Fandění a kritika

21. 2. 2014

Trenér národního týmu Alois Hadamczik měl k dispozici všechny hráče z NHL, které měl pilotovat Jaromír Jágr. Tým měl jasný úkol, získat medaili a potvrdit, že stále jsme v hokeji světovou velmocí. Bohužel se tak nestalo a Alois Hadamczik bude čelit kritice. Přiznejme si však, že kritice tento zkušený trenér čelí dlouho, možná už před nominací tomu tak bylo, že vůbec existuje a trénuje.

Bohužel Česká povaha fandění je doprovázená pro mě zvláštním jevem. Stručně bych to popsal asi takto: Vyhráli jsme my, prohráli však oni. Skutečně, pokud Český tým uspěje na velké akci, jedná se o národní úspěch, který si všichni přivlastňujeme a jsme hrdí, že pocházíme ze stejné země. Pokud však ale Český tým prohraje, mnoho tzv. fanoušků řekne, že oni prohráli a s neúspěchem fanoušci nechtějí nic mít.

Všiml jsem si zášti směřované proti trenéru Hadamczikovi, ovšem i on přispěl jistou porcí medailí do naší sbírky úspěchů. Samozřejmě, zlato to nikdy nebylo, ale je tam například jedno stříbro z MS 2006 v Lotyšsku a bronzové medaile z OH v Turíně 2006, MS 2011 a 2012. Pamatuji si, že bronzový tým z OH v Turíně na letišti v Praze vítala malá skupina lidí. Národ se nabažil úspěchů a s jídlem roste chuť. Kdo je zvyklý jíst na večeři speciality, těžko se ten člověk pak spokojí s rohlíkem se salámem...

Ačkoliv nezmiňuji svůj názor na Aloise Hadamczika, snažím se na věc dívat objektivně a nekritizovat něčí práci, dokud mu neodbude konec šichty. V případě hokejových trenérů je to sezóna či konkrétní turnaj. Teď je čas na kritiku a hodnocení. Trenér Alois Hadamczik čelil kritice za nenominaci některých hráčů, zejména Jiřího Hudlera a Jana Hejdy. Je to však trenér, jež nese za výsledek v turnaji v Soči zodpovědnost, on je lodivod a on má mít volné pole působnosti v nominaci hráčů.

Trenéra Hadamczika nemá rádo nejspíš hodně lidí, a není těžké sledovat fanoušky, kteří čekají na to, až přijde neúspěch, aby si do něj mohli pomyslně kopnout. Je jasné, že takový neúspěch zákonitě musí přijít, neboť je to sport a hrát nahoře se nedá věčně. Proč se Čeští fanoušci změnili natolik, že nedokáží sdílet radost, zklamání, ale již je rozděluje fandění stylu - oni prohráli... Nebo, my jsme vyhráli. Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Na kritiku hráči slyší a vězte, nehraje se dobře, když z domova někde do dálné Soči chodily tyto nedůvěřivé zprávy. Fanděme našim barvám. Na kritiku bude vždycky spousta času...

Vytisknout