20. 2. 2014 / Lenka Procházková
Delegace biskupů se vrátila z Vatikánu ve sváteční náladě. Už během jejich návštěvy přinesla ČT rozhovor s kardinálem Dominikem Dukou. Široký úsměv na tváři primase českého vyjadřoval radost nad průběhem audience u papeže Františka. Hned v úvodu se kardinál Duka s uspokojením zmínil, že ani jednou za hodinu a půl Svatý otec nepřipomněl, že církev má být chudá. Téma takzvaných církevních restitucí sice papeže zajímalo, obdržel prý i nějaké dopisy od českých občanů, nicméně ty jej v posouzení "kauzy" nezviklaly.
Skromný kardinál Duka se televizním divákům nepochlubil tím, že psaní českých občanů dehonestoval vlastním úvodem, v němž autory dopisu označil za osoby s postkomunistickým smýšlením, jejichž výhrady proti majetkovým nárokům církve většina českého národa nesdílí. I v rozhovoru pro ČT kardinál Duka zpochybňoval všeobecný nesouhlas obyvatel republiky se zákonem přijatým minulou sněmovnou a uváděl zcela jiná procenta.
Takové zkreslování skutečnosti však nemůže římskokatolické církvi v Čechách zlepšit pošramocený kredit a spíš povede k dalšímu odlivu věřících. V době internetu se už s míněním lidí nedá manipulovat tak snadno jako dřív.
Kardinál Duka charakterizoval papeže Františka jako člověka prostého, který se však už vyrovnává se zavedenými ceremoniemi.Tímto blahosklonným hodnocením, týkajícím se pouze formy Františkova působení v "úřadě", kardinál překryl obsah změn, kterým je církev svatá příchodem nového papeže vystavena a s nimiž se zatím nevyrovnala. Prostí věřící ale na rozdíl od zneklidněných církevních hodnostářů vnímají Františkovu prostou jako důkaz opravdovosti a hlubokého lidství, tedy jako vlastnosti, které jsou ozdobou skutečného pastýře.
Pokud je víra v Boha dar, pak právě tento nový papež, muž reformních názorů, které neváhá proměňovat v činy, je člověk na svém místě. Dokonce i mnozí ateisté vnímají jeho nastolení jako šťastnou volbu. V evangeliích stojí, že je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Ovšem i kolem vyvoleného lze vytvořit záchytný kruh, filtr, který nepropustí nežádoucí informace.
Kardinál Duka v rozhovoru pro ČT s úsměvem prohodil, že veřejný názor je tvořen shora a nikoliv zdola. Přitom se odvolával na Karla Čapka, muže, který byl za své demokratické a humánní postoje zdecimován a uštván k předčasné smrti. Odcizit mrtvému citát a použít jej tak prvoplánově ukazuje, že pohrdání pana kardinála vůči hlasu občanů (lůze) je upřímné.
Na chudý lid musí být přísnost! Naivní papež František se s tím časem taky srovná, je to na dobré cestě, doufá zřejmě pan kardinál po návštěvě Vatikánu. Občany, kteří jsou výsledkem audience zklamaní, bych chtěla trochu povzbudit. Přestože byl papež informován zkresleně a zřejmě se domnívá, že církevní nároky na převod majetků jsou oprávněné, dal jasnou instrukci, jak má římskokatolická církev v Čechách majetky použít.
Římskokatolická církev má hierarchickou strukturu. V jejím čele stojí papež, který je podle kanonického práva také vrchním správcem veškerého církevního majetku. Při setkání s českými a moravskými biskupy vznesl František požadavek, aby materiální prostředky, které ŘKC v ČR získá, užila výlučně k duchovnímu poslání. Aby majetky byly spravovány uvážlivě a transparentně, aby byly chráněny a zachovány, a to také za pomoci důvěryhodných a kompetentních laiků.
Na mě to působí tak, že i ten prostý člověk František, jak jej charakterizoval kardinál Duka, nechce připustit, aby církev se získanými majetky obchodovala a že nabádá náš stát, aby dohlížel na způsob, jak se v budoucnu s těmito majetky bude nakládat.
V této souvislosti kvituji požadavek premiéra B. Sobotky, aby byl vytvořen vládní výbor, který bude kontrolovat vydávání nárokovaných majetků církvím, tedy povětšinou římskokatolické církvi, a doplňuji jeho záměr o návrh, aby se tento vládní výbor stal místem, kam mohou i občané vznášet své pochybnosti, dokladované jejich vlastními poznatky a nálezy v archívech.
Mnozí občané však nečekají na to, až jim shora bude umožněno vznášet pochybnosti a obracejí se na státní zastupitelství a policii. Možná jste v posledních týdnech zaznamenali skutečnost, že na základě trestních oznámení už se podařilo zabránit neoprávněnému převodu mnoha hektarů lesů na Broumovsku do vlastnictví benediktýnů a že policie prošetřuje i další podněty.
Ale třeba vám tyto informace unikly, protože ČT se nejen nezúčastnila tiskové konference, na kterou ji tito aktivní občané pozvali, ale dokonce se snažila tiskovou konferenci přerušit výhružkou, že přivolá zásahovou policii.
Konference se totiž konala před budovou veřejnoprávní televize, aby to zaneprázdněný zpravodajský štáb měl blízko.
V této konkrétní záležitosti chci naopak pochválit Český rozhlas, který v přímém vstupu přinesl o tiskové konferenci rozhovor, kde moderátorka vyváženě pustila ke slovu jak zástupce občanů, tak i generálního sekretáře České biskupské konference pana Tomáše Holuba.
Posluchači tedy měli možnost vytvořit si vlastní názor. Papež František však zajisté Český rozhlas nemá možnost sledovat. I dopisy občanů dostává s dehonestujícími vysvětlivkami. A přesto ve své "prostotě", jak jej charakterizoval kardinál Duka, je natolik prozíravý, že vybízí své podřízené, aby získaný majetek nezašantročili, aby s ním nekšeftovali, ale využili jej ku prospěchu lidí.
Domnívám se, že široký úsměv kardinála Duky je jen maskou, pod kterou se skrývá zneklidnění z toho, že medializovaná hesla přestávají fungovat a že v boji o mocenskou pozici katolická církev v Čechách ztrácí i sympatie svých dosavadních podpůrců.
Když kardinál Tomášek vyhlásil koncem osmdesátých let svou vizi duchovní obrody národa, nemohl tušit, že jeho následovníci sami tento úmysl zmaří. Nejsem skeptik, ale skutečně se obávám, že ŘKC v Čechách a na Moravě prochází krizí identity. Nepochybně je to vina i politiků. Tedy těch, kteří se podíleli na přípravě a schvalování zákona, který je pro milióny občanů nepřijatelný, protože zvýhodňuje menšinu proti většině a manipuluje s fakty.
Veřejné mínění je diktováno shora pouze v totalitních režimech. Právě před tím varoval spisovatel Karel Čapek.
Zrušit špatný zákon o tzv. církevních restitucích je úkol, který, jak jsem pochopila, nově zvolení poslanci nezvládnou. Mohou však aspoň omezit následky zákona, na jehož prosazení se mnozí nepodíleli. Je zcela v jejich kompetenci prodloužit lhůtu na přezkum nárokovaných majetků, aby nedošlo k nevratným pochybením. Současně by měli podpořit návrh premiéra na zřízení vládního výboru, který bude vydávání majetků kontrolovat a umožní i občanům vznášet konkrétní pochybnosti. Je nelogické, aby Pozemkový úřad byl tím, kdo majetky vydává a současně orgánem, který posuzuje správnost svých rozhodnutí.
Buďme prozíravější než církevní hodnostáři, kteří si odmítají přiznat, do jaké role je tvůrci zákona o tzv. církevních restitucích dotlačili a k jak špatným koncům to může vést. Nemusím být prorok na to, abych vnímala, že svět, ve kterém žijeme, se blíží ke křižovatce. A že křesťanství v tom oslabeném stavu, v jakém dnes je, nemusí mít zítra dost sil na to, aby tuto křižovatku překonalo. Papež František apeluje na neokoralá srdce. Poslouchejme ho pozorně a bez cenzury! Tento "prostý" muž vnímá nebezpečí. Ne proto, že je neomylný, ale proto, že cítí odpovědnost za hodnoty, které naši civilizaci utvářely. I my máme odpovědnost. Každý z nás. Posuzujme křesťanství z nejvyššího hlediska. Pomozme prodloužit jeho životnost i navzdory těm, kteří se zaštiťují jeho logem, a přitom se chovají podle hesla: Po nás potopa!
Vytisknout21.2. 2014 / Robert Kvacskai
Acta non verba reakce na článek Lenky Procházkové "Pozvání na archu" a otevřený dopis Štěpána Kotrby papeži Františkovi ve věci hlupství jeho preláta: "Křesťanská ryba smrdí od hlavy" Ač věkem dospělí, jsme stále jen děti, toužící po tom, ab...