Zemanova zahraniční politika se mi jeví závažnější a nebezpečnější než letošní hradní ceremoniál

31. 10. 2014

Promiňte, ale nedá mně, abych malinko nezareagoval na Váš článek K Zemanově zahraniční i jiné politice, píše Vladimír Líbal. V mnohém s Vámi souhlasím, Česká republika se vskutku, s ohledem na to, co se děje ve světě i za našimi humny, nesčetněkrát zaobírá prkotinami. Tak to je a nesmírně mě to mrzí. Je to především k naší škodě a bohužel to není poprvé v našich dějinách. Ale nechci tu teď rozebírat příčiny, je jich hodně a je to složité. Ani tu nechci rozebírat (a v tom s Vámi též souhlasím ve smyslu, že je opravdu lepší, vhodnější někdy prostě jen mlčet) Zemanovu zahraniční politiku. Ta mj. se mně jeví daleko závažnější a svým způsobem nebezpečnější než letošní hradní ceremoniál.

A použití soukromého letadla na zpáteční cestu z Číny je závažný prohřešek už jenom z bezpečnostního hlediska, nehledě na to, že přece z Číny letělo i vládní či prezidentské letadlo a vše mělo být naplánováno tak, aby jej bylo možné použít. Nemluvě o střetu zájmů.

Nemohu však s Vámi z druhé strany souhlasit ve věci tzv. pražské kavárny a její, jak píšete, nenávisti vůči prezidentu Zemanovi. Pojem pražská kavárna je dle mého až příliš zjednodušující a je to tak trochu nálepka. A nálepky jsou vždy ošemetné (já sám nejsem z Prahy, pracuji v Plzni, takže mě není možné považovat za jakéhosi jejího zastánce). Jen se vždycky bráním těmto zjednodušením, neboť vše, ostatně jako v celém životě, je opět vždycky složitější. Ani si nemyslím, že by zde byla nějaká nenávist (nemohu jistě mluvit za jedince).

To, co se odehrálo během oslav 28. října při slavnostní ceremonii na Hradě, bylo však opravdu ostudné a překračující jakési mantinely, které byly dány předchozími prezidenty, kteří ale zajisté mají na tomto stavu též svůj podíl. Ale nikdy z toho tak okatě nečněla taková bezostyšnost, jako nyní.

To, co se každým rokem na Hradě odehrává má přece jen svou hlubokou důležitost a lidé to skutečně vnímají, je to vlastně jediný svátek, který se věnuje nám, našemu národu, našemu státu, naší sebereflexi, našemu směřování atd. Tato ceremonie ať chceme nebo nechceme přece jen vytváří jakýsi obecný či veřejný úzus, čeho a koho si vážíme, jaké myšlenky nebo činy jsou pro naši vlast důležité a podnětné a závažné. Tím neříkám nic nového, ale právě proto toto zrovna prkotinou není. Jaký úzus, jaká hodnota je vytvářena právě letos vyznamenanými jako jsou pánové Sedláček, Renč či Lucie Bíla (jinak nic proti nim), nebo vloni František Čuba?

Ceremoniál vyznamenání v tomto smyslu opravdu nepatří prezidentovi, patří nám všem, prezident nás "jen" zastupuje. Jistě, že je v jeho kompetenci si vybrat, ale v onom výběru musí přece sledovat jakýsi pomyslný veřejný zájem, který se sice těžko definuje, ale který by měl překračovat osobní sympatie či naopak. Pokud, jak píšete, prezident to činí proto, aby rozezlil pražskou kavárnu, no, tak potěš pánbůh. To je přece nedůstojné jeho funkci.

Takže, nemám moc času k rozepsání, vzhledem k tomu všemu, v tomto případě nešlo jen o maličkost či prkotinu, dle mého je to něco, co je velmi důležité a stojí za sledování a případnou, a v tomto oprávněnou, kritiku.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 31.10. 2014