Zrušení špehovacích pravomocí v USA je velkým vítězstvím pro Snowdena

1. 6. 2015

Srovnatelné omezení pravomocí zaznamenaly americké výzvědné instituce v sedmdesátých letech, kdy tehdejší senátor Frank Church stál v čele reforem poté, co se ukázalo, že výzvědné agentury špehovaly předáky hnutí za lidská práva, protiválečné demonstranty, odboráře, novináře a další. Za poslední čtyři desetiletí však vzrostly špehovací pravomoci výzvědných agentur v důsledku technologického a politického vývoje obrovskou měrou. Útoky z 11. září 2001 tento proces ještě zrychlily.

Masové shromažďování telefonních dat amerických občanů bylo zahájeno tajně po 11. září a později ho schválil americký Vlastenecký zákon, a to u tajného soudu. Všechno to bylo utajováno až do června 2013, kdy to zveřejnil Snowden.

Snowdenova odhalení vedla k sjednocení jak liberálů v Demokratické straně, tak příslušníků libertariánského křídla Republikánské strany, jako je senátor z Kentucky Rand Paul, který vedl v Senátě opozici proti rozšíření pravomocí NSA.

Významné na zrušení hromadného shromažďování informací o občanech je hlavně to, že výzvědné služby, po dlouhých desetiletích, kdy si směly dělat, co chtějí, byly nyní vystaveny nutnosti být podřízeny kontrole. Představa, že jejich činnost nemusí být podřízena aspoň určité kontrole, už není přijatelná.

American Civil Liberties Union poukazuje na to, že nynější úspěch je minimální, a požaduje realističtější výsledky, větší otevřenost a vážný politický a právní dohled nad výzvědnými agenturami.

Šéf CIA John Brennan konstatoval, že špehovací program je "velmi důležitý pro životy Američanů". Jenže ACLU zdokumentovala, že neexistuje jediný případ, v němž by výzvědné služby byly schopny dokázat, že masové špehování občanů zabránilo teroristickému útoku.

Nikdo neargumentuje proti cíleným výzvědným a špehovacím operacím. Argumentuje se proti masovému dohledu, kdy jde o rovnováhu mezi bezpečností a soukromím.

Před dvěma lety v hotelu v Hongkongu řekl Snowden, že prozrazuje dokumenty, protože chce zahájit debatu o pravomocích výzvědných služeb. To se mu podařilo, ovšem celosvětová debata je daleko rozsáhlejší, než si představoval, a ještě neskončila, píše v deníku Guardian Ewan MacAskill.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout