Jaké nám opět (ne)hrozí nebezpečí

11. 10. 2013 / Marek Řezanka

Strašily-li tyto strany před volbami v roce 2010 "cestou do Řecka", dnes straší cestou k nějakému typu diktatury -- KLDR si zatím nejspíš nepůjčí, ale vypomohou si Běloruskem či nějakou podobnou zemí.

Zase se zkrátka budeme mět bát, že jakékoli pootočení kormidlem doleva nutně znamená náraz do ledovce a utonutí v chladných vodách sociálního státu. Přece bychom nechtěli "levicovou žranici", jak hlásají některé billboardy ODS?

Potíž je v tom, že se za vlády ODS a TOP09 pro mnohé z nás žádná žranice vskutku nekonala, zato jsme byli svědky různých (v kontrastu k právě došetřené kauze ve Švýcarsku ohledně Mostecké uhelné společnosti) kauz, kde někteří hodovali vskutku okázale -- a kde většina z nás neviděla ani pověstné kosti od stolu, a kde tresty nepadly žádné... Naopak, bezmoc obětí podvodníků prohloubila amnestie exprezidenta Klause, jež některé závažné kauzy v oblasti hospodářské kriminality, poslala definitivně k ledu. ODS i TOP09 tuto amnestii jako vládní strany posvětily.

TOP09 na to jde před volbami "po knížecím", pěkně s agenty, ODS více po plebejsku s tím, že sází na (ne)osvědčenou jednu kartu -- a sice "slušnou tvář v politice". Tři roky jsme mohli sledovat něco na způsob Obrazu Doriana Graye (O. Wilde) - tedy proměnu expremiéra Nečase ze "slušňáka" na "drsňáka". (Pozn. JČ: Čtenáři Britských listů dávno věděli, že Nečas není slušný člověk, Nyní máme uvěřit, že něco podobného, pouze v bleděmodrém, by nehrozilo v případě M. Němcové. Má nás nalákat "revoluční" změna, kdybychom mohli mít v čele státu ženu. To, jakou politiku by prosazovala, je již podružné.

Je ale M. Němcová skutečně zárukou, že se zde neobjeví noví Drábkové, kteří budou hlava nehlava obhajovat něco, co půjde proti našim zájmům a přitom nás to bude stát majlant? Nebo máme pro "velký úspěch" v případě špatného výběru daní a katastrofálního hospodaření s evropskými finančními zdroji chtít pokračování M. Kalouska na ministerstvu financí?

ODS přitom nějakou zásadní proměnou neprošla. Stále je to strana různých Bémů, Drobilů, Blažků, stále se od někud vynořují nějaká ta knížata z Hluboké, nějací ti Janouškové či Rittigové. Jedni odejdou, další se objeví. Pokud chce M. Němcová svou tváří toto zastřešovat, je to její volba. Ale bylo by slušné to veřejnosti přiznat. M. Němcová bude sbírat body hlavně díky tomu, že sází na kartu ženy na postu předsedy vlády - a že s sebou nevláčí punc "neúspěšné prezidentské kandidátky" (za ODS to schytal P. Sobotka).

ODS i TOP09 usilují o jediné. Aby ČSSD v případě, že volby vyhraje -- a třeba i o koňskou délku, byla v pozici, že vládu s nikým nesestaví -- tedy kromě těchto dvou stran. Možná menšinová vláda ČSSD s podporou komunistů je líčena jako návrat do roku 1948 (jen ten Sovětský svaz tomu nějak chybí). Kdyby pak ČSSD zatoužila jít do vlády s SPOZ (v případě, že se tato strana dostane do parlamentu), jsme strašeni "diktaturou z Hradu", kdy z naší "krásně fungující demokracie" nezbude kámen na kameni.

KDU-ČSL už signál, že by se do koalice s ČSSD nehnala -- a o Úsvitu přímé demokracie jako možném partnerovi ČSSD snad ani nemá cenu uvažovat.

KDU-ČSL by naopak mohla být oním "třetím do party", který by umožnil vládu ODS a TOP09 (a M. Němcové splnil toužebné přání stát se předsedkyní vlády). Zajímavé by pak bylo, jak by se bok po boku snášeli předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, V. Krása, který systematicky upozorňoval na hrubě asociální kroky kabinetu P. Nečase -- a M. Kalousek, který tyto asociální kroky prosazoval. Na domácí politické scéně jsme však za ta léta již zvyklí na ledacos. Podobně pak obě "pravicové" parlamentní strany postupují i proti Babišovu Ano. Upozorňují potenciálního voliče pravice, že Ano je něco na způsob Věcí veřejných -- a že s někým takovým nechtějí mít tyto strany už nic společného (před volbami -- po volbách tomu může být -- jak jinak než v zájmu zachování naší demokracie - zcela jinak). Jinými slovy vysílají pravicovým voličům vzkaz: Nechcete-li podpořit "levicovou hrůzu (lůzu)", volte nás, i když nás po minulých letech máte plné zuby.

Bylo by ovšem velmi smutné, kdybychom volili na základě nějakých iracionálních strachů a hrozeb. Má-li společnost někam směřovat, musí se především zaměřit na řešení konkrétních problémů -- a pokud se některé problémy cyklí, je zapotřebí hledat řešení systémová. Je nutné, aby zde byla představena nějaká vize, nějaká koncepce, která bude hájit zájmy většiny z nás. S touto koncepcí ale ani ODS, ani TOP09 nepřicházejí (bohužel s ní nepřicházejí ani ostatní strany, ČSSD se ale aspoň snaží jakous takous vizi funkčního sociálního státu prezentovat).

Na co by volič zapomínat neměl, je skutečnost, kolika handicapovaným se za vlády P. Nečase zhoršily jejich životní podmínky, kolik živnostníků zkrachovalo, kolik zaměstnanců bylo propuštěno, kolik nezaměstnaných nemohlo sehnat práci, třebaže pracovat chtěli, kolik "sociálně slabých" se ocitlo v ghettech na okraji společnosti, kolik rodičů-samoživitelů se ocitlo v bezvýchodné situaci, kolik důchodců si nemohlo pořídit ani nezbytné léky. Jenomže před tímto nebezpečím -- tedy nebezpečím vyostřeného narušení sociálního smíru -- nás ODS ani TOP09 varovat nebudou. Přitom právě zde se rodí podmínky pro radikalizaci společnosti, pro její hnědnutí, které si svou frustraci vybije například na základě etnického klíče.

Jaká reálná nebezpečí nám tedy v současnosti hrozí?:

1) Rezignace na jakékoli strategie, které by zabránily eskalaci sociálního konfliktu ve společnosti. A to v oblasti energetické politiky, zdravotnictví, vzdělávání, sociálního zabezpečení, atd.

2) Bagatelizace sociálního konfliktu ve společnosti, přičemž se tento konflikt bude vyostřovat.

Frustrace, že volbami nejde nic změnit, jež vyústí v hledání "pevné ruky" a jež bude doprovázena nesnášenlivostí vůči jiné části společnosti (romským spoluobčanům, seniorům, levicovým aktivistům, atp.) a požadavkem na vystoupení z EU (která také čelí problému fašizace, jemuž bránu dokořán otevřely škrty středních vrstev, škrty sociálního státu, škrty sociálního smíru).

Sledujeme-li, jak se vyvíjí situace v sociálně rozloženém Řecku (ale nejenom tam), kde narušení sociálního smíru vede k jasné fašizaci společnosti, může nás napadnout, zda se na podobné cestě brzy nemůžeme objevit také. A to právě v době, kdy o situaci v Řecku z úst politiků z ODS či TOP09 nepadne ani slovo.

Analýzy Marka Řezanky k volbám

Marek Řezanka: O státních financích: Prosperita vyvolených ZDE

Vytisknout