Šedá síla ekonomiky

18. 9. 2013 / Sandra Wain

Nelze si stěžovat, že by za posledních více jak dvacet let občané vedle permanentní blamáže neslyšeli dobré rady a varování pocházejících dokonce i z těch nevyšších hradních a nejpovolnějších míst. Pokud ovšem tato upozornění chtěli slyšet, a také pokud jim dobře rozuměli.

Občanům bylo například sdělováno, že mají vytvářet občanskou společnost (nenechávat to na druhých). Nebo mnohokrát slyšeli, že se mají starat sami o sebe, neboť stát se o občany starat nebude a nemůže (protože od nich bude pouze vybírat peníze). Pokud si někdo takové rady vysvětlil například tak, že se má starat jenom sám o sebe pouze tím způsobem, aby více než horlivě sháněl peníze (kradl) nebo vysedával lhostejně u televize, má smůlu.

Staří lidé jsou bezesporu šedou silou ekonomiky. Stáří se stalo předmětem obchodu a vydírání. Problémy stáří se v pragmatické neoliberální ekonomice neřeší, ale vydělávají se na nich peníze. Prohlédněte si například ceníky asistenčních služeb. Možná se podivíte, kolik korun stojí podložení hlavy polštářem u ležícího pacienta.

Pokud odmítáme aktivní uvědomělé občanské jednání a uznáváme jako motivaci hospodářskou soutěž (nebo i sportovní), zároveň s tím akceptujeme selekci, výběr druhu, právo silnějšího, likvidaci slabších, třídní boj atpod. V soutěži vítězí jen několik prvních jedinců a nejvíce na ní profituje její organizátor.

Pokrevním náboženstvím česko-jazyčné občanské společnosti je chorobný individualismus dotažený až do úplné ztráty vědomí. Když se začnou projevovat jeho následky, náhle jeho oddaní věřící požadují od druhých altruismus. A navíc, což je nesmyslné, požadují jej od těch, kteří je do pasti záměrně uvrhli. Nechtěně tím projevují tím svým svůdcům a vyděračům uznání a pochvalu. Jistě posílí jejich aroganci a samolibost.

Občané se nemohou zavčasu sdružovat, protože na to nemají peníze nebo případně dostatek sil i volného času. Nikdo z nich nezná nikoho podobného, který by byl ve stejné situaci. Všichni poctivě a slušně čekají na ponižující, nuzné a nemohoucí stáří. Že by se měli sdružovat právě proto, že jsou sami, že takových je mnoho, a že nemají dostatek peněz, sil a volného času, je nikdy nenapadlo a nenapadne?

Nemá pravdu lidová moudrost, která se vytratila z mediálně ovládané společnosti, když říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš a že mladý pes se učí od starého?

Vytisknout