10. 1. 2014 / Petra Mrtková
Krátce před svátky jsem zde na BL uveřejnila článek zabývající se horkou tematikou protiromských pochodů, rasismu a neonacismu v Čechách a svých zkušeností s nimi. Jak už to v našich zeměpisných šířkách bývá, cokoliv, co se týká Romů, vyvolává bouřlivé emoce, takže mě nepřekvapila řada ohlasů pohybujících se na škále mezi nadšeným přijetím a zuřivou kritikou.
Nejvíce se na mě se svými připomínkami obraceli lidé, které jsem ve svém prvním článku nazývala "slušnými občany". Takto jsem je pojmenovala z prostého důvodu. Říkají si tak sami! Jedná se o neextremistické účastníky protiromských pochodů, potažmo prostých neextremistických anticiganistů, kteří veřejně deklarují svůj negativní vztah k Romům. Nebylo jistě náhodou, že to byli právě oni, kdo byl v tomto směru nejaktivnější, ostatně mezi těmi, co se nějak mají k "romské otázce" (což je v této zemi nejspíš každý), jsou právě "slušní občané" v drtivé převaze. Musím přiznat, že to není poprvé, co jsem s reprezentanty této skupiny vstoupila v polemiku -- a jistě ani naposled. Všimla jsem si, že jejich argumenty jsou si v mnohém podobné, proto jsem se rozhodla, všem minulým, současným i budoucím "slušným občanům" poskytnout odpovědi naráz. Ať se nezdržujeme!
Nejlépe by asi bylo začít tím, že si definujeme pojem "slušný občan". . . což může být těžší, než to vypadá. Pokud se na to zeptáte samotných slušných občanů, zpravidla obdržíte následující odpověď. Slušný občan je někdo, kdo chodí do práce a řádně platí daně. Překvapivým faktem se ovšem zůstává, že spousta těch, kteří sami sebe opentlili tímto vznešeně znějícím titulem, je, či v minulosti byla nezaměstnaná, často i dlouhodobě. Když jsem na to poukázala, dostávalo se mi poopravené definice. Slušný občan je tedy někdo, kdo sice může být dlouhodobě nezaměstnaný, ale pracovat chce. Potíž je v tom, že z mnoha objektivních důvodů vhodnou práci prostě nemůže sehnat. Opakem je potom občan nepřizpůsobivý, který, ač žije ve stejném regionu i stejné lokalitě, jako jeho přizpůsobivý soused, by si práci mohl sehnat velice snadno, pouze o to nestojí. Dalším atributem slušného občana je dodržování zákonů. Ovšem až na nějaké to drobné přikrádání v práci, nebo nedodržování pravidel silničního provozu. Podplácíte-li státní úředníky, nebo třeba fixlujete s daňovým přiznáním, také si tím nevykoledujete zařazení mezi nepřizpůsobivé. Takže se mi po mnoha absolvovaných rozhovorech jeví, že slušného občana nejvýstižněji charakterizuje jeho přísné dodržování nočního klidu, udržování pořádku ve svém okolí a negativní vztah ke srocování se na veřejnosti. Zkrátka nečiní mu problém dodržovat sociální normy stanovené bílou majoritou.
Dále je pro slušného občana typické, že si libuje v přehledných kategoriích. Což v praxi znamená, že vedle kolonky "nepřizpůsobivý", kam patří chudí Romové a kolonky "slušný občan", do níž řadí sebe, existuje ještě jedna kategorie, kam automaticky spadnete, zkusíte-li se zastat kohokoliv z kolonky číslo jedna, a která se jmenuje "pražský pseudohumanista". Rozumějte, nezáleží příliš na tom, kdo jste, odkud pocházíte a co děláte, jakožto pražský pseudohumanista se vyznačujete tím, že jste (nepřekvapivě) z Prahy, v životě jste neviděl živého Roma a vaše pseudohumanistické aktivity jsou pak nejspíš aktem mladické nerozvážnosti a bláhového idealismu. V protikladu k vám stojí realističtí slušní občané, kteří mají, na rozdíl od vás, s Romy bohaté (pochopitelně špatné) životní zkušenosti, a z toho důvodu ono etnikum příliš nemusí. Zjistila jsem, že přídomku pražský pseudohumanista je velice obtížné se zbavit. Jednou jsem zkrátka pozvedla svůj hlas na obranu nepřizpůsobivých, takže jsem onálepkovaná podobně, jako oni.
Všem slušným občanům, kteří mi kdy vyčítali, že mé myšlenky jsou bohapustá teorie a radili, abych si tedy nějakého Roma vzala k sobě, že by mě to vyléčilo, bych proto chtěla vzkázat: Vážení přátelé, nejsme z Prahy! Pocházíme ze všech možných měst a obcí, z celé České republiky a Romy už jsme viděli. Nebo si vážně myslíte, že ausgerechnet u nás žádní nežijí? A nejen to, my je skutečně známe. Čímž myslím, že my, na rozdíl od vás, co se na ně toliko díváte (lhostejno jestli v televizi, nebo přes ulici), s nimi mluvíme. Žijeme s nimi, pracujeme, ať už jako s klienty nebo kolegy, mnozí z nich jsou naši přátelé. A je to právě naše znalost, nikoliv nevědomost, která zapříčinila, že se dereme za jejich práva.
Další častou výtkou, tentokrát přímo vůči "nepřizpůsobivým", je údajná zvýšená kriminalita a nepořádek v okolí chudinských "romských" čtvrtí. Což slušní občané, kteří jsou tam nuceni pobývat, kvitují velmi nelibě. No, nevím! Pokud mám správné informace, tak policejní statistiky nemluví o žádném dramatickém nárůstu kriminality v oblastech přilehlých k romským ghetům. Možná proto že případy typu: "Dvacet let se u nás nic neztratilo, ale nedávno se přistěhovala romská rodina a ze společných prostor zmizel vánoční stromeček. Nikdo sice nebyl přistižen, ale jisto jistě to ukradli ti Romové, protože... zkrátka, protože jsou to Romové", se do policejních statistik dají započítat jen těžko. Zrovna tak jsem si všimla, že "bílí" obyvatelé českých měst údajně postižených romskou kriminalitou nezmiňuji v souvislosti s tímto fenoménem ani tak různé násilné akce či loupežná přepadení, jak to zhusta činí například TV Nova, ale spíše, dalo by se říct, prkotiny typu vybrakované zahrádky, drobných krádeží v místním supermarketu, či rušení nočního klidu. Každopádně ale vycházejme z toho, že si slušní občané nevymýšlejí, ostatně zkušenosti z chudinských ghet v jiných částech světa jsou si obecně dost podobné.
Na tyto výtky bych vám, vážení slušní občané, ráda odpověděla: Chápu vaši nelibost! I já jsem byla v minulosti okradena, o peněženku. (Jakkoliv musím podotknout, že oproti mému telefonnímu operátorovi byl ten kapsář učiněný žabař.) Navíc bydlím poblíž velmi frekventované křižovatky, takže vím, jaké to je, trpět permanentním rámusem. Obojí může být pěkně protivné a dokáže to zkazit den. Jen bych ráda, abyste si uvědomili, že za vašimi humny vyrůstají celé čtvrtě chudých, bezprizorných, dlouhodobě nezaměstnaných lidí, často uvízlých v pasti exekutorů, lichvářů a obchodníků s chudobou. Lidí, kteří, také díky rasismu a sociálnímu vyloučení, nemají valnou naději, že se jejich život kdy zlepší a kteří, na rozdíl od vás, nemají v naší společnosti valného zastání. Někteří - a zdůrazňuji, někteří - z nich kradou! Ano, je to odsouzeníhodné, ale jakkoliv mě upřímně mrzí vaše ztráta, nemyslím si, že vaše vypleněné zahrádky jsou na celé situaci to zdaleka nejtragičtější. A až se příště dáme do řeči, netvařte se, prosím, že Češi jsou učinění svatoušci.
Pravidelně zaznívá i teze o zneužívání sociálních dávek. Pokud jsem to dobře pochopila, dá se na tento jev nahlížet dvojím způsobem. Jednak jako na zneužívání protizákonné, jednak amorální. O zneužívání prvního typu jsem zvyklá slýchávat překvapivě nikoliv od obyvatel oblastí přilehlých ke ghettům, ale spíše od těch příslušníků majority, kteří o živého Roma prakticky nezakopnou. Jedná se o ty zaručeně pravdivé zprávy o tom, kterak "nepřizpůsobiví" desetitisíce na dávkách pobírají a celý život si tak v dostatku a pohodlí žijí a nám, slušným pracovitým občanům, se škodolibě posmívají. Na mé nesmělé námitky, že český právní řád nic takového neumožňuje, mi bývá se spikleneckým úsměvem špitnuto do ouška, že "oni" jsou rafinovaní, umějí v tom chodit a když jim příslušné sociální dávky odmítnou přiznat, prostě si je nějakým tajemným magickým způsobem "vykřičí". A úřednice, celé ochromené strachem, že by je někdo mohl obvinit z rasismu, bez mrknutí oka tyto ohromující sumy přiznají.
Přátelé, zde vás pokorně žádám! Přečtěte si uplynulý odstavec ještě jednou a přiznejte upřímně! Skutečně věříte takové, s odpuštěním, hovadině? Vážně jste přesvědčení, že Romové mají magické schopnosti? A že by obvinění z rasismu mohlo v českých podmínkách vynést úřednicím něco menšího, než zvolení do jedné z komor parlamentu? Zajímá-li vás zkušenost z praxe, pak vám mohu sdělit, že jsem se setkala spíše se zcela opačnými případy, kdy nějaký Rom pobíral méně, než na co by měl ze zákona nárok, protože náš systém výplaty sociálních dávek je dost složitý a příslušné úřednice, upřímně řečeno, nejsou vždy zrovna celé žhavé pomáhat nějakým Cikánům.
Pak tu máme ještě zneužívání zvané amorální, kdy zneužívač (jak už jsem psala výše) má sice na dávky právo zákonné, morální ovšem nikoliv. Morální právo na sociální dávky zjevně zaniká v okamžiku, kdy tento usoudí, že vlastně ani žádnou práci nechce a že sociální dávky mu k životu bohatě stačí.
Vážení slušní občané! Dejme tomu, že se občas najde nějaký nešťastník, který dojde k závěru, že mezi minimální mzdou a maximální sociální dávkou není až tak dramatický rozdíl kromě toho, že to druhé je bez námahy (ačkoliv vzhledem k průměrné výši dávek v hmotné nouzi jich asi nebude mnoho) . Proč ale automaticky předpokládáte, že dlouhodobě nezaměstnaný Rom je amorální zneužívač, zatímco Čech v nemlich stejné životní situaci nebohá oběť nepříznivých okolností?
Vážení slušní občané! Doufám, že jsem vás svými řádky příliš nepobouřila, jak jsem si všimla, máte k pobuřování sklony. Pokud se mi to i přesto povedlo, upřímně se omlouvám, nebylo to mým záměrem. Pevně doufám, že tímto textem, spíše než k novým bouřím, přispěji k vzájemnému pochopení a respektu.
Vytisknout9.1. 2014 / Karol Krpala
Výsledok župných volieb na strednom Slovensku nebol produktom demokracie, ale nedemokratických praktík politického systému Udalosti z novembra 2013 ilustrujú dlhodobejší vývoj v rámci politického systému Slovenska. Mnohých prekvapilo víťazstvo...