Rok navíc, aneb Co v účetnictví nenajdete

9. 1. 2014 / Karel Dolejší

Americké letectvo doslova na poslední chvíli o rok odložilo vyřazení jediného specializovaného letounu pro podporu pozemních operací, bitevníku A-10. Letoun navazuje na tradici konstrukcí s tímtéž účelem, jako byly pístové letouny Ju-87 či Il-2/10. Jeho konkurencí na druhé straně železné opony byl podobně koncipovaný Su-25, jehož životnost bude během probíhající modernizace ruských ozbrojených sil prodloužena.

A-10 zavedený v roce 1977 je robustní a odolný pomalý letoun, který Pierre Sprey koncipoval specielně pro úkoly přímé podpory pozemních operací. Je to vše jiné, jen ne neforemná skříň na drahou elektroniku, vybavení, které katapultuje cenu i takového legračního stroje, jako český L-159, do závratných výšek. V polovině 90. let činila jednotková cena A-10 stále necelých 12 milionů dolarů. Jeho plánovaný nástupce, F-35 Lightning II, v nejlevnější verzi stojí dvanáctkrát tolik, samotné náklady na jeho vývoj přesáhly HDP Austrálie, kvůli nákupu bude možná nutno snížit mzdy příslušníkům amerických ozbrojených sil - a nedokáže přitom efektivně plnit úkoly "primitivního" předchůdce ani na přibližně srovnatelné úrovni. Po posledním zákonném opatření zůstane zatím USAF pro podporu pozemních operací 283 letounů A-10. Co bude napřesrok, nikdo neví.

Kauzy jako A-10 ukazují na dopady nekorigovaného kvalitativního zbrojení. USA budou brzy provozovat jen dva typy taktických bojových letounů - F-35 a celkem 183 kusů ještě problematičtějších F-22.

Jedna věc je poukazovat na to, jak obrovské sumy vydávají USA na zbrojení - i když výdaje už začaly klesat - a druhá odpověď na otázku, jaký je vlastně výsledný poměr cena-výkon. Projekt F-35 je v každém případě naprostou rozpočtovou katastrofou - a přitom pokud jde o stařičké A-10, jejich úkoly nový letoun nesplní.

Kauza A-10 názorně ukazuje, že američtí daňoví poplatníci vydávají obrovské sumy na zbrojení jenom proto, aby zbrojařské firmy udělaly ohromné kšefty, zatímco výkonnost ozbrojených sil přitom v mnoha případech fakticky klesá.

Prakticky totéž platí o nákladech, jež evropské země utopily v budování tzv. expedičních sil (pravděpodobnost jejich nasazení mimo evropský prostor prudce klesá), které však výhradně negativně ovlivnily potenciální výkony jejich armád na evropském válčišti.

Také to je třeba brát v úvahu, srovnáváme-li výši "obranných" rozpočtů jednotlivých zemí. Nejde zdaleka jen o to, kolik se takto utratí, ale také za co a s jakým výsledným efektem.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.1. 2014