The Economist si zase jednou všiml Prahy (a pí. Krnáčové)

27. 2. 2015 / Miloš Dokulil

Kritikové jsou na rozpacích, zda na tu práci stačí.“ Až mnohem níže v poměrně dlouhém článku (v 5. odstavci) je nejdříve uvedeno, že má 54 let a že krátkou dobu byla též náměstkyní ministra vnitra; takže její nynější funkce primátorky hlavního města Prahy má být její první hazardní zkouškou v politice, která je přímo propojená s voličskou základnou. Sice se čtenář(ka) tohoto elektronicky šířeného článku už v úvodním odstavci také dověděl, že pí. Krnáčová působila v české odbočce Transparency International, a to přímo v jejím čele; je tam hned také informace o tom, že právě podle žebříčku této mezinárodní organizace se Česká republika v úrovni své korupce kupodivu měří s Rwandou. Přitom byl hned také citován názor samotné pí. primátorky, když hodnotila práci pražských městských agentur. Ne že by fungovaly špatně; podle jejích slov se zdá, že nefungují vůbec. 

Teď si stručně všimneme především jedné závažné pasáže již zmíněného článku. Byl tu zmíněn onen proslulý zřejmě podraz (švindl, podfuk, „malá domů“) pod názvem „OpenCard“. Podle údaje z textu už náklady na tento projekt přesáhly 1,5 miliardy Kč. Českému čtenáři, zvláště pražskému, asi není nutné příliš osvěžovat v paměti, o jaký to „projekt“ vlastně šlo. A že i bývalý primátor dr. Svoboda jako poslanec PČR má na krku před mandátním výborem dvě žádosti, aby byl vydán soudnímu stíhání. Asi mnohem závažnější v této souvislosti je, že i Bratislava před časem takový projekt s kartou zkusila iniciovat. Nejenže nestál bratislavskou městskou „kasu“ ani centík (z eura), tamní karta je navíc polyfunkční, s řadou aplikačních možností, o jakých se držitelům pražské karty ani zdát nemůže. Abychom ušetřili místa, odkážu jen na to, že Hospodářské noviny mají k těm bratislavským „Open“-kartám článek, jehož nadpis říká „Na rozdíl od té pražské se s ní dá platit“; a raději pro pořádek ještě datum pro ty noviny: 26/2/2015. Jiný kraj, jiný mrav? (To jen náhodou jsou jak ministr Babiš, tak primátorka Krnáčová, oba slovenského původu?)

Ještě k té stati z The Economist-u. Její autor připouští, že ANO disponuje profesionály. Ale měl zatím za to, že možná nejsou tak technokratickými, jak se možná zdá. Pokud jde o vztah paní primátorky k šéfovi ANO, měla prohlásit, že sice neví, jak by asi o Andreji Babišovi smýšlela v minulosti, ale v současnosti mu věří. Paní primátorka má ovšem sama nemalé problémy na pražské radnici, kde disponuje v 65-členném kolegiu „většinou“ pouhého jednoho hlasu; přičemž křehká koalice je složena z šesti stran (což my doma ovšem víme).

Voličům nezbývá, než pouze tak či onak těm politikům a političkám, jimž důvěřují, držet jen ty metaforické (a iracionální) palce? Copak může být člověk pyšný na to, že se „o nás“ zase jednou po čase psalo v renomovaném mezinárodně proslulém týdeníku (i když zatím jen v jeho elektronické verzi; stačí kliknout si na The Economist, aktuální číslo; to, že tam byla zmiňována také aféra kolem bývalého premiéra Nečase a jeho nynější choti, spolu s údaji o milionech za dámské kabelky, jsem výše neuváděl)… A mám ovšem divnou představu nad anglickým titulkem v úvodem zmíněném článku.

Vytisknout