TEMNO, aneb Jak (také) vydělává ČEZ

11. 10. 2013 / Tomáš Koloc

Se sousedkou jsme zvažovali i možnost vypojení proudu v mém bytě, ale v takových případech prý -- říkala sousedka -- odšroubovávají celý elektroměr; a můj elektroměr byl na svém místě bez jakýchkoli známek vnějšího zásahu.

Vytočil jsem 1188 s dotazem, kde bych našel nejbližšího elektrikáře. Na informacích mi sdělili, že mají vlastní síť servisních techniků, a pokud bych chtěl, mohou tomu, který je mi v tuto chvíli nejblíž, poslat mé číslo, aby se mi ozval a domluvil se se mnou na návštěvě za pevný poplatek 1280 Kč. Svolil jsem a za malou chvíli se mi ozval elektrikář s tím, že ač je z Pardubic, je shodou okolností právě u nás v Hradci Králové. Až dodělá aktuální práci (což bude za hodinu či půl druhé hodiny), ozve se mi a dorazí.

Zavolal jsem majiteli bytu (svému domácímu) a sdělil jsem mu, co se stalo. Odpověděl mi vzácně sebekriticky, že vzhledem ke stavu zásuvek v bytě to bude asi chtít revizního technika.

Dobu do příjezdu servisního technika jsem rozhodl využít tak, že jsem se vydal k nejbližšímu bankomatu svého peněžního ústavu vybrat požadovanou částku. Cestou jsem ale potkal svého bývalého kolegu z práce s jeho kamarádem, který mi sdělil, že je elektrikář a hledanou závadu mi zjistí a případně opraví za mnohem nižší částku. Navíc má právě čas a může jít hned se mnou.

Známý elektrikář se svým detektorem proudu nejdřív prohlédl všechny podezřelé zásuvky a pak se vydal k pojistkám. Když zjistil, že ani v nich neproudí žádný proud, vydali jsme se k hlavnímu spínači na chodbě; ten však byl také v poloze ZAPNUTO. Na to mi elektrikář poradil, že bych měl kontaktovat poskytovatele proudu a na můj dotaz, co mě ta rada bude stát, si řekl o příspěvek na cigarety.

Na lince ČEZ jsem úspěšně prošel dvěma rozcestníky ("Stiskněte trojku...") a vylíčil slečně na druhém konci linky svou situaci. Nechala si popsat, jak vypadá rozvodná skříň přede mnou a když jsem jí řekl, že dál se s elektrikářem ve svém průzkumu nedostaneme, protože vnitřek skříně je její firmou zapečetěn, odvětila, že mi dá klidně povolení, abych ji rozpečetil. Vzhledem k tomu, že jsem si nebyl jist, jak vypadá telefonické povolení k úřednímu rozpečetění, nabídl jsem jí, že by možná bylo jednodušší, kdyby si v databázi vyhledala mého domácího a sdělila mi, zda je s připojením bytu všechno v pořádku. Po pětiminutovém hledání mi bylo sděleno, že 8. 10. (což bylo tentýž den) byla v bytě pro neplacení elektřina odpojena, a do tří dnů od zaplacení může být opět připojena. Poděkoval jsem a zavolal svému domácímu, že odcházím do kavárny, neboť v bytě se stmívá a v notebooku mi došla baterka, a že bych byl rád, kdyby s tím něco udělal. V očekávání věcí příštích jsem si ještě před návštěvou kavárny zakoupil baterku a půjčil si od kamaráda vařič na plynovou bombu. Zásobu svíček (původně pro spirituální a romantické potřeby) jsem měl.

Večer byl opravdu romantický; strávil jsem ho s prvním dílem málo známého slovenského seriálu Jaroslava Dietla Sedem krátkych rokov inžiniera Hagaru, a když mi v notebooku došla baterka nabitá u známých, děkovnou modlitbou při svíčce.

Středu jsem strávil opět v kavárně, kde mi za objednané polední menu s kávou u nejbližší zásuvky během práce na notebooku nechali nabít i mobilní telefon.

Večer si se mnou dal schůzku domácí, který mi sdělil výsledek své návštěvy ČEZu. Dozvěděl se, že před dvěma měsíci zdražili zálohy a on zapomněl v bance navýšit částku trvalého příkazu, v důsledku čehož banka nemohla z jeho účtu odesílat platby. Paní u přepážky ČEZ mu sdělila, že pokud zaplatí dlužnou částku plus 2 000 Kč za opětovné připojení, bude elektřina v bytě připojena do dvou (= výhoda jednoho dne oproti informaci slečny v telefonu) pracovních dnů. Nato se domácí zeptal, zda se ČEZ nějak snažil dát mu jeho opomenutí vědět a paní u přepážky mu v počítači ukázala jedenáct upomínek, které mu dle její evidence byly na adresu trvalého bydliště (tedy do mé schránky) poslány během měsíců září a října. Pod tlakem těchto "důkazů" částku obratem zaplatil a přinesl paní zpět kopii bankovního převodu.

Domácí se mě dotázal, co vím o oněch jedenácti upomínkách a já jsem popravdě odpověděl, že nic. Každý den chodím poctivě vybírat schránku (na níž je viditelně uvedeno jeho i mé jméno) a všechnu korespondenci, která patří jemu, házím ještě týž den do schránky bytu, v němž o dvě ulice dál bydlí se svou rodinou.

Shodli jsme se na tom, že mezi reklamními letáky a jinými materiály, které mi den co den chodí do schránky a které po prohlédnutí, zda v nich neuvázla nějaká zapomenutá korespondence, házím (stejně jako všichni ostatní nájemníci) do k tomu účelu připraveného pytle, mohl v posledních dvou měsících TEORETICKY uvíznout jednotlivý dopis či korespondenční lístek, v žádném případě ale JEDENÁCT upomínek.

Večer jsem strávil s dalším dílem Dietlova seriálu, když jsem si předtím s baterkou v puse na plynovém vařiči uvařil teplou večeři, abych spotřeboval některé ze zásob, které jsem z vytékající lednice přemístil na chladný balkón. Stejnou snahou jsem si odůvodnil i otevření španělského nápoje sangría, jehož barva za svitu svíčky ve sklenici krásně jiskří.

Čtvrteční dopoledne bylo krušné. Jsem zvyklý se probouzet za zvuků hudby či reprodukovaného mluveného slova, ale baterka notebooku, který by mi je mohl zprostředkovat, už byla opět vybitá. V abstinenční krizi jsem se proto vydal na chodbu vypátrat, zda se tam nenachází nějaká zapomenutá zásuvka. Zásuvku jsem nenašel, zato při pohledu na rozvodnou skříň, která má před každým elektroměrem malé "okénko", jsem ZA SKLEM zpozoroval podezřelý lísteček, který tam před dvěma dny ještě nebyl. Opět jsem si od sousedky půjčil šroubovák, abych mohl skříň otevřít. Na předtištěném papírku s nápisem "OZNÁMENÍ" jsem PO JEHO OBRÁCENÍ pod jménem mého domácího, číslem elektroměru a dalšími iniciálami v seznamu různých úkonů našel zakroužkovány pojmy "OPĚTOVNÉ PŘIPOJENÍ" a "HLAVNÍ JISTIČ PŘED ELEKTROMĚREM PONECHÁN VE VYPNUTÉ POLOZE".

Po uvedení jističe "do zapnuté polohy" vtekl do drátů bytu, kde bydlím, opět po dvou dnech elektrický proud.

Ani v úterý, kdy mi byl proud odpojen, ani ve čtvrtek, kdy mi byl opět připojen, nikdo nezkoušel zazvonit (či zaklepat) na dveře bytu, aby dal jeho obyvateli na vědomí, že se něco děje s jeho elektrickým připojením. (V obou případech jsem strávil doma celé ráno i dopoledne.)

Evidované upomínky (podle záznamů ČEZu měly do schránky docházet dvakrát týdně) možná vůbec nebyly odeslány.

Měli jsme s domácím vlastně štěstí. Toho, že nejde elektrický proud, si všimnete okamžitě, ale upomínky na nějaký "neviditelný" malý dluh vám můžou "chodit-nechodit" tak dlouho, až zúčastněným institucím padne do rukou celý váš majetek.

Máme o tom sdostatek zpráv nejen od čtenářů Britských listů...

Vytisknout