Příliš hlučná a předčasná oslava

22. 2. 2014 / Karel Dolejší

Janukovyč nikdy nebyl ideologický nebo charismatický vůdce. Jeho Strana regionů byla pokračováním lokálního oligarchického byznysu jinými prostředky. Avšak ve vykradené zemi stojící před bankrotem to s byznysem prostě nevypadá dobře a vnitřní pojivo kmotrostrany začalo už dávno docházet. Přesto ovšem rychlost rozkladu Strany regionů a míra dezerce k opozici zaráží; nejspíše vypovídá o tom, že někdo uvnitř předem připravil pátou kolonu. Možná ten, na koho vsadí Moskva v příštím kole při realizaci plánu B, C, nebo D.

Fascinující je míra politického ritualismu u mnohých západních komentátorů. Co že vlastně v současných ukrajinských reáliích znamená ústava z roku 2004? Koho kromě poslanců a jejich blízkých zajímá? Jaký je zrovna teď reálný vliv parlamentu na dění v zemi? To jsou velmi obtížné otázky a nic nenasvědčuje tomu, že by se měly spontánně nějak vylepšovat.

Rád bych se mýlil, ale situace v Kyjevě mi navzdory dohodě umírněné části opozice s rychle se rozpouštějící vládní kmotrostranou nepřipomíná žádné vytoužené ukončení pouličních kampaní. Místní girondisté už nekontrolují ani samotnou budovu parlamentu, odkud chtěli spolu s přeběhlíky vládnout podle obnoveného deset let starého základního zákona země. Obávám se, že Aslund ohlásil inaugurační proceduru politických kruhů, které v tom lepším případě čeká večírek na rozloučenou. Putin možná v takovém případě bude opravdu za pitomce, avšak proti bruselským politikům nepřestane vypadat jako někdo, kdo realitu na Ukrajině vnímal docela slušně a nikdy se spektakulárně neblamoval.

Nikde na světě nemůžete dělat demokratickou revoluci jako násilné povstání proti arogantní mafiánské moci a spoléhat přitom jako na hlavní mocenský faktor na protidemokratické frakce. To přirozeně platí stejně o spojenectví ukrajinské zapadnické opozice s neonacisty, jako o alianci běloruské opozice s místními kovanými stalinisty, nebo o kterékoliv jiné zemi, kde slabá demokratická opozice kooptuje do přísně racionálního politického dealu silnějšího satanáše. Když se pak láme chleba, extrémní segmenty nikdy nepřipustí, aby moc sídlila v "buržoazní žvanírně". Chtějí ji jen pro sebe, všecičku všecku. Zlý pánešek. Nebudeme mu pomáhat. A dokonce i křestní jméno Victoria (Triumfující) může být nakonec z pohledu věčnosti zatracenou ironií.

Ukrajinský stát byl dávno zprivatizován a tak není příliš pravděpodobné, že by se někdo zevnitř ještě zmohl na odpor proti kouskům, které v Kyjevě právě předvádí Pravý sektor.

Vytisknout