Dokument Novoj gazety: Malofějevův podíl na vzniku plánu rozbití Ukrajiny se nepotvrzuje

25. 2. 2015 / Karel Dolejší

Nejde jen o to, že se Malofějev od dokumentu výslovně distancoval prostřednictvím Echa Moskvy. Samotný charakter textu je takový, že si sotva lze představit situaci, kdyby s ním měl Malofějev něco společného. A vyplývá to dokonce ze samotných komentářů Novoj. Ta totiž výslovně upozorňuje, že text uplatňuje striktní mocenský cynismus, pracuje výhradně s geopolitickými a ekonomickými argumenty pro rozbití Ukrajiny. Jenže Malofějev je pravoslavný fundamentalista. Můžete se vsadit, že v jeho textu by se vyskytovaly četné historické a ideologické odkazy. Jenže ty právě zcela chybí.

Tyto odkazy by ale docela určitě nechyběly ani v případě, kdyby platila má domněnka ZDE, že se jedná o jakýsi "nahoře schválený" únik s cílem připsat Putinovi veškeré zásluhy za dobytí Ukrajiny. Nikoliv, plán takovéhoto charakteru by si Putin za rámeček rozhodně nedal. Pochlubil by se něčím působivějším.

To vede přímo k otázce, která zajisté každého zajímá na prvním místě: Je dokument pravý? Jenže na tu se ani teď ještě nedá s jistotou odpovědět. Dokument je o něco delší, než jak Putin obvykle vyžaduje, máme-li věřit popisu jeho návyků, který podal novinář Ben Judah (autor knihy Fragile Empire: How Russia Fell in and Out of Love with Vladimir Putin). Příznačná je však zřetelná "kágébácká" mentalita - představu, že všechny společensky spontánní procesy "ve skutečnosti" někdo řídí, znají i Češi z Protiproudu a jemu analogických "levicových" periodik - která předestírá např. tvrzení, že kluby ukrajinských fotbalových fanoušků ovládá britská a polská tajná služba. Mohla takový dokument vypracovat SVR? Mohl ho pak někdo zevnitř předat spolumajiteli Novoj gazety Alexandru Lebeděvovi? Zdá se, že této verzi "profesionální paranoia" neodporuje, ale ani ji přesvědčivě neprokazuje.

Žádná stopa neodkazuje k původnímu formátu dokumentu - zda měl být předán elektronicky, tištěný, či jak vlastně. Jistě lze tvrdit, že redakce záměrně kryje zdroj. Na druhé straně to je na další pokrčení rameny, pokud jde o autenticitu.

Plán jednoznačně svaluje odpovědnost za rozbití Ukrajiny na Západ, nehledě ke skutečnosti, že na Západě prokazatelně nikdy neexistoval záměr Ukrajinu dělit. Údajná "geopolitická intrika" je výmysl od A do Z, nicméně je pravda, že se s ním v moskevské propagandě hojně pracovalo.

Hovoří se o zájmech Gazpromu ohrožených pádem Janukovyče, a to na prvním místě; teprve na druhém se zmiňuje význam ukrajinského obranného průmyslu, který má pomoci s vysoce prioritním ruským programem přezbrojení. Toto pořadí zaráží, při ruském etatismu bych čekal opačné. A velmi signifikantní je, že zcela chybí argument, který se při zdůvodňování ruské agrese vůči Ukrajině ozýval snad nejčastěji - totiž potřeba "zabránit příchodu NATO na Ukrajinu". Možná vysvětlení jsou dvě. Buď Kreml sám ve skutečnosti nikdy nevěřil ve snahu dostat NATO na ukrajinské území. Nebo, kdyby text případně psal nějaký ruský liberál, dozajista by z něj vynechal jak ideologické argumenty, tak by předřadil Gazprom programu přezbrojení, a nakonec by úplně vypustil otázku NATO...

Plán přesně popisuje nemožnost přičlenění východních ukrajinských regionů k Rusku ústavní cestou a politickou strategii, jak toto omezení překonat. Téměř vše (až na detaily) tu odpovídá skutečnému průběhu událostí, jen sekvence nebyla ještě dokončena - požadavek federalizace či konfederalizace Ukrajiny, členství federálních regionů v ruské celní unii a nakonec odtržení a připojení k Rusku, jež "jediné zaručí jejich sociální a ekonomický rozvoj".

Překvapuje vyloučení Doněcké oblasti s odkazem na údajnou věrnost zde dominantního oligarchy Achmetova Kyjevu. Ve skutečnosti se Achmetov choval velmi obojetně a od "separatistů" se začal zřetelněji distancovat teprve v okamžiku, kdy pochopil, že mají v úmyslu ho okrást (pardon, "znárodnit"). Naopak, Doněck se poměrně rychle stal separatistickým centrem, na veliký rozdíl od Charkova, jenž je zmiňován coby druhé centrum separatismu hned vedle Krymu, a jehož starosta Dobkin je výslovně zmíněn coby klíčová postava projektu. Jenže proč pak byl Charkov po střetech z loňského jara až dosud prakticky vypuštěn z ruských plánů, pokud má být cílem rovnocenným Krymu?

Dokument na jedné straně s velkým fatalismem hovoří o nevyhnutelnosti občanské války na Ukrajině, na druhé straně však nic z toho, co navrhuje, neobsahuje žádná opatření vojenského charakteru, k nimž později rozhodně došlo - a to ani v náznacích. To vypadá velice nelogicky. Tak cynický text by myslím neměl opomíjet násilná opatření k dosažení cílů Kremlu. Dá se vůbec předpokládat, že by ruský silovik vyslovil výraz "občanská válka" a pak navrhl politickou strategii bez násilí? Nejsem si jist.

Shrnu-li, údajný plán rozbití Ukrajiny publikovaný listem Novaja gazeta mě nepřesvědčil. Tím nehodlám a priori odmítat verzi, že Moskva se k rozbití sousedního státu připravovala s předstihem - podle mého názoru a i některých indicií probíhaly přípravy dokonce řadu let a nezačaly až v únoru 2014 - ale konkrétně tento plán považuji za velmi pravděpodobné falzum, jehož autoři patrně sledují především vlastní domácí politické cíle ruské protiputinovské opozice.

Vytisknout