Je čas opustit HDP

22. 2. 2014 / Boris Cvek

Časopis Nature publikoval 16. ledna tohoto roku článek kolektivu autorů s názvem "Rozvoj: je čas opustit HDP" ("Development: Time to leave GDP behind"). Autoři argumentují, že hrubý domácí produkt (HDP), kterým se mimo jiné stále ohánějí naši politici a ekonomové, je zastaralé měřítko rozvoje lidstva. HDP totiž počítá téměř výlučně tržní transakce a vůbec nezapočítává sociální náklady, dopady na životní prostředí a nerovnost příjmů. Pokud se řídíme podle HDP, jde nám o pouze o celkový zisk a potlačujeme skutečnou prospěšnost, efektivitu, udržitelnost a flexibilitu.

Nejde jenom o teoretizování. OSN plánuje do roku 2015 definovat, co je to udržitelný rozvoj a podle jakých kritérií ho určovat. V případě, že by v tom OSN selhala, dojde podle na globální úrovni k dalšímu růstu nerovnosti a destrukce přírodního zdrojů, na nichž závisí veškerý život na téhle planetě. HDP patří do minulosti. V době, kdy byl tento koncept jako měřítko rozvoje vyvinut (summit v Bretton Woods v roce 1944), platilo, že vyšší ekonomická aktivita vede k vyšší zaměstnanosti, vyšším příjmům, umenšuje riziko společenských konfliktů a riziko vypuknutí další světové války.

Dnes je tomu naopak. V rozvinutých zemích vede soustředění se na HDP k vyšší společenské a environmentální nestabilitě. V rozvíjejících se zemích způsobuje HDP slepotu k jiným, udržitelnějším cestám rozvoje. Autoři se odkazují na jednoho z klasiků liberální politické filozofie, Johna Stuarta Milla, který před 200 lety hlásal, že po zajištění přijatelného standardu života pro všechny se má aktivita lidstva upřít k sociálnímu a morálnímu pokroku, ke navýšení volného času, nikoli ke konkurenčnímu boji o materiální bohatství.

Meze HDP jsou podle autorů jasné. Např. zvýšená kriminalita nezvyšuje kvalitu života, ale může vést k růstu HDP tím, že se vydá více prostředků na zajišťování bezpečnosti. Katastrofy jako Deep Water Horizon nebo hurikán Sandy také vedly k růstu amerického HDP díky investicím do nápravných opatření.

Místo HDP lze používat jiná měřítka, např. indikátor opravdového pokroku (GPI), který započítává také sociální a ekologické náklady, např. nerovnost příjmů nebo osobní spotřebu. Podle grafu srovnání GPI a HDP, jak jej prezentují autoři v článku, nedošlo v globální ekonomice od roku 1970 k žádnému pokroku, dokonce dochází k mírnému poklesu (naopak HDP strmě roste). Proč se tedy stále držíme HDP? Autoři argumentují, že za to mohou západní země. Např. pokusy Billa Clintona o posun směrem k "zelenějšímu HDP" byl "zlikvidován americkým uhelným průmyslem". Problém je také v tom, že neexistuje shoda na tom, čím HDP nahradit.

Autoři uzavírají touto pasáží: "Pro tvoření budoucnosti, jakou ji chceme, potřebujeme měřit to, co chceme, neboť je dobré mít na paměti, že je lepší, mít pravdu přibližně, než mít přesná, ale mylná data."

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.2. 2014