JAK SI POČÍNALA VLÁDA ODS A TOP 09 V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ:

Z čeho (ne)lze těžit...

12. 9. 2013 / Marek Řezanka

Kromě domácí těžby je potřeba sledovat také obchody s nelegálně vytěženým dřevem z tropických lesů v Africe či jinde ve světě.

Zmínit je možno např. ilegálně vytěžené dřevo chráněného stromu wengé na pozemku dýhárny Danzer v Horních Počaplech. Kmeny pocházely z pralesa Demokratické republiky Kongo. Organizace Greenpeace předala důkazy a vyzvala Ministerstvo zemědělství ČR a Policii ČR, aby v souladu s nařízením EU v oblasti dřeva (EUTR) (1) konaly svou povinnost, kmeny zabavily a případ řádně vyšetřily. (Více viz: http://www.greenpeace.org/czech/cz/press/Greenpeace-odhalilo-dovoz-ilegalne-vytezeneho-dreva-z-konzskeho-pralesa-do-CR/)

Za vlády kabinetu P. Nečase se na resortu životního prostředí vystřídali dva ministři za ODS. Oba se svým způsobem stali pojmy, první z nich, P. Drobil, potom symbolem. Symbolem neprůhledných podezřelých vazeb a podivných toků peněz.

Jednu z prvních korupčních afér za působení Nečasova kabinetu odstartoval Drobilův vzkaz L. Michálkovi ohledně údajných manipulací s veřejnými zakázkami: "Pro mě dobrá a akceptovatelná varianta je, že mi půjdete dělat náměstka. Moje dobrá rada je: přineste mi to, zničte to a odpřisáhněte, že neexistuje nic jiného."

Kauza se uspokojivě nedořešila (jako mraky dalších) -- pachuť zůstala. Nutno dodat, že premiér Nečas -- nehledě na vývěsní štít vlády, na němž kromě rozpočtové zodpovědnosti stálo něco o boji proti korupci -- svého ministra držel, seč mohl -- a zastával se ho. Nic divného na jeho jednání nespatřoval.

Poměrně zásadní boj se v uplynulých letech vedl za podobu Šumavského národního parku. Na jedné straně stáli kromě ministra také starostové obcí, Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava, bývalý ředitel správa parku Jan Stráský, předseda Rady Národního parku Šumava Miloš Picek či Antonín Schubert, předseda Svazu obcí Národního parku Šumava. Na straně druhé řada renomovaných vědců a ekologů.

"Mé šumavské angažmá nekončí. Šumava mě nepřestává zajímat, vryla se mi do srdce. I když nebudu ministrem, budu dále bojovat za její zájmy," sdělil při loučení s Národním parkem Šumava Tomáš Chalupa, ministr životního prostředí ČR v demisi a současně druhý ministr na tomto resortu během vlády ODS, TOP09 a Věcí veřejných (později jejich odštěpené části nazvané LIDEM). Návrh zákona o Národním parku Šumava považuje exministr Chalupa za "zásadní dokument" během jeho působení ve vládě.

"Společně s odpadovou legislativou se jedná o naše nejdůležitější rozhodnutí," prohlásil Tomáš Chalupa.

Ekologové z Hnutí Duha (a nejen oni) však proti podobě tohoto zákona ostře protestují.

Tvrdí, že mají důkazy o největším těžařském zásahu v Národním parku Šumava. Ze zničené turistické cesty a jejího okolí, poškození zdravých stromů obviňují vedení parku, jež podle nich těžbu, která zdevastovala okolí, povolilo.

Ministrovi životního prostředí, Tomáši Chalupovi, dorazil k problematice šumavského parku i dopis z ciziny - poměrně ostře formulovaný, který varoval před takovým politickým zásahem, který by otevřel cestu k likvidaci vzácné přírody šumavského národního parku. Podepsaly ho desítky významných ekologických osobností z Evropy i mimo evropský kontinent. Desítky zahraničních odborníků v dopise zdůraznily, že Šumava je známá jako "Divoké srdce Evropy". A to díky samovolnému přírodnímu vývoji, jehož součástí je i "nenáviděný" kůrovec.

"Existují však obecně rozšířené obavy, že současné plány poškodí tyto ekologické procesy a náprava potrvá několik desetiletí," napsaly zahraniční osobnosti, podle nichž mohou být některé negativní přírodní změny dokonce trvalé.

"Velmi doufáme, že si právem vysloužíte pověst zachránce jedinečného přírodního bohatství Šumavy pro budoucí generace v České republice a také toho, kdo ustoupil od chystaných plánů a zákonů," stojí v dopise.

Zdroj: ZDE

K dlouhodobému sporu o to, zda bylo správné nechat třicet procent Národního parku Šumava bez zásahu člověka, se vyjádřil též Nejvyšší správní soud. Dospěl k závěru, že v některých místech se nemají těžit ani stromy napadené kůrovcem.

"Je to skvělá zpráva, konečně přestane být toto rozhodnutí zpochybňováno a někdy i porušováno. Soud tím uznal hlavně to, že kácením napadených stromů vznikají pusté, holé kopce, které poškozují přírodu více, než pokud je správci parku ponechají na místě. To ostatně ukázal i orkán Kyrill," vyjádřil se k rozhodnutí soudu Jaromír Bláha z Hnutí Duha.

Jinak ovšem na věc pohlížejí starostové šumavských obcí, které dlouhodobě zastupuje i senátor Tomáš Jirsa.

"To, co se na Šumavě kvůli tomuto opatření dělo, je národní tragédie, bez ohledu na to, co říká soud," nechal se slyšet Jirsa, který v té době ale ještě rozhodnutí soudu nečetl. "Patnáct tisíc hektarů mrtvého lesa, tři miliony mrtvých smrků: jestli je tohle v pořádku, pak se svět zbláznil," shrnul své stanovisko starosta Hluboké nad Vltavou. (Silvarium,cz, 8. 4. 2013)

Je-li zapotřebí K. Schwarzenbergovi něco za dobu jeho působení v různých vládách připsat k dobru, je to jeho postoj ke kácení v šumavském parku.

"Nepřijatelná je možnost asanačních zásahů proti kůrovci v první zóně, vázaná na dosažení takzvaného základního stavu kůrovce," protestoval Schwarzenbergův úřad v připomínkovém řízení proti tomu, že ministr Chalupa z ODS chce kvůli kůrovci umožnit těžbu i na 4,6 procenta plochy národního parku, která jinak patří do zóny s nejpřísnějším režimem. "To fakticky umožňuje jejich vykácení," vyslovilo svou obavu ministerstvo zahraničí.

Zdroj: ZDE

Ministerstvo zahraničí se také negativně vymezilo vůči vyjmutí části území z národního parku kvůli lanovce Klápa - Hraničník. "Vynětí části území pro realizace lanovky není krokem v národních parcích neobvyklým," je uvedeno v předkládací zprávě k zákonu o Národním parku Šumava, který má nahradit vládní nařízení z roku 1991.

Ministerstvo životního prostředí se však nemůže příliš chlubit ani výše zmíněnou odpadovou legislativou. Vláda v demisi Petra Nečase na dokončení zákona více méně rezignovala, když  19. června přijala usnesení, ve kterém prodlužuje platnost současného plánu odpadového hospodářství minimálně o další rok. Ta měla přitom vypršet v roce 2013 - což znamená, že se Česká republika bude nejméně další rok řídit odpadovým zákonem z roku 2003. S poplatkem 500 korun za tunu komunálního odpadu vyvezeného na skládky.

"Tento plán je poplatný době svého vzniku a nezohledňuje evropskou legislativu, která byla od té doby přijata. Bez nového plánu odpadového hospodářství chybí dlouhodobá perspektiva pro investory. Stát tím sděluje, že neví, co chce vlastně v odpadovém hospodářství dosáhnout a jaké pro to využije prostředky," okomentoval situaci Martin Hájek z Teplárenského sdružení ČR. (Více viz: http://www.ceskapozice.cz/domov/ekologie/odpad-bude-dal-zasypavat-cesko-klicovy-zakon-jde-k-ledu).

Dva ministři životního prostředí za tři roky za sebou sice poměrně výraznou stopu zanechali, nelze ale říci, že by resortu, jemuž šéfovali, prospěla.

Každá demokraticky zvolená a smýšlející vláda by měla usilovat o určitý kompromis, o vyváženost mezi pohledem sociálním a ekologickým. Oba považuji za nesmírně důležité -- a ani jeden z nich nelze opomíjet. Pokud se bude hledět pouze na ekonomický růst bez následků na životní prostředí, dříve či později se taková politika vrátí jako bumerang -- a její dopady budou pro občany negativní. Stejně tak není možné zabývat se pouze otázkou ekologickou, aniž je vyřešena otázka sociální.

Navíc ministr životního prostředí by měl vidět ještě dále než na svůj domácí dvorek. Ochrana životního prostředí nemá hranice -- a i když se to nemusí na první pohled zdát, dotýká se nás i osud deštných lesů v Amazonii či ochrana velryb tisíce kilometrů daleko.

Jak se český ministr životního prostředí v roce 2012 postavil k možnému vyhlášení Jihoatlantické velrybí rezervace (ČR je řádný člen Mezinárodní velrybářské komise)? Z jednání, kde šlo o každý hlas, se omluvil se slovy, že "Ministerstvo bude řešit problémy bližší občanům České republiky." A neopomněl dodat, že se musí šetřit (jak jinak, než že celkové náklady budou převyšovat úsporu). Nakonec se pod tlakem organizace Greenpeace aj. vyjednávalo, zda by české zájmy nemohl hájit velvyslanec České republiky v Mexiku.

Konference proběhla ve znamení totálního fiaska, když Jižní Korea přišla s požadavkem "vědeckého lovu" (více méně komerčního) velryb.

Na jedné straně jsme členy různých evropských i celosvětových organizací, na straně druhé se k povinnostem i právům, jež nám z takových členství plynou, nedostatečně hlásíme. A to ani nemluvě o čerpání finančních prostředků na různé projekty z evropských fondů.

Je to škoda, protože často z toho, z čeho by šlo těžit ve prospěch většiny občanů, se nevytěží nic, zato se těží tam, kde jsou ztráty velmi citelné.

Vytisknout