Stabilita demokracie v západní Evropě nevznikla tak, že pochybní boháči kázali lidu morálku

2. 11. 2014 / Boris Cvek

Jako člověk, který se dlouhodobě hlásí k liberalismu, bych měl velké pochybnosti nad slovy jako "mravnost", kterými se po celé věky zaštiťoval všemožný útlak žen, homosexuálů, kreativních, svébytných, jinakých lidí. Z mravnosti boháči přispívali na charitu, aby nemuseli řešit příčiny chudoby a selhání celého společenského systému. Liberalismus poučený 19. stoletím, ať už ten Hayekův, Deweyův nebo Popperův, podle mě ukazuje, že více než než řeči o mravnosti potřebujeme systémové změny a zejména právní stát. Liberalismus 19. století, jak nesmírně výstižně ukazují klasické romány třeba Balzakovy nebo Dickensovy, musel se vší svou mravností, které měl tehdy kdekdo plnou hubu, skončit katastrofou nacistické a bolševické revoluce, protože se stal obludným systémem bezpráví, bídy a ponížení.

A to je přesně problémem také dneška, problémem oblíbenosti Orbána a Putina v postkomunistickém prostoru. Běžte k Dánům a Bavorům a Holanďanům s touto Sekyrovou větou: "Liberální politická identita, možnost svobodně se ztotožnit s liberálními ideály je zřejmě jedním z největších privilegií moderní demokracie," a zeptejte se jich, zda je pro ně důležitější fungující justice, fungující zdravotní a sociální systém, možnost mít dobrou práci a vysoké platy, nebo "liberální politická identita". Jakmile lidé ztratí víru ve spravedlnost a blahobyt v rámci liberální demokracie, na celou liberální demokracii se vykašlou. Liberalismus není o žvástech, ale o efektivním fungování státu ve prospěch veřejného zájmu.

Stabilita poválečné liberální demokracie v západní Evropě nevznikla tak, že pochybní boháči kázali lidu morálku, ale tak, že pomocí systémových změn, namířených proti boháčům, se podařilo zajistit v dějinách lidstva naprosto bezprecedentní míru blahobytu, svobody a práva zároveň. Nad tím by měl pan miliardář Sekyra, jeden z plodů postkomunistického kapitalismu, přemýšlet více než nad nějakými politologickými teoriemi. Růst obliby Orbána a Putina zejména je totiž dán právě tím, že postkomunistický kapitalismus se více podobá obludnému kapitalismu 19. století než poválečné liberální demokracii v západní Evropě.

Vytisknout