POZNÁMKA NA OKRAJ:

O tchyních a muslimech, aneb Jak to bylo s lidskými právy

1. 6. 2015 / Uwe Ladwig

Tento poněkud drastický příklad mě napadl, když jsem seděl na filosofické přednášce PhDr. Arnda Pollmanna na univerzitě v Hamburku o "filozofii lidských práv". O pár dní později jsem četl v BL článek "Proč Policie ČR nezasahuje proti pachatelům trestných činů z organizace" Islám v ČR nechceme"(Více na ZDE)? a zjistil jsem, ze bych měl napsat nejen na téma Pollmann poznámku...

Od vyhlášení "Deklarace práv člověka a občana" v dne 26. srpna 1789 francouzským Národním shromážděním (viz ZDE) až do přijetí "Listiny základních práv a svobod" (viz ZDE) do ústavního pořádku České republiky nejen uplynula spousta času, ale také se změnilo, co lidé považují za lidská práva. Jeden základ, nicméně, zůstal stejný, práva se vztahují v ideálním případě neomezeně na každého jedince a všechny lidské bytosti.

S tím ale došlo k problému, že nejen státem uznaná, ale případně i v ústavách zahrnutá lidská práva často nejsou ani dodržována, ani vymáhána, a že nejsou trestány státy nebo osoby ve funkci zástupce státu v případě jejich porušení.

Příkladné je proto i to, že nejznámější dokument o lidských právech "Všeobecná deklarace lidských práv" (viz ZDE) neni žádná mezinárodní smlouva, ale jen usnesení Valného shromáždění OSN, a tedy právně nezávazné prohlášení a prohlášení o záměru Valného shromáždění OSN ze dne 10. prosince 1948. A je víceméně obvyklým zvykem dodat k podepsané deklaraci vysvětlující dopis, ve kterém je vykládáno, že například práva žen jsou v daném státu omezena. To platí ale nejen pro arabské země, připomeňme si volební práva žen, která byla zavedena všude ve Švýcarsku až 29.dubna 1990.

Matoucí by mohlo být, že se dnes hovoří o lidských právech namísto o právech člověka a občana, protože na jedné straně jsou veškerá práva samozřejmě vytvořena člověkem, ale přece ne lidstvem, na druhé straně je s tím zakryta, že se jedná o práva každého jednotlivce a nikoliv nějakých skupin. Také matoucí je, že se mluví dnes o 3 nebo 4 fázích vývoje v oblasti lidských práv, protože byla obsahově rozšiřována. Zatímco v případě zákona se mnoho pochybovačů může dohodnout na tom, že k lidským právům patří právo na život, jsou určitá sociální práva, která jsou oficiálně uznávána v zemích EU, ale přece kontroverzní (viz ohledně Velké Británie ZDE).

K základu lidských práv v evropské oblasti patří nepochybně náboženská svoboda. A to mě přivádí od tchyní k muslimům a organizaci "Islám v ČR nechceme". Jako vražda něčí vlastní tchyně i prohlášení islamofobních sektářů není žádné porušování lidských práv, jak Jan Čulík vysvětlil v jeho výše uvedeném článku, u těchto sektářů jde bezpochyby o jednání proti "normálnímu" zákonu. Kdyby státní orgány ale nestíhaly členy té organizace, mohlo to být problémem v oblasti lidských práv.

V souvislosti s prohlášením islamofobních sektářů bych měl objasnit zřejmě poučnou skutečnost, že nejde jen o nové přistěhovalce, kteří mimochodem by mohli být i křesťany: V Německu žíjí nejen přistěhovalci z dávných dob, ale také další mírumilovní muslimové, jejichž předky byli pravděpodobně křesťané, a to od zavedení křesťanství v Německu.

A tak co myslíte Vy? Platí lidská práva nebo ne? Pokud ano, tak proč ne pro lidi, kteří hledají ochranu u Evropanů? A i kdybyste se necítili zavázáni právy člověka, kam budete chtít poslat muslimy, kteří již žijí mezi námi, ať už v Německu nebo v České republice, hodně dlouho? A co dělat s hlasateli "Islám v ČR nechceme", kteří neuznávají základní evropské hodnoty, jež jsou ale základem šťastného života našich a možná i Vašich muslimských sousedů?

Vytisknout