Jsou zaměstnanci pro ministerstva méněcenní občané?

30. 10. 2014 / Marek Steiner

Problém spočívá především v tom, že nový občanský zákoník zrušil vyhlášku č. 440/2001 Sb. k 1.1.2014 s tím, že podle nové zákonné úpravy náleží odškodnění v daleko a podstatně vyšší míře než ve zrušené vyhlášce. Podle ministerstev se má na odškodnění zaměstnanců pořádně šetřit i po 1.1.2014. (Jako za socialismu.) Toto stanovisko bere za rozhodující pojišťovna, která odmítá v současnosti hradit pojištění podle NOZ. Zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni, proto nechtějí dát více, než jím bude refundovat pojišťovna.

Poškozeným zůstává občan jako zaměstnanec!

Problematiku si dovolím shrnout do těchto bodů:

1) Logické chyby v uvažování úředníků ministerstev.

2) Znění ustanovení § 3029 nového občanského zákoníku.

3) Rozpor stanoviska s ústavním řádem České republiky.

Ad 1) Stanovisko ministerstev se odvolává na ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Právní úprava úrazového pojištění má nabýt účinnosti až 1. ledna 2017. Proto se má podle ministerstev postupovat podle již zrušené vyhlášky až 31.12.2016 a odškodnění zaměstnanců má být podstatně nižší než u jiných občanů.

Chyba v uvažování úředníků spočívá zejména v tom, že berou Parlamentu ČR pravomoc zrušit právní předpis. Vyhláška byla novým občanským zákoníkem k 1.1.2014 bez jakýchkoliv výhrad zrušena v ustanovení § 3080 pod položkami 237 a 238. S žádnou částečnou platností vyhlášky zde zákonodárce nepočítá!

Shora uvedené ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce, na které se odvolávají ministerstva, nikdo výslovně nezrušil, přestože toto ustanovení § 394 odst. 2 odkazuje na již neplatnou vyhlášku. Odkazuje na množinu, která neobsahuje žádný prvek. Jde o zcela prázdnou množinu, jejíž obsah je nutné vyjádřit číslem 0. Proto je toto ustanovení zákoníku práce, jak jej interpretují spojená ministerstva, zcela nepoužitelné a neaplikovatelné, i když formálně nebylo zrušeno.

Již z tohoto jediného důvodu odporuje stanovisko ministerstev  právnímu řádu České republiky. Nelze zde hovořit o právním názoru, přestože stanovisko se tak samo označuje.

Je nutné v plném rozsahu aplikovat nový občanský zákoník a poskytnout zaměstnancům podstatně vyšší odškodnění než podle zrušené vyhlášky.

Ad 2) Ustanovení § 3029 nového občanského zákoníku zní: "Dovolávají se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení tohoto zákona."

Toto ustanovení nic nového do práva nezavádí. I kdyby neexistovalo, musí se dojít ke stejnému výsledku výkladem obecných zásad právního řádu. (Viz výklad ad 1.) Mělo by zde platit, že správní orgán zná právo. (Ministerstva jsou správními orgány.) Vlastně v tomto případě funguje citované ustanovení § 3029 jako připomínka, pokud by někdo zapomenul na obecné zásady práva. Z hlediska obecných právních zásad je vlastně nadbytečné. Bohužel i tato připomínka byla spojenými ministerstvy ignorována.

Ad 3) K tomu je třeba dodat, že stanovisko spojených ministerstev je zcela v otevřeném rozporu s ústavním řádem České republiky.

Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Jakákoliv privilegia v oblasti lidských práv, právě tak jako diskriminace jednotlivce či skupiny jsou v rozporu jak s přirozenými principy lidství, tak s touto ústavní Listinou.

Toto ustanovení čl. 1 není výkladem spojených ministerstev respektováno. Zaměstnanců mají mít podstatně méně práv než jiní občané. Občan, který je v roli zaměstnance, nemá počítat s právy ve stejném rozsahu, jako občan, který je v jiné roli. Musí podle úředníků počítat s méně právy a s právy v menším rozsahu. Konkrétně musí počítat s několika násobně nižším odškodněním, než jaké je garantováno novým občanským zákoníkem.

Naopak práva garantovaná Listinou nemohou být žádným způsobem zrušena, a to ani právním předpisem jakékoliv právní síly, zákonem ústavním, ani většinovou vůlí lidu vyjádřenou v referendu. Dodáváme k tomu, že nemohou být zrušena ani protiústavním výkladem k tomu spojených ministerstev.

Čl. 2 odst. 2 Listiny stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Toto se v daném případě nestalo. Stanovisko bylo vydáno zcela mimo oprávnění obou ministerstev.

Čl. 3 odst. 1 Listiny stanoví, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Na rozdíl od toho jsou zde občané diskriminování, pokud vystupují v roli zaměstnanců.

Stanovisko nebylo vydáno ve Sbírce zákonů nebo jiné úřední sbírce. Není po formální stránce pramenem práva. Proto neexistuje nic, co by bylo třeba rušit. Jakékoliv ze zúčastněných ministerstev bez ohledu na postup druhého ministerstva by se mělo od stanoviska distancovat bez zbytečného prodlení.

Vytisknout