Anketa Romano hangos:

Kdo a jak se v politických stranách věnuje "romským" tématům?

9. 10. 2013 / Pavel Pečínka

Odborníkem, který se "romským tématům" částečně věnuje ve straně Piráti, je Michal Havránek, působící v občanském sdružení Konexe. Za nejdůležitější považujeme změnu přístupu českých státních institucí k romské minoritě, kdy místo partnerského dialogu stát prosazuje shora diktovaná opatření bez zapojení dotčených občanů. Chceme skoncovat s tímto paternalistickým přístupem. Druhý klíčový úkol je odstranit diskriminaci Romů na trhu s bydlením.

Problematice spojené s neintegrovanou částí romské populace se v KSČM věnuje Odborná komise pro legislativu a lidská práva, která je součástí odborného zázemí KSČM a slouží i potřebám Poslaneckého klubu KSČM. Tvoří ji odborníci různých profesí, kteří zpracovávají doporučení a legislativní návrhy pro potřeby orgánů KSČM, a vedu ji já. Nezaměřujeme se pouze na romskou populaci -- problematika sociálního vyloučení se dotýká stále více obyvatel. Za aktuální pokládáme řešení otázky sociálního bydlení s vyloučením lichvy ze strany pronajímatelů a programy zaměstnanosti orientované zejména na mladé absolventy škol. Ve vztahu k romské populaci klademe důraz na předškolní přípravu, včetně jazykové, a širší spolupráci romských aktivistů s orgány veřejné správy.

Odpovědnou osobou za tuto problematiku je místopředseda KDU-ČSL a předseda Komise KDU-ČSL pro sociální otázky Jan Bartošek, s nímž ve zmíněné komisi zasedá Karel Holomek. Za prioritu jako lidovci považujeme především přímou spolupráci se zástupci romské komunity, abychom aktuální témata řešili přímo se zástupci těch, kterých se týkají. Tedy zmapování situace a stanovení priorit přímo se zástupci Romů. Činnost koordinujeme též s agendou vládní zmocněnkyně pro lidská práva, paní Moniky Šimůnkové.

Já osobně jsem řadu let v intenzivním kontaktu s Výborem pro odškodnění romského holocaustu, jehož předseda, Čeněk Růžička, byl členem mého poradního kolegia už v době, kdy jsem byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Cílem naší práce bylo přiblížit tragédie romského holocaustu dnešní společnosti.

Garantem sociálních témat v ODS jsem já. Je nutné zastavit obchod s chudobou, který se odehrává v ubytovnách. Redukujme výši dávky na bydlení, která směřuje do ubytoven, a to maximálně na 1000 korun za lůžko, a to se všemi náklady spojenými s bydlením. Pokud to neuděláme, stát bude platit nečestné podnikatelské praktiky majitelů ubytoven, kteří nastavují nesmyslně vysoké ceny. Dále chceme zavést registr přestupků, které se odehrají na území jednotlivých obcí. Jednáme o zákazu přihlásit se k trvalému bydlení na radnici. Stejně jako chceme dosáhnout zavedení zákona o sociálním bydlení a posílení pravomoci terénních sociálních pracovníků, jelikož pečlivá terénní sociální práce představuje zásadní prvek pro řešení sociálního pnutí v řadě regionů republiky.

Na druhou stranu jsem však přesvědčena, že při porušení podmínek nároku na sociální dávky je nutné výplatu dávek nemilosrdně zastavit. Musíme účinně pomáhat se zaměstnáváním lidí ohrožených sociálním vyloučením a podmínit dávky prací pro společnost. Není sprosté za dávky pracovat, vůči spoluobčanům je sprosté dávky zneužívat a odmítat si vydělat na živobytí vlastní přičiněním.

Máme komplexní sociální program, jehož garantkou je paní Hanzlíková. Sociální politikou se zabývá také například předsedkyně Jihočeského kraje ANO Radka Maxová a další představitelé hnutí. Co se týče menšin, navázali jsme spolupráci se Stranou rovných příležitostí.

Jana Hanzlíková pracovala 14 let jako manažerka speciálně pedagogického centra a sociálních služeb. Zároveň se po celou dobu zabývala poradenstvím a přímou prací s dětmi i dospělými se zdravotním postižením a jejich rodinami. Od roku 2012 působí jako metodik vzdělávání pracovníků školských poradenských zařízení ČR a krajský metodik pro speciálně pedagogická centra Pardubického kraje. Zároveň působí jako mluvčí speciálně pedagogických center (SPC) Pardubického kraje pod Asociací pracovníků SPC. Je odbornou recenzentkou a autorkou publikací i metodik a lektorka. Je členkou Krajské rady osob se zdravotním postižením a absolutní vítězkou ceny hejtmana Pardubického kraje za činnost ve prospěch osob se zdravotním postižením "Duhové křídlo" 2012.

Co se dál týče vaší ankety -- společnost je celkem pochopitelně frustrována a vybíjí si frustrace na lidech, kteří současný stav nezavinili. Problém ghett a dalších vyloučených lokalit a segregace sociálně slabých se zde dvacet let neřešil. My recepty máme. Zamezíme vytváření sociálně vyloučených lokalit. Skoncujeme s byznysem, který vytváří sociálně vyloučené lokality a zhoršuje bezpečnostní situaci v regionech.

Někteří takzvaní "podnikatelé" si z dávky na bydlení dělají vlastní byznys a sestěhovávají nepřizpůsobivé občany do sociálně vyloučených lokalit. V daném regionu se pak zvyšuje kriminalita, znehodnocují se investice do nemovitostí, a to vše vyvolává odpor velké části veřejnosti a napětí ve společnosti, které musí nákladnými zásahy řešit policie. Situace navíc využívají neonacisté i další extremistické skupiny. Dávka na bydlení nesmí automaticky směřovat k soukromému nájemci, výše dávky nesmí překročit v místě obvyklé nájemné.

Romskou tematikou se konkrétně žádný jednotlivý odborník v DSSS nezabývá. Věnuje se jí celá DSSS a náš program. Hlavně reagujeme na konkrétní aktuální dění, reakce, pozvání občanů atd.

Za nejdůležitější považujeme zavedení domovského práva, od kterého by se odvíjel nárok na pobyt v obci. Domovské právo by zaručovaly domovské listy, které by byly evidovány na matrikách na základě státního občanství.

Dále bychom změnily daňovou politiku -- tj. dětské přídavky je nutno vyplácet na děti, na další děti čerpat daňové úlevy. Požadujeme zrušení státních dotací pro romské organizace, které svou činností narušují vztah k většinové společnosti (ať pracují za své nebo z darů). Chudé české občany také nikdo nedotuje.

Je nutné zaměstnávat přednostně nezaměstnané české občany, zavést postih za sabotování pracovního procesu: Kdo třikrát odmítne nabídku práce, tomu odebrat sociální dávky.

Jako pracovní možnosti je nutné využívat práce na povodňových stavbách, čištění lesů (prodej dřeva, klestí), v horských oblastech vést elektrická vedení zemí za pomoci manuálních prací, kde se uplatní kopáči atd.

Mladí zelení jsou občanské sdružení s malou členskou základnou -- takže teď máme místní organizace jen v Praze, Brně a Středočeském kraji. Bohužel ale, pokud vím, nemáme romské členy. Souvisí to jistě i s tím, že s malým počtem členů jsme omezení ve své působnosti a nemáme možnost nové lidi cíleně nabírat.

Rádi bychom samozřejmě nabrali i členy mezi Romy. Nejlepší možností, jak navázat kontakt, vidíme v účasti na různých sousedských slavnostech či demonstracích a blokádách proti neonacismu. Mimo věkové omezení a svůj politický program nemáme žádné překážky, které by komukoliv bránily k nám vstoupit. Doufáme, že v budoucnu se naše členská základna stane rozmanitější a v Mladých zelených najdou zastoupení nejrůznější menšiny, ať už sexuální (lesbická a gay komunita, transgender), národnostní (imigranti nejrůznějších národností), osoby se zdravotním postižením a nejrůznějších vyznání a menšiny etnické, tedy i Romové.

Rádi bychom tímto vyzvali všechny zájemce o členstvi či spolupráci s občanským sdružením Mladí zelení, aby nás kontaktovali na info@mladizeleni.cz.

Aktivně se účastníme blokád neonacistických pochodů a stavíme se proti strukturálnímu rasismu v českých institucích.

Je-li to možné, snažíme se jezdit na sousedské slavnosti a jiné akce, na kterých se posiluje vnitrokomunitní solidarita lidí ze sociálně a kulturně vyloučených lokalit a na kterých můžeme ukázat, že Romové nejsou v boji proti diskriminaci sami. Nejdůležitější stanicí na cestě k inkluzi je posílení vlastní identity. Vedle nesnášenlivosti vůči Romům z většinové společnosti považujeme za velký problém bytovou politiku státu. Ten nečiní nic proti tomu, aby se skupiny Romů sestěhovávaly do stále horších podmínek. Podporujeme výstavbu a tvorbu sociálního bydlení, chceme, aby se samotné rodiny podílely na řešení problémů. Nestará-li se vlastník o svou nemovitost a ignoruje tedy pravidlo "majetek zavazuje", považujeme za (dočasné) řešení obsazení domu obyvateli, tak jak tomu bylo i v ostravském Přednádraží. Squatting v tomto případě neřeší jen neúnosnou bytovou situaci, ale taky posiluje soudržnost mezi sousedy.

Jsme znepokojeni nečinností státních činitelů a jiných veřejných osobností proti narůstající nesnášenlivosti majoritní společnosti vůči Romům, projevující se pochody "slušných" občanů, které nejsou nic jiného než pokusem o pogrom. Odmítáme dělení společnosti na tzv. slušné a nepřizpůsobivé.

Používání slova "nepřizpůsobivý" v negativní souvislosti podle nás posiluje antidemokratické tendence -- jen když budeme nepřizpůsobiví, nebudeme apatičtí a budeme svou rozmanitostí tvořit svobodnou a demokratickou společnost. Na zabudování těchto pozic do programu ještě pracujeme. Už nyní ale vycházíme z politického programu Federace mladých evropských Zelených (FYEG).

V KSČM je bezesporu největším odborníkem na romskou tématiku s celostátním přehledem Mirek Prokeš. Působí jako člen Rady česko-německého diskusního fóra, od roku 1995 jako koordinátor pro střední a východní Evropu celoevropské protirasistické a protifašistické sítě UNITED, která každoročně vyhlašuje Celoevropský týden akcí proti rasismu kolem 21. března a Mezinárodní den proti fašismu a antisemitismu 9. listopadu. Věnuje se práci s dětmi v organizaci DUHA, působí v komisích Prahy, zaměřuje se zde na ekologické oblasti.

KSČM se těmto problémům věnuje dlouhodobě a předložila řadu námětů, které by vedly jistě ke zlepšení situace. Řada našich materiálů, které prošly orgány strany, popsala stav a situaci, která se pak vyhrotila. Především se orgány státní správy, komunální politici i Policie ČR musí pohybovat v daném prostředí s přehledem, empatií i respektem k lidem, kterých se to týká. KSČM v této souvislosti požaduje nejen zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, ale trpělivě vysvětluje příčiny narůstajících konfliktů v systémových sociálních, ekonomických a následkem toho i dalších oblastech.

Žádná represe nárůst sociálně motivovaných problémů, jež se projevují v etnické rovině, nevyřeší. Naopak, mohla by přinést pocit frustrace, problémy by narůstaly, až by se posléze projevily s nesrovnatelně větší intenzitou. Trváme na zlepšení pracovních možností, práci s dětmi a sociálně vyloučenými rodinami a dalším vzděláváním dospělých.

Ve straně Moravané se problematice "neintegrované části romské populace" věnuju já. Působím jako místopředseda strany a brněnský pedagog, účastnil jsem se mezinárodních vědeckých konferencí o romském holocaustu, na kterých spolupracovalo Muzeem romské kultury v Brně.

Jako Moravané především nerozdělujeme občany ČR na "neintegrovanou část romské populace", "neintegrovanou část populace jiného etnického původu" a ostatní. Právě automatické spojování části Romů s termíny typu "neintegrovaný" apod. dle našeho názoru u většinové společnosti nepřispívá k posílení tolerance k Romům. Věrni tradicím značně tolerantní Moravy (ač právě Romům či Židům Moravané historicky mnohé dluží), kdy v rámci moravské země byli její obyvatelé považováni za Moravany, ať už byli slovanského, germánského, židovského, romského či jiného etnika (popř. jazyka), snažíme se k občanům ČR různého etnického původu přistupovat bez předsudků. Naše návrhy se tedy týkají "neintegrované části populace", použijeme-li Vašeho označení, uvědomujeme si však, že části Romů se tento problém pochopitelně silně dotýká, a většinová společnost téma takto zjednodušeně vnímá.

Za nejnaléhavější považujeme neřešenou problematiku vzdělávání v ČR. Ano, skoro všechny vlády se ohání vzděláváním jako svou prioritou. Jejich činy však vypovídají o pravém opaku. Problematiky netolerance většinové společnosti k romské minoritě (což považujeme za ještě o něco větší problém než "integraci části romské populace") se naši politikové až na čestné výjimky evidentně bojí, popř. tématu nerozumějí. V horším případě jsou dokonce (populisticky či z hlouposti) na straně extremistů. Proto se zasazujeme o rovný přístup ke vzdělání pro všechny, podporujeme tzv. nulté třídy základních škol, důrazně odmítáme zařazování sociálně znevýhodněných dětí do škol určených pro mentálně postižené žáky, podporujeme sy�stém stipendií apod. Je však nutné, aby bylo k toleranci vedeno žactvo všech stupňů všech škol (od mateřských škol po pedagogické fakulty), aby se tato problematika výrazně odrážela ve školních vzdělávacích programech nejen teoreticky, ale i v rámci reálných projektů, věnovaných např. problematice romského holocaustu. Navrhujeme také zavedení romštiny jako nepovinného jazyka na školách.

V Pirátské straně přímo odborníci na tuto tématiku nejsou. Celá práce strany Piráti se opírá o práci dobrovolníků ve spolupráci s odborníky zejména z neziskového sektoru. Při hledání nejvhodněších řešení v oblasti sociálního vylouční spolupracujeme hned s několika občanskými sdruženími, která tuto problematiku řeší.

Ani největší odborníci v Agentuře pro sociální začleňování nemají stoprocentní recept, jak se s touto problematikou vypořádat, a postupují nezřídka metodou pokus -- omyl. Veškeré snahy o obecné řešení ztěžují jak odlištnosti jednotlivých lokalit, tak velmi negativní zužování problematiky na problematiku Romů. V neposlední řadě má vliv i neochota místních samospráv i samotných sociálně vyloučených. Situaci Romů navíc zhoršuje mediální masáž proti tomuto etniku.

V první řadě vidíme jako nutnost schválit zákon o sociálním bydlení. Musíme zamezit současné praxi majitelů ubytoven, těžících z lidí v nouzi. Ale zároveň ukázat lidem, že nic není zdarmo. Proto i sociální bydlení musí mít svá pravidla. Velmi palčivý problém představuje lichva, i té bychom se chtěli věnovat prioritně.

Dále považujeme za nezbytné zprůhlednit hospodaření organizací zabývajících se právě problematikou sociálního vyloučení, neboť právě nečinností některých z nich (tím že pobírají dotace, ale nefungují) se situace neustále zhoršuje.

Je nutné zdržet se dalších represivních opatření, a místo nich zvýšit informovanost obyvatel (v oblasti finanční gramotnosti, právního minima a  základů péče o zdraví). Bylo by zapotřebí změnit sociální systém, aby se stal pro lidi motivační a vyplatilo se pracovat. Řešením ale není rušení sociálních dávek, protože takový krok by mohl vést k narušení sociálního smíru a problémy by se mohly ještě více vyostřit.

Dále je potřeba dostat nejmladší generaci sociálně vyloučených do škol. Chceme v rámci předškolního vzdělávání více využívat přípravné třídy. V oblasti vzdělávání dále podporujeme například asistenty ve školách. Je stěžejní motivovat žáky před opuštěním ZŠ k pokračování studia na vyšších stupních škol. Chtěli bychom rozšířit systém postupného zaměstnávání (se zapojením obcí) a prostupného bydlení.

Jsme si vědomi, že potíže Romů a dalších sociálně vyloučených se nevyřeší ze dne na den a že se jedná o běh na dlouhou trať. Je nanejvýš důležité pokoušet se o řešení problémů přímo v místě, kde vznikají, a při hledání řešení zapojovat místní komunity. Piráti nepodporují a dlouhodobě kritizují snahy o centrální řešení z pozice paternalismu.

V našem Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ), který je přímým nástupcem Komunistického svazu mládeže (KSM), nejsou Romové zastoupeni přímo jako členové. Ovšem už několik let spolupracujeme s romskou mládežnickou organizací (byť neregistrovanou) Kamas te Dživel! (Chceme žít!). A to hned od doby jejího vzniku, na němž se členové SMKČ rovněž podíleli.

Impulsem pro vznik této bratrské oganizace byl barbarský čin neonacistů, kteří ve Vítkově málem upálili malou Natálku. Brali jsme do úvahy i názory mladých Romů, kteří nás oslovili a kteří sympatizují s komunisty jako s bojovníky proti fašismu a za sociální práva, zejména za právo každého člověka na práci a spravedlivou odměnu za ni.

Hlavním motorem naší spolupráce je antifašismus. V uplynulých letech jsme spolu (a s dalšími organizacemi, jako je Komise pro obranu lidských práv) pořádali akce -- demostrace či protifašistické blokády. V Brně na náměstí Svobody šlo o poměrně masovou demonstraci proti fašismu a rasismu, které se zúčastnilo asi 600 lidí, dále o demonstraci v baště neonacistického Národního odporu ve Světlé nad Sázavou a o blokádu nácků mašírujících uctít vojáky wehrmachtu na hřbitově v Jihlavě. Stejně tak o demonstraci proti pochodu neonacistů ve Svitavách, kde každý rok uctívají usvědčeného vraha ze svých řad, který zde ubodal na diskotéce mladého Roma (pro hololebce je to ovšem "politický vězeň"). Nebo také o náš výrazný podíl na blokádě náckovského pochodu na 1. Máje 2011 v Brně, jak vyplývá i z nového filmu režisérky Olgy Špátové Největší přání 3.

Neomezujeme se však pouze na antifašismus. Snažíme se o společné řešení i dalších problémů, které přináší dnešní kapitalistický režim, který zcela záměrně staví proti sobě mladé a staré, bílé a černé... vše podle hesla rozděl a panuj. Pomáháme tedy některým Romům řešit bytovou problematiku, pomáháme jim na úřadech nebo s hledáním práce... Já osobně jsem mluvčím Kamas te Dživel!, byť nejsem Rom, ale mám jejich důvěru a členové Kamas te Dživel! mají můj hluboký respekt. Oni umějí svým jasným vystupováním strhnout další Romy k řešení v dnešní době zdánlivě neřešitelných věcí. Sepsali jsme petici vyzývající odpovědné orgány tohoto státu, aby řešily problém romské nezaměstnanosti a z toho vyplývajícího zakládání romských ghett, tvořených spekulanty, kteří na Romech (a na našem státě) tvrdě vydělávají -- viz Šluknovský výběžek.

V nejbližší době plánujeme další romsky temperamentní petiční akce za práci (nejen) pro Romy s následným volebním projektem vstupujícím za rok do komunálních voleb, stojícím na obraně sociálních práv na podkladě vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu.

Strana zelených sdružuje lidi, kterým vadí stav lidských práv v ČR. Nejen proto, že jsme do nedávna žili ve společnosti, kde byla otázka lidských práv zapovězená. O čemkoli nemluvit, nehledat řešení problémů spojených s lidskoprávní problematikou, je pro nás nepřijatelné. Lidská práva a lidská důstojnost jsou jedním z pilířů naší politiky. Z toho vyplývá, že je pro nás nepřípustné označování skupinových charakteristik, skupinových předsudků či skupinových odsouzení. K lidem je nutné přistupovat jako k jedinečným bytostem. Nicméně, někteří z nás byli a jsou znevýhodněni. A to se týká i znevýhodnění minoritních názorů, postojů a priorit a vnucování názorů, postojů a priorit ze strany majority.

Proto jsme nadšeni nově vzniklou politickou stranou, která ví, o čem mluví, Stranou pro rovné příležitosti (SRP). Sdílíme s ní úsilí o lepší postavení sociálně slabých a znevýhodněných vrstev i prosazování rovných příležitostí v zaměstnanosti, bydlení nebo vzdělání. SRP je plná osobností, ochotných nést kůži na trh, název strany není náhodný. Ten, kdo je znevýhodněn v přístupu ke kvalitnímu vzdělání a seberozvoji v souvislosti se svým nadáním a schopnostmi jen na základě příslušnosti k určitému etniku, je znevýhodněn pro celý další život.

S naší stranou spolupracuje mnoho osobností, lidí, kteří se angažují jak na poli veřejného života, tak v neziskovém sektoru, jmenovat některé z nich by byla diskriminace těch, kteří viditelní nejsou a kteří pro rovné příležitosti pracují aktivně a s vášní.

Naše vize, cíl a prostředky jsou obsaženy v našem programu Zelená cesta z ghetta.

Vyšlo v Romano hangos ZDE a ZDE

Vytisknout