Příliš hlučná a předčasná oslava

22. 2. 2014 / Karel Dolejší

Anders Aslund popisuje detaily politické dohody, která vedla k přerušení ozbrojeného zásahu proti ukrajinským protivládním demonstrantům. Komentuje dohodu vítězoslavně a vyzvedává zprostředkovatelskou roli EU oproti USA a Rusku. Potíž je však v tom, že dohoda nemusí a nejspíš také nebude znamenat konec bouřlivých událostí na Ukrajině. Jak se dalo čekat, ultrapraví radikálové již jdou oficiálním vůdcům opozice po krku a obviňují je z kolaborace s prezidentem Janukovyčem. A jsou to oni, kdo teď fyzicky kontroluje Kyjev, včetně vládních institucí a parlamentu. Pokud ultrapravice znemožní činnost parlamentu, fakticky převezme veškerou moc v hlavním městě. Nejpravděpodobnějším výsledkem by pak byl neřízený rozklad Ukrajiny, jemuž už sotva mohou bránit centrální orgány, které nefungují.

Janukovyč nikdy nebyl ideologický nebo charismatický vůdce. Jeho Strana regionů byla pokračováním lokálního oligarchického byznysu jinými prostředky. Avšak ve vykradené zemi stojící před bankrotem to s byznysem prostě nevypadá dobře a vnitřní pojivo kmotrostrany začalo už dávno docházet. Přesto ovšem rychlost rozkladu Strany regionů a míra dezerce k opozici zaráží; nejspíše vypovídá o tom, že někdo uvnitř předem připravil pátou kolonu. Možná ten, na koho vsadí Moskva v příštím kole při realizaci plánu B, C, nebo D.

Fascinující je míra politického ritualismu u mnohých západních komentátorů. Co že vlastně v současných ukrajinských reáliích znamená ústava z roku 2004? Koho kromě poslanců a jejich blízkých zajímá? Jaký je zrovna teď reálný vliv parlamentu na dění v zemi? To jsou velmi obtížné otázky a nic nenasvědčuje tomu, že by se měly spontánně nějak vylepšovat.

Rád bych se mýlil, ale situace v Kyjevě mi navzdory dohodě umírněné části opozice s rychle se rozpouštějící vládní kmotrostranou nepřipomíná žádné vytoužené ukončení pouličních kampaní. Místní girondisté už nekontrolují ani samotnou budovu parlamentu, odkud chtěli spolu s přeběhlíky vládnout podle obnoveného deset let starého základního zákona země. Obávám se, že Aslund ohlásil inaugurační proceduru politických kruhů, které v tom lepším případě čeká večírek na rozloučenou. Putin možná v takovém případě bude opravdu za pitomce, avšak proti bruselským politikům nepřestane vypadat jako někdo, kdo realitu na Ukrajině vnímal docela slušně a nikdy se spektakulárně neblamoval.

Nikde na světě nemůžete dělat demokratickou revoluci jako násilné povstání proti arogantní mafiánské moci a spoléhat přitom jako na hlavní mocenský faktor na protidemokratické frakce. To přirozeně platí stejně o spojenectví ukrajinské zapadnické opozice s neonacisty, jako o alianci běloruské opozice s místními kovanými stalinisty, nebo o kterékoliv jiné zemi, kde slabá demokratická opozice kooptuje do přísně racionálního politického dealu silnějšího satanáše. Když se pak láme chleba, extrémní segmenty nikdy nepřipustí, aby moc sídlila v "buržoazní žvanírně". Chtějí ji jen pro sebe, všecičku všecku. Zlý pánešek. Nebudeme mu pomáhat. A dokonce i křestní jméno Victoria (Triumfující) může být nakonec z pohledu věčnosti zatracenou ironií.

Ukrajinský stát byl dávno zprivatizován a tak není příliš pravděpodobné, že by se někdo zevnitř ještě zmohl na odpor proti kouskům, které v Kyjevě právě předvádí Pravý sektor.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.2. 2014