Válka působí během desetitisíců let jako civilizační nástroj

16. 5. 2014

Když Lenka Procházková cituje ve svém příspěvku ze Shakespeara o tom, jak hystericky násilně spolu jednali Montekové a Kapuleti ve hře Romeo a Julie, posuďte prosím tuto velmi zajímavou diskusi, která se vysílala ve středu pořadu Thinking Allowed v rozhlasu BBC ZDE asi od osmnácté minuty. Stejně jako Lenku Procházkovou mě na situaci na Ukrajině děsí, že ti lidé, ani z jedné ani z druhé strany, nejsou schopni kompromisu a prostě chtějí druhou stranu zadupat do země. Je to charakteristickým rysem zanedbaného vývoje? (JČ)

Historik Ian Morris: Historie válek je plná paradoxů. To vždycky říkají stratégové. Válka je obrovský paradox. V první řadě znamená zabíjení lidí a ničení věcí. Avšak já jsem zjistil, že když se přesunete z úrovně individuální zkušenosti a začnete válku zkoumat z hlediska historie, jak ovlivňuje celou planetu, zjistíte něco opravdu překvapivého. A snad nejpřekvapivější je jeden naprosto nečekaný vedlejší účinek. Začalo se to dít asi před deseti tisíci lety. Proto o tom hovořím svým podivným titulem "Produktivní válka".

Válka začala vyvolávat velmi pozitivní vedlejší účinek. Když se jedna skupina lidí rozhádá s druhou, když začnou boje, když jedna z těch dvou skupin začne vyhrávat, nakonec začlení tu druhou skupinu do jediné, větší společnosti. A tak se postupně tvoří stále větší společnosti. Lidé, kteří tyto společnosti řídí, jsou pod tlakem tuto skupinu pacifikovat. Nejsou to dobří lidé, jsou to mistři násilí. Ale čím více se jim podaří pacifikovat společnost a přimět všechny, aby ráno pokojně chodili do práce, platili daně, aby se navzájem nevraždili na potkání, tím úspěšnější jsou tito lidé jako vládci a tím více vydělávají a o to méně pravděpodobnější je, že by je někdo svrhl. Dlouhodobým vedlejším účinkem za asi deset tisíc let je, že počet násilného zabíjení postupně klesá. Toto je proces, který způsobuje válka. Je opravdu složité nalézt přesvědčivé příklady lidí, kdy by souhlasili, že se spojí, vytvoří větší společnost, vzdají se práv proti sobě používat násilí, aniž by válka v pozadí nevévodila tomuto procesu.

Jako první začal upozorňovat na skutečnost, že během věků klesá v lidské společnosti násilí, německý sociolog Norbert Elias. Ten argumentoval: Vezměte si literaturu, která vznikla před pěti sty lety. Já jsem toto zažil poprvé, když jsem na střední škole četl hru od Shakespeara. Když jsem četl Kupce benátského, povšiml jsem si, jak všechny postavy jsou tam pořád rozhněvané, všichni pořád zuří. Když někdo pronese tu nejmenší urážku, druhý vytáhne dýku a zabije ho. A Elias studoval literaturu z doby před čtyři sty, pěti sty lety a říká, že to, co se změnilo, je že lidé daleko méně častěji používají násilí na obranu své cti. Bohužel, Elias tu svou knihu velmi špatně načasoval. Vydal ji roku 1939, kdy vypukla druhá světová válka, tak lidé nebyli moc ochotni poslouchat, že se svět stalo mnohem civilizovanějším.

Laurie Taylor: Vy zdůrazňujete, že války vedou k vynálezu vlády. Svým způsobem je to ovlivněno studií Leviathan od Thomase Hobbese, z poloviny sedmnáctého století. Připomeňme si, co Hobbes řekl, protože to vyjadřuje to, co říkáte, o důležité roli vlády:

"Během doby, kdy lidé žijí bez společné moci, které by se báli, jsou v situaci, které se říká válka. Je to válka všech proti všem. Důsledkem doby války, kdy všichni bojují proti všem, je stejné jako v době, kdy lidé žijí v situaci, kdy se mohou spoléhat jen na svou vlastní bezpečnost a co v té věci si sami dokážou zařídit. V takové situaci není místo pro hospodářskou aktivitu, protože její výsledky jsou nejisté, není žádná kultura země, žádná navigace, nepoužívá se zboží dovážené po mořích, nejsou znalosti o charakteristikách Země, žádná kultura, žádné umění, žádná literatura, žádná společnost, a co je nejhorší, pořád hrozí strach násilí a zabíjení. A lidský život je osamocený, chudý, odporný, brutální a krátký."

Vlády podle Hobbese dokáží lidi zastrašit - a to je jediný způsob, jak zastavit zabíjení. Dnes ale na rozdíl od Hobbese máme velké množství historických důkazů. A můžeme na základě všech těchto dat dokázat, že Hobbes měl pravdu.

Laurie Taylor: Podle vás způsobil vznik zemědělství, že válka začala být produktivní. Vysvětlete to.

Ian Morris: Lidi jsou v mnoha ohledech podobní ostatním zvířatům. Vyvinuli jsme se tak, že máme potenciál k tomu používat násilí k řešení svých problémů. Když si myslíme, že to bude fungovat. Takže po statisíce let používali lidé a jejich předci násilí k řešení svých problémů. Ale během tohoto dlouhého období lidi byli jen lovci a sběrači. A v obrovském prostoru jich bylo velmi málo. Takže tu a tam se setkaly dvě nepřátelské skupiny, začaly spolu bojovat, jedna začala prohrávat a měla možnost stáhnout se a jít někam jinam. Jenže asi před deseti dvanácti tisíci lety vzniklo zemědělství na Blízkém východě, svět se rychle začal naplňovat lidmi a historie lidského násilí je jako každá historie evolučního vývoje. Vždycky reagujeme na prostředí kolem sebe. A když začne být příliš mnoho lidí, lidé nemohou lehce utéct jinam, tady začíná ten proces, že skupina, která vyhraje válku, absorbuje tu nepřátelskou skupinu a vznikne tak jednotná, větší společnost.

Laurie Taylor: Ta pacifikace je jistě velmi násilná, ale vy říkáte, že důsledkem, za velmi dlouhé období, je celkový pokles míry násilí.

Ian Morris: Ano. Je to samozřejmě hnusný příběh. Existují podobnosti mezi historií válek a historií biologické evoluce. Často jsou síly, které tu evoluci formují, opravdu odporné. Ale má to vedlejší účinky, které se zdají být přesným opakem toho, co bychom čekali. Válka je hlavním faktorem při vytváření větších společností a centralizované vlády. A vedlejším účinkem tohoto je, že vlády společnost pacifikují a důsledkem je pokles násilných úmrtí. Ve dvacátém století byla pravděpodobnost, že člověk zahyne násilnou smrtí, desetkrát menší než v době kamenné. A v jednadvacátém století je to ještě bezpečnější.

Laurie Taylor: Není Evropská unie, kterou pořád všichni tolik kritizují, důsledkem rozhodnutí, že se lidi dali dohromady v naději, že se tím vyhnou možné budoucí válce?

Ian Morris: Evropská unie je typickým příkladem vzniku větších společností bez násilí. Vždycky, když v sedmdesátých letech mluvili v britské televizi politikové o Evropské unii, vypnul jsem to co nejrychleji, protože to bylo nudné. Nedošlo mi tehdy, že to je právě ono - že účelem je ta nuda. Když se všechno řeší byrokraticky ve výborech, lidi se při tom nevraždí. EU je pozoruhodný experiment. Stamiliony lidí se spojily bez vraždění v ulicích. Vzdaly se určité míry svobody a oplátkou za to dostaly mír.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.5. 2014