23. 2. 2014
Do jisté míry právem vidí Rusko činy parlamentní opozice na Ukrajině, které vedly ke svržení prezidenta Viktora Janukovyče a k propuštění jeho absolutní soupeřky Julie Tymošenkové z vězení, k zatčení ministrů a k donucení dosavadní ukrajinské vlády k rezignaci jako cynickou zradu dohody, kterou vyjednali ministři zahraničí EU, podle níž mělo dojít k pozvolnější a méně konfliktní změně vlády, píše v deníku Guardian Simon Tisdall.
Do značné míry závisí budoucí bezpečnost, politická soudržnost a územní celistvost Ukrajiny na tom, jak bude Putin v nadcházejících několika dnech reagovat. Pokud Putin nebude reagovat energicky, může se obávat, že silně potlačovaná opozice v Rusku tím bude povzbuzena, aby zopakovala kyjevskou pouliční revoluci v Moskvě. Moskva ji považuje za Západem podporovaný "puč" a za osobní ponížení bojovného šéfa ruského státu. Na to nebude Putin reagovat lehce.
Zuřivý Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničí, dokázal tyto obavy, když v celé řadě telefonních rozhovorů s francouzským, německým a polským ministrem zahraničí, kteří vyjednali páteční dohodu, vyjádřil "nesmírně vážné znepokojení" nad Ukrajinou.
"Nejenže opozice nesplnila jediný bod ze svých povinností, ale už pořád předkládá další a další požadavky, vedou ji ozbrojení extremisté a pogromisté, jejichž činy přímo ohrožují suverenitu Ukrajiny a její ústavní pořádek," řekl Lavrov. EU podle jeho názoru by měla zvládnout tyto "všeničící chuligány".
Lavrov řekl totéž v telefonním rozhovoru Johnu Kerrymu, americkému ministru zahraničí, a připomněl mu, že Putin zdůraznil Obamovi, že je životně důležité, aby Spojené státy použily "všech příležitostí" k zastavení protizákonných akcí. Podtrhl, že demonstranti na Majdanu nemluví za celou Ukrajinu, zejména nikoliv za její východní regiony, kde se většinou mluví rusky, ani za regiony na Krymu.
Není pochyb, že se Rusko cítí podvedeno. Zdá se, že Lavrovovo výrazivo poskytuje argumentaci pro potenciální přímou intervenci. Legální akce zvnějšku napomáhající řešení problémů Ukrajiny včetně hospodářské pomoci jsou vítány, řekl Lavrov, ale neustálé politicky motivované západní "vměšování" je nebezpečné. "My se nechceme vnucovat Ukrajině tak, jak to dělají západní partneři. My nikomu nic neradíme. To jenom škodí."
Toto je důsledně opakovaný ruský postoj, který Rusko předkládá při četných rozhovorech s EU už od loňského listopadu. Moskva argumentuje, že rozšířené ekonomické vazby mezi EU a Ukrajinou by byly prospěšné, ale nemělo by to znamenat, že by byla Ukrajina zatažena do "sféry vlivu EU".
Klíčovou otázkou je, zda se Putin rozhodne podpořit nyní Janukovyče v jeho zoufalé snaze zůstat u moci, tím, že zaktivizuje stoupence na východní Ukrajině. I kdyby Putin Janukovyče opustil, může se stále ještě rozhodnout, že přesvědčí východní politiky na Ukrajině, aby odmítli vládu z Kyjeva a požadovali širší autonomii. Touto cestou leží hrozba rozdělení Ukrajiny, i když vojenská intervence je teď zřejmě nepravděpodobná.
Putin se také musí rozhodnout, zda jeho nabídka finančního balíku pomoci pro Ukrajinu v hodnotě 15 miliard dolarů a levného plynu přežije změnu vedení v Kyjevě. Už pohrozil, že ji zruší. Ale pokud to učiní, jeho vyhlídky na bratrskou Ukrajinou jako součást jím navrhovaného Euroasijského svazu, se zjevně neuskuteční.
Také je otázka, co se stane s ruskou černomořskou flotilou, která má základnu na Krymu.
Ideální by bylo široké narovnání, jehož součástí by bylo nové ukrajinské vedení (zvolené v květnu 2014), Rusko a EU pod dohledem Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), jíž jsou všechny zmíněné strany členem.
Cílem by bylo přijetí principu, že Ukrajinu nelze nutit, aby se rozhodovala mezi Východem a Západem a že její budoucí mír a prosperita záleží na vyvážených vztazích plných respektu vůči Evropě i Moskvě.
Má-li být dosaženo tohoto cíle, musí Evropská unie finančně projevit větší imaginaci a velkomyslnost. Součástí té dohody musí být i finanční podpora z MMF.
Zatím je to jen marná naděje. Má-li takovéto řešení, založené na spolupráci, přijmout i Putin, musel by projevit velkou míru velkomyslnosti a politické zralosti, kterou v minulosti nikdy zatím neprokázal.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Vytisknout27.2. 2014 / Jan Campbell
Efekt motýlího křídla vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu. Mezi umělé systémy, které tento efekt vykazují, patří například Lorenzův atraktor, a...