval mi a už tam je a je v bezpečí."
Teddy a jeho přítel byli mezi stovkami imigrantů, mnozí z nichž prchají před válkou a pronásledováním na Blízkém východě a v Africe, kteří se pokusili využít čtyřiadvaceti hodin chaosu v Calais, způsobeného stávkujícími zaměstnanci přívozových lodí.
Úterní stávka uzavřela přístav pro přívozové lodě i tunel pod kanálem La Manche a vytvořila frontu automobilů a nákladních vozů po dlouhé kilometry na dálnicích u francouzského města Calais. Pro mnoho z rostoucího počtu lidí žijících v zoufalých podmínkách v táboře byly fronty stojících nákladních vozů směřujících do Británie příliš dobrou příležitostí, než aby ji mohli nevyužít.
Riswan, který si pral šatstvo v kyblíku u jednoho z dvou kohoutků v táboře, řekl, že si v úterý v noci zranil ruku, jak se snažil dostat se do jednoho z nákladních vozů, které stály na dálnici. "Policie se příliš prala. Překročil jsem hranice v Řecku, v Holandsku, v Belgii. Tam policisté mluví, tady se perou."
Řekl, že mnoho lidí bylo zraněno, když se stovky uprchlíků střetl s policií, která se jim snažila zabránit, aby se dostaly do nákladních vozů. "Tolik lidí, dívky s nemluvňaty... Jeden kluk byl těžce zraněn, když ho přejelo kolo náklaďáku. Bylo tam spousta krve."
Jeden Afghánec natáhl zraněnou ruku a řekl, že ho kousl policejní pes, když se v úterý v noci snažil dostat na náklaďák. "Jsou tu nějací lékaři?" ptal se. "Mnoho lidí bylo zraněno, ale co jiného můžeme dělat? Musíme se snažit, protože tady se nedá žít."
Řidiči nákladních vozů si stěžují, že je velmi nepříjemné, že se uprchlíci snaží dostat do jejich vozidel. Na Teddyho to nedělá dojem. Odešel z Eritreji před dvěma lety se svou dívkou a přežili cestu přes Saharu i "strašlivý rok" v libyjském vězení. "Má dívka tam asi pořád ještě je," řekl. "Tady to není dobré, ale ve srovnání s tím, co jsem zažil, je to OK. Budu se snažit dál."
Podrobnosti v angličtině ZDE
Vytisknout25.6. 2015 / Miloš Dokulil
Hned na samém začátku uvažování o té poměrně „nové“ tématice je tu problém s charakteristikou těch, o něž tu běží. Jde vesměs o lidi, kteří prchají před možnou záhubou? Anebo jde spíše o jedince, kteří si jenom (či především) chtějí v život...
25.6. 2015 / Jan Čulík
Jednou z velmi důležitých poznámek, které pronesl v úterý Andrew Stroehlein, Europe Media Director lidskoprávní organizace Human Rights Watch po naší přítomnosti v Poslanecké sněmovně, kdy tam Konvičkovi nacisté předkládali petici proti přijímání upr...