Budování kultů a nasazování psích a vepřových hlav

1. 11. 2014 / Daniel Veselý

Je přirozeně nutné, aby se zesnulému Havlovi nepřipínaly jen andělské perutě a aby se nadále nepěstoval jeho iracionální kult osobnosti, jemuž čeští novináři notně podkuřují, jak názorně ukazuje třeba šéfredaktor Respektu Erik Tabery ZDE. Ten v reakci na Klausovu surrealistickou kritiku Havla konstatuje, že je nutno nadále vynakládat úsilí, aby éra spojená se jménem Václava Havla trvala dál.

Nevím, zda jsem Taberyho repliku pochopil správně, avšak pojit polistopadové společenské dění s někým, kdo vykazoval nezanedbatelný morální deficit, a to nejen v selektivním pojímání lidských práv a pohledu na zahraniční politiku, mi nepřijde zrovna šťastné.

Publicista Jan Rejžek si jako obyčejně nebral žádné servítky a na konto Klausovy antihavlovské "filipiky" prohlásil, že "jde o další patologický projev nenávisti zhrzeného prolhaného narcistního zloděje per a obdivovatele Putina a sestavovatele pogromistických seznamů Adama B. Bartoše. Případ pro Chocholouška ZDE". Rejžek, který s vážnou tváří tvrdí, že působí na volné noze již od konce 70.let, nicméně asi nezaregistroval, že Václav Klaus už groteskního Adama. B. Bartoše odepsal kvůli jeho vulgárnímu antisemitismu.

Klaus se ovšem jako obvykle trefuje mimo terč a pravděpodobně se pouze snaží zaujmout pozornost šestákovým šokováním. Pokládat politika, který značnou část svého prezidentského mandátu spojil s extrémistickou neokonzervativní kabalou ve Spojených státech a jejími agresivními expanzivními plány, za extrémního levičáka, je skutečně hloupé. Havel zásadním způsobem odmítal tržní ekonomiku, politickou demokracii standardního typu či nenáviděl politické strany, Klaus mylně sugeruje. Démonizovat těmito chatrnými myšlenkovými vývody prvního polistopadového prezidenta nelze, nicméně soudným způsobem kritizovat jeho působení v polistopadovém dění je pro českou společnost nutné a zdravé.

Je vskutku ostudou, že se do kritiky Václava Havla pouští tento nesmírně ješitný člověk, který se zjevně nedokáže vyrovnat s jeho do značné míry uměle vyráběnou popularitou, a nikoliv mediální obec, což by automaticky mělo být její povinností. Ta si svou kořist už dávno vybrala jak ve Václavu Klausovi, tak ve stávajícím prezidentovi, a na ně je beztrestné vytáhnout nejtěžší kalibr -- čím víc sazí a mouru, tím lépe. Nutno připustit, že si o to oba mnohdy říkají a utřít je tak snadné a sexy.

Neschopnost české mediální a politické tvrze vyrovnat se s kontroverzním Havlovým "odkazem", zatímco Klausovi je jednostranně nasazována psí hlava a v Zemanově případě hlava vepřová, je alarmující, zvláště když se redundantně propírají kauzy typu "mikina".

Vytisknout