Jak je to s ruským "nevměšováním" na Ukrajině?

20. 2. 2014 / Karel Dolejší

Moskva kritizuje Západ, že nese odpovědnost za probíhající vlnu násilí na Ukrajině, protože se "vměšuje" do místních záležitostí vysíláním vyjednavačů, finanční podporou opozice a dokonce (tvrdí radikálové) jejím vyzbrojováním. Má v tomto ohledu částečně pravdu, zejména pokud jde o nezodpovědnou politiku Spojených států, jejichž cíle jsou čistě destruktivní. Avšak znamená to snad, že se Moskva do ukrajinských záležitostí sama nevměšuje?

Prezident Janukovyč a jeho lidé, pohybující se na těžko uchopitelném pomezí byznysu a politiky, dělají typickou kabinetní politiku v úzké spolupráci s Moskvou. Když se potřebují se svým sponzorem o něčem poradit, odcestují do Ruska, kde si mohou být jisti, že jim telefon nikdo neodposlouchává. Dodnes se svět nedozvěděl, o čem jednal Janukovyč s Putinem v olympijských kuloárech v Soči. Většina kontaktů ovšem probíhá na nižší úrovni během častých cest ukrajinských politiků do Ruska. Za pár dní tam poletí ministr zahraničí. Takže západní a ruské politické vměšování se liší co do stylu: Američtí jestřábové jako John McCain či Victoria Nuland se nechávají vidět na Majdanu, zatímco Moskva drží vše pěkně pod pokličkou. Putin v lednu prohlásil, že se Rusko "nikdy nebude vměšovat" do ukrajinské politiky. Je to jasná lež, už to dávno dělá, jen o dost chytřeji, než lidé jako Victoria Nuland. Nenechá se při tom tak snadno nachytat.

Andrij Kljujev, člen prezidentova mateřského Doněckého klanu (jenž je faktickou základnou vládní Strany regionů a dnes jediným přežívajícím podnikatelským klanem), jeden z předních ukrajinských oligarchů, který spolu se svým bratrem Serhijem zbohatl na obchodech v metalurgickém průmyslu a strojírenství (Ukrpodšipnik), je od konce ledna personálním šéfem prezidenta Janukovyče. V únoru 2012 byl Kljujev jmenován tajemníkem Národní bezpečnostní a obranné rady a pozorovatelé ukrajinské politiky to spojovali s relativním slábnutím politického vlivu konkurenčního oligarchy Doněckého klanu, Rinata Achmetova. Achmetov se snažil blokovat některé ruské projekty na Ukrajině. Kljujev činí opak.

Kljujev podniká v solárním byznysu (podle listu Investgazeta a serveru Kyiv Post je nepřiznaným vlastníkem firmy Activ Solar, která prodává státu elektřinu za pětinásobek výkupní ceny energie z jiných zdrojů, a jí vlastněné společnosti Semiconductor v Záporoží) a podle některých pramenů se podílel na defraudaci fondů EU určených na zvýšení energetické účinnosti. Zda má takový člověk zájem o jakékoliv další sbližování a Bruselem a případné vyšetřování svých aktivit, to lze jistě snadno odhadnout.

Oba bratři Kljujevové mají podíl také v akciové společnosti Prominvestbank, jejíž kontrolní balík vlastní ruská Vněšekonombank.

Andrij Kljujev je na Ukrajině považován za organizátora volebního podvodu v prezidentských volbách z roku 2004. Když někteří západní kritici odkazují ukrajinskou opozici na volební proceduru místo pouličních demonstrací, je vhodné zmínit, co pro demonstranty znamená vzestup Kljujeva do bezprostřední blízkosti prezidenta a jak mnoho asi věří ve férovost příštích voleb.

Švédský expert a bývalý poradce prezidenta Kučmy Anders Aslund sdělil nedávno chronicky přetíženému serveru Ukrajinskaja pravda, že Kljujev úzce spolupracuje s Vladislavem Surkovem, Putinovým poradcem pro záležitosti Společenství nezávislých států.

Bývalý Putinův hlavní ekonomický poradce Andrej Ilarionov se odvolává na své interní informace z Kremlu a tvrdí, že Moskva, jejíž média označují východního souseda za "selhávající stát", v nejbližší době připravuje úplnou nebo částečnou anexi Ukrajiny.

Podle Ilarionova jsou ve hře čtyři možné varianty.

1) Ustavení plné ruské kontroly nad Ukrajinou s pomocí Janukovyče. S ohledem na odpor Janukovyčových kritiků je však tento scénář již téměř vyloučen.

2) Federalizace nebo konfederalizace a zajištění ruské kontroly nad východními a jižními oblastmi země - tam, kde podíl ruského obyvatelstva dosahuje alespoň 30%.

3) Pokud se federalizace nepodaří, ruská vláda bude usilovat o kontrolu nad jednotlivými městy na východě a jihu, jako je Doněck, Lugansk, Oděsa, a ovšem nad celým Krymem.

4) Pokud nebude možno kontrolovat celý východ země, Moskva bude v každém případě chtít kontrolovat Krym a zejména strategický přístav Sevastopol, kde činí podíl Rusů přes 50%.

Kremelská propaganda ohledně "nevměšování" do ukrajinských záležitostí je tedy jednoznačně pokrytecká a pokud by ji autoři mysleli alespoň poněkud vážně, měli by začít především u sebe.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 20.2. 2014