Honosný vstup do České republiky

21. 9. 2013 / Štěpán Cháb

Němci jsou uhlazení, pořádkumilovní a velmi pečliví. V Německu si člověk nesmí pověsit na balkónové šňůry vyprané spodní prádlo, pohoršilo by to kolemjdoucí a pravděpodobně by za to hrozil postih. V Německu se nesmějí dělat táboráky. Kvůli bezpečnosti. Onehdá jel jakýsi Němec Poustevnou a zastavil u lidí, kteří pálili chroští. S takovou tou podzimní vášní, krásnou slovanskou živočišností a dravostí. Oheň olizoval vztekle dráty elektrického vedení a Němec jen zakroutil hlavou a oznámil paličům, že tohle lze vidět jen v Čechách. V Německu by byli hnáni k odpovědnosti. A to nejlépe před pokutový bloček orgánu bezpečnosti.

Dolní Poustevnou a okolím projíždějí občas auta německé značky, která okupují němečtí geronti. Městem projíždějí pomalu, opatrně, rozhlížejí se, pátrají. Poté jim šlehne v očích poznání. Zastaví, vystoupí a při pohledu na dům, parcelu či prostou bouračku, začnou plakat. Pokud jsou sdílní, dozví se někdy kolemjdoucí, že tohle místo, to je plačícího člověka rodiště. Zde se narodil, pamatuje si na maminku, kterak vyrazila každé ráno podojit kravku, jak se vstávalo se sluncem a krmila se zvěř. Proslýchá se, že tito lidé, tito rodáci, prokleli celé Sudety.

Němci do České republiky jezdí jen pro několik levnějších komodit. Cigarety, alkohol a prostitutky. Prostitutek v Dolní Poustevně a okolí, po počátečním a porevolučním boomu, radikálně ubylo. Přibližně z osmi nočních klubů se službami zbyly stěží dva. Za poslední rok se v Dolní Poustevně rozmohla nehtová studia. Této iniciativy se chopili podnikaví vietnamští obchodníci. Takže vedle cigaret, alkoholu a prostitutek jezdí si do České republiky Němci ženského pohlaví dělat nehty. Z určitých příznaků lze vysledovat, že v Německu jsou dražší pohonné hmoty, protože místní čerpací stanice jsou dnem i nocí obsypány auty s německými značkami. Další kapitál do České republiky od Němců stran jednotlivců, neplyne. Nebo pouze minimální.

Pokus o panoramatickou fotografii spojením fotografií dvou, tento pokus nebyl v plánu, takže to má své roztomilé mouchy. Takový pohled se naskytne člověku přejíždějícímu hraniční čáru. Vpravo suť a přenosná toaleta na ní. Vlevo obchod vietnamských podnikatelů. Nápisy jsou v této části města výhradně v němčině.

Ale odkloňme se na chvíli od Dolní Poustevny, od nejsevernější brány do naší republiky a vrhněme se do sousedství. Do Německa.

V Německu je těsně před volbami a i Sebnitze jsou zahrnuty dekoracemi vyobrazení politiků, kteří svými úsměvy a sliby zpříjemňují německým občanům všední šedé dny. Dominantu nad mostem si zabrala paní Merkel, kterou západní Němci nenávidí, protože je z východu a východní Němci ji nenávidí také, a to prostě, protože je to ten Merkel. V Sebnitzích si předvolební boj střihli i němečtí piráti se sloganem -- politika je kultura ulic -- a jakýsi politik z CDU, jehož milý slogan jsem nedokázal dešifrovat.

Při otvírání hranic r. 1989 mezi Dolní Poustevnou a Sebnitzemi nastala vtipná situace, kdy ze strany české postávalo před hranicemi nadšené srocení lidu, dychtícího po procházce Německem, ze strany Německa stálo u hranic jen několik nervózních celníků a pár zájemců o pohled na módní přehlídku, kde hlavní roli hrála teplákovina a tlupy neukázněných a řvoucích harantů. Jakmile otevřené hranice zevšedněly, situace se zcela obrátila, Češi se o Německo přestali zajímat, sem tam, po výplatě, si zajeli do sebnitzského krytého bazénu s tobogánem a tím veškerá další mezinárodní návštěvnost, z jejich strany, skončila. Němci naopak začali v Čechách hromadně nakupovat. Bylo tu pro ně nesmírně levno.

Při náporu německé kupní sily začaly v Dolní Poustevně a okolí vznikat vykřičené domy. Prostituce, nikoliv ta pouliční, stala se nejlepším kšeftem. Postupem času vykřičené domy zanikly, protože jsme se cenami potravin i služeb dostali na německou úroveň a v mnohém jsme ji i překvapeně předčili.

Čehož, zdá se, litujeme doposud. Nyní si věc stojí tak, že sousední Sebnitze navštěvují houfně Češi a odvážejí si plná auta potravin, které jsou v Německu nejen levnější, ale hlavně nejsou tolik procpány jedy. Holt Němec, to je člověk, který se snaží jíst potravu, nikoliv kejdu pro prasata.

Hromadné nakupování, a vězte, že Čech v příhraničí si v Čechách koupí už jen strouhanku, když mu dojde, je značnou zátěží pro státní kasu, protože co občan v Čechách dostane, to jde bez otálení utratit do Německa. Slova kvalitnější a levnější si holt žádá obětí.

Z tohoto srovnání dvou sousedících měst sebejistě vyhrává město německé. Estetický požitek ze Sebnitz je, když ne úchvatný, tak alespoň neurážející. Požitek z Dolní Poustevny je velmi neuspokojivý. Igelit namísto okrasných květin, vytlučená okna u některých domů, dominantou města vyhořelý dům, šeredná autobusová zastávka, vlakové nádraží, na které se člověk bojí podívat, natož kolem něj projít.

Ale přesto lze zkonstatovat, že se Poustevna pomalu, velmi, ale velmi pomalu, zvedá z hnoje. Opravila si kostelík a dělá kanalizaci. Což je na místní poměry za dvacet let činnosti velmi mnoho. A ano, něco krásného v Poustevně je. V parku tam vykvetla do prostoru kašna. Bohužel neprýští vodu, protože je používána jako příležitostný odpadkový koš.

Dolní Poustevna je jedním z vchodů do naší republiky. Vchod je to oprýskaný a nevzhledný a mělo by se s tím něco dělat.

Vytisknout