Systémová žebrota

9. 1. 2014 / Milan Daniel

Občas se ke mně u vchodu do nějakého supermarketu přitočí nešťastná slečna s kasičkou a žádá příspěvek. Na léčbu, na pomoc postiženým, dětem. Nejsem Herodes a tak mlčky vyndám z peněženky nějakou minci. Říká se tomu charita.

Potíž je v tom, že slečen je jaksi víc než těch postradatelných mincí. A o tom, jak jsou sbírky využívány, se dárci moc nedozví. I když kdo chce, tu informaci si najde.

Dvě třetiny z více než půl milionu korun, které 123 skupinek tříkrálových "koledníků" vybralo v Chrudimi v předminulém roce, bylo podle výroční zprávy tamní Diecézní charity použito na dofinancování plánovaných projektů. Upřesněno jako např. podpora projektů v Indii, pomoc cizincům a uprchlíkům, nákup speciálních zdravotních pomůcek pro nemocné, přímá pomoc.

Nejsem si jist, zda ona "přímá pomoc" je kategorií, do níž by se vešel např. postižený čtenář BL Jan Posolda, nebo jiní čeští občané, kteří v oficiálním sociálním systému na žádnou pomoc nedosáhnou. Ale o to nejde. Jsem dalek toho, abych idealizoval socializmus. Nepamatuji ale, že by v Husákově Československu žilo deset procent obyvatel pod hranicí bídy, jak současnost dokresluje ve svém článku v Novém prostoru Jan Keller. Občan si ovšem na rozdíl od minulosti nyní každé čtyři roky vybírá, kdo ho další čtyři roky bude okrádat, svobodně. Aspoň se to říká.

Řešením tuzemské chudoby (nic proti sbírkám, které mají pomoci např. při humanitárních katastrofách) není to, že u vchodu do každé konzumní stodoly bude stát slečna s kasičkou a my ostatní se budeme dojímat nad tím, jak jsme úžasní, když pomáháme. A jak máme rozvinutou tu naši občanskou společnost, když dokáže přispívat těm potřebným.

Kdyby totiž ta občanská společnost za něco stála, nestála by u chrámů konzumu s nataženou dlaní a nečekala, že jí budou přispívat ti, kdož na chudáky teprve kandidují. Kdyby nebyla naivní, neházela by při každých volbách do uren hlasovací lístky, aby podpořila lokaje vyžírků, kteří se tím dobře baví. Zdrojů potřebných k tomu, aby v této zemi lidé žili důstojně a nemuseli žebrat je přece dost. Jen jsou zatraceně nerovnoměrně alokovány.

Není to věru téma, které by zvedla mainstreamová média, která slzí nad bezdomovci, rozléváním vánočních polévek, živí nás příběhy, v nichž dobro a láska vítězí nad zlem a nenávistí a dojímají se nad tím, jak jsou ti lidé v podhradí na sebe hodní, zatímco si jiní na svých hradech cpou sejfy a panděra.

Ale co oko nevidí, srdce nebolí, není-liž. Takže - buďme na sebe hodní. A připravme si drobné!

Vytisknout

Související články

Michala Marksová-Tominová selhala

20.3. 2014

Dne 27.3.2014 jsem obdržel od MPSV zamítnutí mé žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc z odůvodněním, že byla podána pozdě, píše Jan Posolda, čtenář postižený mrtvicí.

Právo a spravedlnost versus lidská práva v ČR

24.1. 2014

Včera jsem měl schůzku se svým právním zástupcem, který mě byl bezplatně přidělen soudem. Na všechny moje dřívější žádosti nebyl brán ohled. Na této schůzce jsem se dověděl, že právo a spravedlnost je něco úplně jiného. Takže dva roky vyřizován...

Obsah vydání | Čtvrtek 9.1. 2014