K VOLBÁM:

Kultura na odpis aneb Za co (ne)má cenu bojovat

9. 9. 2013 / Marek Řezanka

Je například možné, aby někdo, kdo chce dosáhnout zisku, podporoval pro občany sice potřebné tratě, ale ztrátové? "Už z logiky věci to není možné. České dráhy jsou sice vlastněny státem, ale pokud mají hospodařit tak, jak vlastník a veřejnost očekává, musí fungovat jako standardní firma. Myslet si, že dokážeme ujezdit 7 tisíc spojů denně, nakupovat nové soupravy, opravovat nádraží, nezdražovat jízdné a přitom nedostávat úhradu prokazatelné ztráty od krajů, je iluzorní."

V dopravě, a ještě více v oblastech životního prostředí a kultury bude často logika zisku bránit celé řadě kroků, jež by sice byly v dlouhodobém zájmu občanů, ale které se krátkodobě nevyplatí.

Resort kultury měla na starost TOP09 a symbolizují ho hned dvě tváře -- Jiřího Bessera a Aleny Hanákové.

Ani u jednoho nelze tvrdit, že by si lámali hlavu s tím, v jakých mantinelech se pohybují -- a co mohou pro kulturu v České republice udělat.

Je doba předvolební, doba symbolů. Těžko lze najít na poli kultury výstižnější symbol vlády kabinetu P. Nečase, než jakým je historický dům na Václavském náměstí. Ani jeden z výše jmenovaných ministrů se ho nezastal, naopak, oba podpořili jeho zbourání.

Nad domem již zlomil hůl i K. Schwarzenberg (TOP09), když prohlásil: "Podle mě nemá cenu za něj bojovat. Zajímavější by bylo bojovat za to, aby se tam postavil nějaký dům reprezentující dobrou moderní architekturu." (Server Lidovky.cz, 7. 8. 2013)

Jedná se o dům U Turků (U Saského dvora), číslo popisné 1 601, číslo orientační 47. Jde o budovu postavenou v neorenesančním stylu v roce 1880. Pravda, již se v historii zničily jinačí a mnohem starší památky.

Karel Schwarzenberg by mohl vydat knihu s názvem: Věci, za něž nemá cenu bojovat. Kromě práv handicapovaných a sociálně slabých (K. Schwarzenberg by totiž v erbu mohl mít symbol sKaret, pro něž do jejich samotného zániku horoval), kromě podezření na korupci na Ministerstvu zahraničí ČR (na něž upozornil J. Klouzal, který se ministrovy podpory nedočkal) by se na velmi bohatém seznamu objevila i jedna pražská barokní perla -- Lobkovický palác. Ten se tedy neboří (zatím), pouze prodává do zahraničí.

Jiří Besser patrně ke kultuře a k jejímu dědictví příliš vřelý vztah neměl. Kromě toho, že 26. 5. 2011 vydal povolení ke zboření památkově chráněného objektu v Praze na Václavském náměstí, zrušil prohlášení gotických sklepů poblíž Národní třídy za kulturní památku.

Dne 11. listopadu 2011 byl odvolán šéf Národního filmového archivu, V. Opěla. Oficiálně prý pochybil jako manažer, spekulovalo se ale, že důvodem mohl být jeho odmítavý postoj k podezřelému výběrovému řízení na stavbu nového depozitáře, které zavánělo podmínkami pro korupci.

Tehdy se ovšem umělci nebouřili, natož aby odněkud na protest odcházeli.

Ministr Besser rezignoval poté, co bylo zveřejněno, že neuvedl v povinném majetkovém přiznání byt na Floridě, jehož spolumajitelem je člověk odsouzený za korupci.

Ve funkci ho vystřídala Alena Hanáková.

Alena Hanáková by mohla být symbolem vládou P. Nečase neustále omílané fráze: "Důležité je to lidem vysvětlit". Velice smutnou roli sehrála tato ministryně při prosazování vládní podoby tzv. církevních restitucí, jež církvím umožňují volně disponovat s kulturním a historickým dědictvím země, aniž jsou zde nějaká omezení a aniž je zde nějaký historickými fakty podepřený seznam, že na všechny tyto majetky má katolická církev nárok, a že jí byly zabaveny až po roce 1948.

Ministryně v přímém přenosu občanům předvedla, že o dané problematice toho příliš neví -- zato rozhodovat že je připravena. Jejím mottem by mohlo být: "Nemusím vědět, hlavně, že věřím."

Takzvané církevní restituce nakonec kabinet Petra Nečase protlačil přestávka nepřestávka i díky hlasu poslance později pravomocně odsouzeného za korupci. Jako třešnička na dortu celého "projektu" se vyjímá fakt, že hlasování předcházel názorový veletoč tří "rebelů" z ODS, kteří hlasovali v rozporu s tím, co předtím prohlašovali -- a kteří se poté, co se vzdali poslaneckého mandátu (který měli od voličů), objevili na lukrativních postech v nejrůznějších podnicích (k tomu již od voličů ovšem mandát neměli).

Alena Hanáková si počínala v personálních otázkách stejně obratně, jako tomu bylo v případě její "fundovanosti" ohledně tzv. církevních restitucí.

Ředitel Národního divadla, Ondřej Černý, byl odvolán, aniž vlastně kdokoli věděl, proč.

Kromě Černého ministryně Hanáková odvolala i ředitele Národní galerie, V. Rösela, aby již v demisi jmenovala do čela této instituce J. Fajta.

Po rezignující ministryni Hanákové další ministr za TOP09 nenastoupil, neboť premiér republiky čelil závažnému skandálu a stávající vláda se tak dostala do demise. Nakonec byla do předčasných voleb nahrazena překlenovacím úřednickým kabinetem J. Rusnoka.

Osobně bych od ministra kultury očekával podporu umění (včetně toho, které nevynáší, neboť prvořadým cílem umění nemůže být zisk) a ochranu kulturního dědictví země. Ani jednoho jsem se v době vlády kabinetu P. Nečase nedočkal.

Vytisknout