Jak skotští unionisté umlčují své někdejší stoupence

30. 10. 2014

Unionistická média ve Skotsku, která umlčovala nacionalisty, nyní umlčují mlčící nespokojené občany, kteří hlasovali v referendu proti nezávislosti Skotska, míní v deníku Guardian Mike Small.

Představa, že demokracie ve Skotsku by zemi ochromila a destabilizovala, se nyní zdá podivná, když válečný křik v jižní Anglii požadující odchod z EU se proměňuje v totální řev. Jen čtyři z 52 volebních okrsků Dolní sněmovny ve Skotsku mají většinu voličů, která chce odejít z EU. Naproti tomu v Anglii podporuje odchod z EU většina volebních okrsků. Kdo jsou tedy dnes separatisti?

Neustálá varování, která jsme slyšeli před referendem, že skotská ropa bude brzy vyčerpána, zní také nyní podivně, poté, co obří ropná společnost BP a evropský energetický konglomerát GDF-Suez oznámili obří objev nových ropných ložisek v Severním moři, kde zřejmě bude vytěženo až 50 milionů barelů ropy. Před referendem se také argumentovalo, že jednota Británie zajistí přítomnost anglických bank ve Skotsku a ekonomickou stabilitu. Anglická Lloyds Banking Group však právě oznámila, že propustí 9000 zaměstnanců. Chce uzavřít 200 místních bankovních poboček, jichž je ve Skotsku 293 a zaměstnávají 16 000 lidí. Jestlipak hlasovali proti skotské nezávislosti?

A nakonec zpráva od UNICEFU, podle níž žije v současnosti každé čtvrté dítě v Británii v chudobě a počet chudých dětí rychle roste v důsledku tvrdých škrtů londýnské vlády - vlády, pro kterou Skotsko nehlasovalo. Copak si asi o tom dnes myslí voliči, kteří hlasovali proti skotské nezávislosti?

Nikdo to neví. Oněch 55 procent občanů, kteří hlasovali proti skotské nezávislosti, po svém vítězství neoslavovalo, a to pokračující ticho a neschopnost artikulovat politické aspirace je znepokojující. Možná, že bylo motivovány jakýmsi pozdním thatcherovským individualismem. Možná snaha přidržovat se trosek britského státu a zbývajících fragmentů britské totožnosti jim stačí, bez ohledu na následky. Možná, že mají víru v Labouristickou stranu. Možná, že nikdy nezažili hospodářskou nejistotu a chudobu a nikdy je nezažijí.

Jako někdo, který se stydí žít v zemi, která si nechce sama vládnout, bych rád věděl, co si myslí teď.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 30.10. 2014