Česká škola mívala úroveň

11. 10. 2013

Po přečtení článku Štěpána Chába jsem měla pocit, že píše o povědomostech praktik školství šedesátých let, tak, jak jsem je znala z vlastní zkušenosti. Od první až do deváté třídy ZŠ nás bylo ve třídě 32-35 žáků a neměla jsem pocit, že nás jeden kantor při vyučování nezvládá a že nás nic nenaučí /tento fakt jsem ocenila až v průběhu středoškolského studia/. Nechci říci, že všichni učitelé nám byli vzorem, ale ve většině ano. Když slyším od svých vnuček, jak se dnes učí, a při prostudování učebnic jednotlivých ročníků, docházím k názoru, že dnešní výuka je postavená doslova na hlavu. Ano, aktéři odpovědní za osnovy školství polistopadového režimu, aby se nějak uplatnili, vymýšlí nesmyslné osnovy s tím, že všichni žáci mají IQ 160, jen je nutno rozvíjet jejich osobnost. To se za posledních leta projevuje již v předškolní výchově / rozhodně to nezatracuji, ve většině případů to funguje dobře/. To, jak kdysi kantoři /samozřejmě v rámci školních osnov/ dokázali formovat zájmy, tvůrčí duch žáků, vůbec nelze srovnávat s tím, co se dnes v rámci výuky pro žáky ZŠ pořádá. My jsme zažívali v našich žákovských letech poznání ze všech praktických, kulturních a zájmových oblastí. Tedy to, co dnes škola rozhodně nemůže nabídnout, píše Helena Filipová.

Pouze drahé a v mnoha případech pro děti nedostupné zájmové činnosti, značně předražené. Čím to je, že oproti dnešním zájmovýcm činnostem (mimo školu), které musí rodiče draze zaplatit, toto bylo dá se říci v rámci školní výuky a tudíž zadarmo. Pocházím z Hradce Králové a pamatuji se na školní výukové komcerty, které se konaly v době školní výuky. Například koncert orchestru Karla Krautgartnera s ještě mladým Rudolfem Roklem, ve vojenském.

Při tomto koncertu byly jednotlivé nástroje pojmenovány, vysvětleny a předvedeny. Proč si Rudolfa Rokla pamatuji hlavně z tohoto koncertu pro žáky ZŠ? Navíc jsem se školou poznala v rámci hudební výuky a opery B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha a jiních českých skladatelů, které pro žáky provedla Hradecká lidová opera. Tam zpíval i slavný pěvec p. Přibyl, který pak v Brně exceloval v opeře Janáčkova divadla.

Kromě hudební výuky v učební době jsme chodili na výstavy nejen soch, obrazů, výstav tematického zaměření do Muzea v Hradci Králové, ale i na přednášky a výuku o Zemi, planetách na hvězdárnu, po různých gotických renesančních a dalších památkách s přednáškou o historii věnného města českých královen. Ty pro nás pořádala naše třídní učitelka, která to jaksi měla /na rozdíl od dnešních učitelů/ v malíčku. Hodně znalostí ze základní školy, které nesouvisely s předepsanou výukou, jsem měla od našich učitelů a dá se říci, že v některých situacích, např. v testech, různých odpovědních kvízech apod., čerpám v dávné minulosti svého účinkování na základní škole. Co se týká odpovědnosti učitelů za určitý počet žáků a jejich zvladatelnoti, tak nechápu, jsk nás mohli naši učitelé bez problémů něco naučit, a podotýkám, že jsem se ve škole naučila bez nějakého drilu podstatně víc než dnešní žáci žáci deváté třídy ZŠ nebo střední odborné školy a gymnázia.

A to jsem ještě pominula sportovní oblast, kdy jsme nejenže jezdili na chatu v Orlických horách, kterou vlastnila škola /dnes úspěšně zprivatizovaná a nedostupná!/ a to na zimní výuku lyžování, ale i na jarní prázdniny, tzv. školu v přírodě. Dnes, když se jako stále třída scházíme, fotografie z těchto školních akcí tvoří gros vzpomínek.

Nějak jsem se ale rozvzpomínala, ale já dnes nepochopím, jak nemůže kantor zvládnout 30 dětí /vím, že při dnešní zamerikazované výchově to není jednoduché/, ale my jsme jeli v osmé třídě pouze s naší třídní a jejím manželem do Vysokých Tater na týden, bydleli jsme v privátech v Popradu a žádné problémy nebyly.

Na závěr devítiletky jsme byli na týden v Krkonoších na chatě v Peci pod Sněžkou, opět jen se svojí třídní a jejím mužem, dělali jsme túry, večer svorně poseděli, všechno v pohodě, žádný průšvih. A ještě před pěti lety tato třídní chodila ve svých víc jak devadesáti letech na naše školní srazy. Tak v čem to je, že dnešní děti na základce toto nezažívají. To nebylo jen o penězích, jak se dnes vše omlouvá, čím to, že škola měla na tyto akce /a rozhodně ne v mimoškolní době/, že jsme chodili na výstavy a naučili se toho tolik, že ve znalostech z různých oblastí literatury, umění, historie atd. dokážu s přehledem svými znalostmi ze školních let přebít nejen dnešní mladé, ale i takové čtyřicátníky. To mně tedy povězte, páni učitelé, v čem je zakopaný pes?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.10. 2013