Synové Velké medvědice

15. 5. 2014 / Karel Dolejší

Tradicionalisty zatracovaný francouzský filosof Jacques Derrida v eseji Bílá mytologie ukázal, jak Aristoteles, považovaný za jeden z pilířů západní tradice, neustále převáděl neznámé na známé, a považoval to za smysl poznávání. Obecné pojmy jsou ovšem mýty západní racionalistické tradice, přinejmenším v sallustiovském smyslu. Také západní tradice je tradicí mytologickou, protože po většinu času uctívala Rozum zjevující se v podobě obecných pojmů, jež se "nikdy nestaly", ale neustále pod ně byla subsumována nová zkušenostní data.

***

Má však Západ - nebo měl - také nějakou výslovnou mytologii, když mytologický charakter svého pojetí rozumu, od antiky postaveného na problematické opozici mythos-logos, obyčejně nepřiznává a ze všech sil popírá? Když se samotný rozum stal už dávno velmi nepřitažlivým?

V různých dobách míval Západ různé politické mytologie. Ta poslední byla liberální a do štítu si vetkla "demokracii a lidská práva". Kdykoliv bylo třeba politicky mobilizovat, činilo se tak pod praporem "demokracie a lidských práv". Při náletech na Jugoslávii, invazi do Iráku, do Libye, mnoho nescházelo a lidská práva ověnčila i intervenci ve prospěch fanatických islamistů v Sýrii. Lidská práva se v zemích, kam se intervenovalo, v důsledku nasazení vojenské síly respektovat kupodivu nezačala, a pokud se experimentovalo s demokracií, výsledek byl jednoznačně protizápadní a protiliberální.

***

V důsledku "výlučně humanitárního" bombardování, v důsledku systematického využívání západní politické mytologie coby násady válečného kladiva, došlo ale v podmínkách pozdního kapitalismu k masové ztrátě víry v tuto mytologii. Stávající narativ přestal být pro systematické zneužívání široce přijímán a mnozí, kdo se cítí ekonomickými procesy stále více marginalizováni, už dávno nepatří mezi příznivce tohoto politického náboženství. Jenže překonat jedno náboženství automaticky neznamená překonat všechna; odložení jednoho mytologického narativu nevede nutně k obezřetnosti vůči všem narativům. Často naopak vzniká mytologický horror vacui, nutkavá touha zaplnit prázdné místo první věcí téhož druhu, která přijde pod ruku.

Ruský mesianismus nepřátelský vůči Západu vždy stál na mytologii západního úpadku. Resentiment ruské pravoslavné periferie vůči západnímu křesťanství odjakživa tvrdil, že ty skutečné západní hodnoty hájí pouze a jedině samotné Rusko, že Moskva je Třetí Řím a čtvrtý už nebude. Srovná-li se přitom nezaujatě stav ruské a západní společnosti v téměř libovolné době, těžko nalézt okamžik, kdy by tvrzení o západním úpadku obstálo. Ale na tom přece v mytologii nezáleží. Podstatné je, že dává bezvýznamným životům "vyšší" smysl v podobě znovuprožívání mytologických událostí. Na Ukrajině se znova bojuje "Velká vlastenecká válka". Že "proti fašismu" bojují často neonacisté a oslavovaný Stalin vlastně v důsledku zabil víc sovětských občanů, než Hitler, se kterým se dlouho bratříčkoval, na tom také nesejde. Podstatné je subjektivní prožívání. To, že prožívání politického mýtu nemá žádný vztah k pravdě, není přitom něco, co byste věřícímu vysvětlili. Věřící mají přece "naši pravdu", ta jim stačí.

***

Když Putin vymezil Eurasijskou unii proti Evropské unii nikoliv jako ekonomicky integrační, ale jako civilizační projekt stojící na protichůdných, "těch správných" hodnotách, mnozí na Západě, jejichž kalkulačkové mozky vše převádějí na dolary a eura, to vůbec nepochopili a dodnes nechápou - zatímco jiní, dlouho strádající krizí víry, se toho s radostí "chopili", aniž by se namáhali skutečně chápat. Horror vacui vyvolaný na Západě profanací politické mytologie "výlučně humanitárními" nálety je v Evropě zaplňován utrakonzervativní a utrapravicovou ideologií rezonující v moskevské hlavě tohoto mystického těla, přesně jak to kdysi naplánoval mentor "Lenina národního bolševismu" Eduarda Limonova Jean-François Thiriart.

Je tedy zbytečné stěžovat si, že někteří místo západní propagandy naprosto nekriticky přijímají propagandu ruskou. Že vidí v putinovském Rusku záchranu a vykoupení před "úpadkem", jenž ve srovnání se skutečným stavem ruské společnosti jako úpadek vůbec nevypadá. Našli přece svůj náhradní narativ a nic dalšího nepotřebují. - Roli úplného kašpárka pak hrají ti, kdo neustále hovoří o potřebě "systémové alternativy", přičemž odmítají pochopit, že ruský kapitalismus není vůbec žádnou systémovou alternativou západního kapitalismu. Kromě toho se v průběhu ideologické frašky potvrzuje, co už levicová anvantgarda ví nejméně osmdesát let - že podstatná část "levice" je neskutečně kulturně konzervativní a v nejmenším si v tomto ohledu nezadá s krajní pravicí.

***

Rusko hlásá autoritářství, už zase vynalezlo "lék na homosexualitu" a také na ostatní skutečné či domnělé západní choroby prý má vlastní recept. Nic jiného po něm mnozí nežádají. Kromě notorických konzumentů vysílání ruské státní televize sem patří mimo Rusko i ti, kdo v sobě skrývají hluboký resentiment vůči současnému Západu (ať už jsou za ním skutečné křivdy, nenaplněné ambice či pouhý komplex méněcennosti) a často dokonce Západ nezvladatelně nenávidí. Také jim je náhradní narativ určen. Také ad usum těchto následníků Kominterny přetřené velmi nerudou barvou má sloužit náhradní mýtus spásného Ruska zachraňujícího svět. Naplňuje jejich hlubokou psychickou potřebu.

Polemizovat s vírou ovšem nemá žádný smysl a racionální argumenty na tomto poli nic nezmůžou.

Vytisknout