II. Rešerše stavu české justice v pohledu veřejnosti

19. 9. 2013 / Petr Vavruška

Příspěvek dále rozvíjí část Rešerše "úspěchů" českého kapitalismu

Česko je výkladní skříní neoliberalismu a tržního hospodářství bez hranic

V ČR je možné si koupit cokoliv: lukrativní státní zakázky a násobně si upravovat jejich ceny, koupit si média, řidičák, vysokoškolský titul, výnosnou ministerskou funkci, volbu prezidenta, poslance, exekutory, státní zástupce, soudce, odborné posudky čehokoliv, funkci v dozorčí radě státního podniku, místo velvyslance, policejní vyšetřování, soudní rozhodnutí v jakékoliv úrovni, hlasování v parlamentu, prezidentskou milost i amnestii, pod maskou ideologie také potřebné strany, a ty navíc financovat z rozpočtu ministerstev která vedou.. Je možné i v přímém přenosu dávat a přijímat úplatek ve sněmovně -- je to prý svobodný projev. A hlavním cílem takovýchto obchodů je vytvořit legislativu umožňující beztrestně a v souladu se zákony rozkrást biliony!

Dnes, když žně privatizace už pomalu končí je v kurzu především parazitování na státních zakázkách. Ty nejsou otázkou naplnění veřejných potřeb, ale stranické kasy a účtů spřátelených firem. A náš stát se tak nemůže chlubit ani skutečným tržním hospodářstvím, protože nemalá část, tržních" subjektů podniká s pomocí parazitování na státu, tedy za nerovných podmínek, jak to komentuje Jiří Pehe.

Náš vztah k EU

Podruhé v naší historii si necháváme ujít šanci, jakou byl Marshallův plán. Tentokrát v podobě evropských fondů, konstatuje Vladimír Špidla. Předpokládalo se totiž, že při jejich rozumném užití se zásadně zmodernizuje společnost a přiblíží se těm nejvyspělejším zemím v EU. Dotace zatím obdrželo v Česku 43200 projektů!. Prakticky dnes nevidíme jedinou investici z veřejných zdrojů, u níž by - od čističek až po předražené cyklostezky, nebyla cedulka: Financováno s pomocí fondů EU.

V letech 2007-13 může Česko získat z Bruselu podle aktuálního kurzu 797 miliardy Kč. Z těch bylo dosud vyplaceno 327 miliard. Bohužel ne Bruselem, ale českým státem, protože peníze proplácí EU až na závěr procesu. Česko dosud získalo z EU zpátky jen 138 miliardy. Ta totiž odmítla refundovat peníze které již zaplatil český stát, kvůli chybám MF, chybným výběrovým řízením či pochybnostem o smysluplnosti některých projektů. O nerefundované miliardy se tak navýší schodek státního rozpočtu.

I přesto Česko dlouhodobě z rozpočtu EU získává výrazně více, než odvádí. Straší nás, že platíme na "líné Řeky", opak je ale pravdou. Stále jsme, a ještě nejméně 10 let zůstaneme, čistými příjemci peněz z Unie. Od svého vstupu získala ČR 550 miliard Kč a zaplatila na svých příspěvcích 300 miliard /Německo platí 25x vice/. Na dalších 7 let by to mohlo být ještě 522 miliard korun! ZDE

A to přesto, že Česko je v EU neaktivní, nepodílí se nijak na tamním dění a nesnaží se věci ovlivňovat při jejich vzniku, ale jen trapně protestuje při schvalování čehokoliv. Vzpomeňme jen Klausovo odmítání podpisu Lisabonské smlouvy a eurovalu, odmítání evropského fiskálního paktu, nepřítomnost české reprezentace na udělení Nobelovy ceny míru EU, odmítání zavedení zdanění finančních transakcí a jeho antikampaň vůči EU v neevropských zemích. Není pak divu, že ČR nemá v EU žádné stabilní spojence. Navíc se ukazuje, že je zcela nekompetentní při využívání evropských peněz.

Jak by se to mělo správně dělat, radí na příkladu Řecka, po dlouhá léta jeden z nejbližších Klausových spolupracovníků, a symbol české neoliberální chamtivosti, Dušan Tříska: "Řecké ostrovy bych prodal v kuponóvce, podobně jako v ČR. A EU bych se snažil vycucat. Dokud je politická vůle a zájem, tak bych to "dojil". Brutálně bych devalvoval vlastní měnu, a masivně privatizoval. Střední a východní Evropa své problémy vyřešila bez zadlužení, nikdo nikoho neobtěžoval, neorganizovaly se fondy ani summity. Ale vyřešili jsme to vše u piva, prostě, ale razantně".. ZDE

Odpůrci EU by si měli uvědomit, kam až nás polistopadové vlády svou politikou zavedly. Že jsme vnitrozemská země, která má 80% svého obchodu spojeného s EU. Naše ekonomika je tak již 20 let založená pouze na levné pracovní síle a je jasné, že vzhledem ke struktuře naší devastované ekonomiky, životní úrovně nejvyspělejších evropských zemí vůbec nelze dosáhnout. Je jisté, že pokud by se země, kam své polotovary exportujeme, s krizí nevypořádaly, tak to odneseme první. Je celkem jedno, zda máme korunu, nebo euro. Koruna je na euru tak závislá, že pád eura by byl pádem i pro ni. A pokud bychom neměli tak masivní finanční podporu od EU, ve státním rozpočtu by nezbylo ani na investice. Čistí plátci z Unie nám zatím ještě poskytují peníze, abychom financovali svůj rozvoj. My je nedokážeme ani využít. Zato kontroly z Bruselu soustavně prokazují jejich rozkrádání.

Pohled na ČR ze zahraničí

Za posledních 10 let měla ČR už 7 ministerských předsedů. Kvalita vlády je zřejmá z toho, kolik členů jen té poslední, se za 3 roky vystřídalo -- 15! To buď pro nekompetentnost, kriminální stíhání /včetně předsedy vlády/, nebo podezření ze zakrývání kriminálních činů.

A náš bývalý prezident a guru politické strany jejíž 3 vlády ze čtyř zkrachovaly, /včetně té jeho/ si léta jezdil po vzdálených zemích, ochotných ho ještě přijmout, a vyslechnout jeho negace všeho v EU a bláboly typu že: "environmentalismus není nic jiného než novodobá inkarnace tradičního levičáctví a je prostředkem pro zavedení socialistické vlády v globálním měřítku". I do Chile se jede obdivovatel neoliberalistických reforem masového vraha Pinocheta za státní peníze podívat, jestli ty ledovce v Ohňové zemi skutečně tají. ZDE Často se zdá, že propagace jeho knih, vydávaných za podpory energetických koncernů, je jeho hlavní poslání. Přitom veřejnost vždy trnula, jaké fórum a koho ze světových politiků bude zase poučovat, koho urazí a koho svou knihou "obdaruje". Touženou publicitu "světového ekonoma" si zajistí až krádeži pera v přímém přenosu.

Podobnou světovou publicitu si získal také náš polovzdělaný a ve všech řečech koktající exministr zahraničních věcí, i on léta škodící zájmům ČR, usínající v přímém přenosu v parlamentu i při každém mezinárodním jednání a tiskové konferenci. Divíte se, že v zahraničí nás přezírají a že jsme nazýváni evropským banánistátem?

Naštěstí upadající prestiž Česka pozvedne náš nový prezident Zeman tím, že vyšle naše "mírové jednotky" na Golanské výšiny mezi Sýrii a Izrael. Ten Zeman který na jedné straně horlivě prosazuje expanzi našich firem do zemí mimo EU a na straně druhé v zahraničí proslul řadou antiislámských výroků. Už vidím to "vřelé" přijetí našich jednotek na arabské straně!

Zahraniční tisk komentuje, že dění v ČR nemá s demokracií nic společného a že situace v ČR již dospěla do systémového stádia s patologickými rysy, jež ohrožují samotnou podstatu fungování státu.

České aféry ukazují, že země potřebuje zásadní změnu politické kultury," soudí např. Berliner Zeitung v komentáři nazvaném "Česko jako banánová republika". ČR podle listu nemá jinou možnost, než co nejrychleji uspořádat předčasné volby. "Jakékoli otálení s novými volbami by politickou krizi ještě zhoršilo. Nejhloupější na celé situaci je ale to, že ani volby základní problém nevyřeší," dodává berlínský deník.

Základním problémem je totiž propojení vysoké politiky s korupcí a organizovaným zločinem, které se netýká jen současných vládních stran, ale i opozice. "Česko tak potřebuje víc než jen změnu vlády," zdůrazňuje list. Osobnost ani stranu, která by přinesla onu zásadní změnu politické kultury prý "není široko daleko vidět".

Zahraniční politika, bezpečnost státu

Je určitě namístě, když se Jan Čulík ptá: "Je bezpečná existence demokratické České republiky dlouhodobě ze zahraničněpolitického pohledu zajištěna? Dokážeme předvídat, jaká bude situace v Evropě za 5-10 let? Víme, že se v dnešní nestabilní době může vše radikálně změnit. Kdo by v r. 2007 tušil, jaká nastane vážná hospodářská krize a že i budoucnost eura a EU bude zpochybněna?" Např. i Švýcarsko vyjádřilo znepokojení nad současným vývojem a nacvičuje vojenskou obranu svých hranic proti masivnímu přílivu evropských uprchlíků v případě násilné nestability v celé EU.

Představa našich politiků, že díky NATO je dnes obrana ČR vojensky plně zajištěna je naivní. Pokud by se někdy znovu jednalo "o nás bez nás", nemá v dnešní době Česko v západních zemích, které určují směřování Evropy, žádné přátele ani strategické spojence, kteří by v době krize podpořili obranu českých zájmů, smutně konstatuje Jan Čulík.

Pro ilustraci si porovnejte: Předválečné Československo bylo připraveno bránit se vpádu hitlerovských hord. Jeho dobře vyzbrojená 200000 armáda měla po mobilizaci 1128000 vojáků, a mohla využít 350 tanků, 5000 děl a 950 bojových letounů. Měla i oporu v těžkém průmyslu. Vše zhatila zrada spojenců v Mnichově.

I v normalizační éře byla ve zbrani 200 tisícová armáda s 407 bojovými letadly, 101 vrtulníkem, 4.585 tanky, 4.900 obrněnými transportéry, 3.445 děly a raketomety a 77 zařízeními odpalovaní raket. V případě konfliktu bylo možno rychle mobilizovat milion záložáků.

Současná armáda ČR, zmítaná řadou skandálů, je výlučně ve službách zahraničního působení a v oblastech, kde je vedena válka v zájmech cizích mocností. V lednu 2012 měla 21,8 tis. vojáků a 2283 dobrovolných záložáků.. Takže v případě nějakého ohrožení jsme schopni postavit 24083 vojáků! Má pouhou desetinu bojové techniky proti stavu před 20 lety. Disponuje 166 tanky, z toho je pouhých 30 modernizovaných T-72M4 CZ. Zato jsme nakoupili 107 předražených Pandurů za 14 mld /požadavek NATO byl 20/. Letectvo disponuje 14 pronajatými bitevníky Gripen, 24 bitevními vrtulníky a dvěma vojensky těžko použitelnými a opět předraženými dopravními letadly CASA, 31 podzvukovými bitevníky Aero L-159 a nespecifikovaným počtem protiletadlových raketových kompletů.

Ve světle článku otištěném v  České pozici 12.9.2013 "Kauza Snowden: Britové odposlouchávají také českou komunikaci" a popisující pozici "mrtvého brouka" našich představitelů, musím připomenout můj článek v BL ze dne 26.6.2013 "Jak se ČR dotýká nejrozsáhlejší program špiclování v dějinách lidstva" viz. ZDE popisující metody, jak k tomu pravděpodobně dochází a co brání nápravě.

Soustavné ohlupování médii

Zahraniční vlastníci opouštějí neperspektivní český mediální trh. Médií se postupně zmocňují čeští oligarchové. Kupují je proto, aby se o nich a jejich kšeftech psalo v pozitivním duchu, a pokud to nejde, tak alespoň nepsalo vůbec. Prodejní novináři a redaktoři, se jim za přiměřenou cenu postarají o výsledný obraz těch, které chtějí buď zhanobit, nebo katapultovat k moci. Rádi jim nasadí třeba "číro" ZDE a vyrobí i vhodného kandidáta pro cokoliv. Obvyklé je vyslovit nějaké "zásadové stanovisko" a od rána do večera o tom psát,, přehánět a srovnávat nesrovnatelné. Silné výrazy pak lidem asociují základní lidské hodnoty a vzbuzují pocity jejich ohrožení. Vzniklá hysterie se neustále přiživuje.

Svůj osobní boj s médii můžete vést jen tehdy, když se v nich naučíte orientovat. Správné rozhodování je založeno na správných informacích. Ty je však dnes těžko odlišit od těch dobře a bezostyšně zfalšovaných, i těch podstatných od nepodstatných. Je třeba si zjistit, kdo  příslušné médium vlastní,  kdo tam masivně inzeruje, zjistit profil "sloupkařů", chrlících několik  "zasvěcených" komentářů na objednávku týdně. Metodou jak přilákat publikum je nekonečné komentování vzájemných útoků politiků, odhalování jejich skrytých záměrů a vyjádření /čím vulgárnější nebo přihlouplejší titulek, tím čtenější/..

Bohužel čtení právě takovéhoto politického bulváru v největší míře ovlivňuje většinové veřejné mínění a mnohdy i politiků, jak to lze často vidět v přímém přenosu z parlamentu. A objeví-li se nějaká "nevhodná" myšlenka je v zápětí označena za ideologii, populismus či nerealistické snění a rychle překryta novými "drby či zásadovými stanovisky".

Příkladem, který uvádí Roman Kanda, může být volný trh, který je chápán jako "objektivní realita", proti níž se nedá nic dělat, ona prostě "je". To, že je jakákoli kritika automaticky delegitimizována umístěním do rámce historických reminiscencí (kdo kritizuje kapitalismus, je bolševik) či do roviny"nerealistického snění", je zničující pro veřejnou rozpravu.

Stačí i prolistovat zahraniční tisk a zjistíme, že česká veřejnoprávní či silně většinová soukromá média, nepřipouštějí jiný hlas, jsou až brutálně neoliberalistická, jednohlasná, tedy vulgárně ideologická. I když naštěstí pár nezávislých médií, bohužel ne s takovým vlivem, se dá nalézt. Důkazem je uveřejnění tohoto článku.

Ústava

Po rozdělení Československa nastal horečný spěch s přípravou První Ústavy ČR. Na ní se podíleli pánové Rychetský, Jičínský, Pavlíček a Cepl, jako předseda komise Václav Klaus, místopředseda Jan Kalvoda/bývalý ministr spravedlnosti užívající po léta neoprávněně titul JUDr ZDE Cyril Svoboda, tehdy s praxí notáře, i Marek Benda, dodnes bez řádně dokončeného doktorského studia, mj. "zásadový"  vykladač Ústavy. Díky Klausovi se stalo neprůchodné postavení Listiny základních práv a svobod. Ústava byla přijata 16.12. 1992 jako ústavní zákon ČNR a občané nedostali ani šanci se k ní vyjádřit. /Kniha Vojtěch Cepl Život právníka ve 20. století/

Ústava je plná chyb ZDE a existuje i podezření, že ze značné části byla formulována účelově k prosazení individuálních zájmů. To potvrzuje i fakt, že nijak nezabránila rozkradení národního majetku, včetně přírodních zdrojů. V této formě mohla mít opodstatnění jen jako krátkodobé provizorium.

Nedokonalost dokumentuje dnes již přes 4000 stížností, především na systémové problémy, čekajících u ÚS  na rozhodnutí. ZDE Na každého z 15 soudců tak čeká přes 260 nevyřešených kauz a o tisících navíc musí spolurozhodovat! Jaká pak může být kvalita systémových rozhodnutí, která i pro budoucí kauzy teprve svá řešení  hledají? Taková ústava je důvodem její nízké legitimity u občanů a na druhé straně se stala nedotknutelnou mantrou moci politiků a tunelářů.

Právní chaos - tak popisuje situaci v Česku německý tisk. A zahraniční právníci žasnou, jak je česká Ústava složitá, těžko pochopitelná a jak je možné že se dá vykládat tolika způsoby. Vyjadřují domněnku, že to není náhoda. ZDE

Česká justice, Ústavní a Nejvyšší soud

Podle Transparency international ČR "je neúnosný stav, kdy se zpochybňuje nezávislost soudnictví a kdy kroky státního zastupitelství v závažných korupčních kauzách patří spíše do první linie a "korupčníci" se mohou fakticky cítit beztrestní. To má závažné důsledky pro právní povědomí občanů, důvěru ve stát a demokracii jako takovou. "Tento systém legitimizuje rozsáhlou korupci. A korupce ve velkém rozsahu, to je vlastně utajený státní převrat. Právě justice má za úkol chránit vládu zákona a bránit vytunelování demokracie a jejímu omezení na pouhou demokratickou Potěmkinovu vesnici." ZDE

Je chronickou nemocí české justice, že máte dva shodné případy a ty jsou rozhodnuté úplně odlišně jen podle toho, kdo to dostane. To není jednoznačný výklad práva, to je chaotický souboj nejrůznějších názorů soudců od nejnižší instance přes Nejvyšší po Ústavní soud. A výklad právníků placených politickými stranami, nebo častěji zainteresovanými kmotry. Také politolog Jan Bureš vidí problém hlavně v Ústavě, kde jsou věci řešeny obecně a nekonkrétně. Veřejnost nechápe ani to, jak mohou být soudci, které nikdo nevolí, jmenováni doživotně, když nositelé zákonodárné i výkonné moci jsou omezeni čtyřletým volebním obdobím.

Tažme se - co vede několik právníků z Ústavního soudu, ignorujících nadřazenost principu dobrých mravů, k rozhodnutím nad nimiž zůstává občanům tvořícím hodnoty, rozum stát. Vzpomeňme zákaz použití důkazů proti ekonomickým zločincům, zabavených prý nezákonně na příkaz státních žalobců! Nebo jak 15 soudců ÚS, zkoumalo půl roku stížnost senátorů na zákon o vyrovnání s církvemi, přičemž tento ÚS odmítl vyslechnout svědky k dokumentování naprosto nečitelného stanovení náhrad. Poté ze zákona vyškrtl tvrzení, že vyrovnání je  "spravedlivé". Následně,  tedy nespravedlivě a proti vůli 90% občanů, odsoudil každého z 10 milionů lidí /včetně nemluvňat/ ke splácení "dědičného" dluhu církvím ve výši 17 tis Kč. ZDE

A na prezidentské amnestii, která omilostnila zbytek zločinů je vidět, že Ústava nepočítá s tím, že by se zákonodárce i prezident mohl mýlit, nebo že by cíleně a vědomě, či z hlouposti, napomáhal organizovanému zločinu, nebo i jinak způsobil bezpráví. V Ústavě totiž chybí jakákoli možnost nápravy špatného rozhodnutí! Ze zákona nezodpovědný prezident přece jednal správně, tvrdí "renomovaní" právníci, přestože o důvodech takovéhoto komplotu, utajovaného i před vládou, má zdrcující většina lidí jasno. Groteskní - a pro okradené střadatele i stát k pláči. To nemá v evropských dějinách obdobu!

I usnesení Nejvyššího soudu je často výsměchem nejen rozumu, ale i všem zásadám a hodnotám demokracie a právního státu. Po jeho posledním rozhodnutí ve věci uplácení poslanců, kdy bylo naplněno prohlášení jednoho bývalého člena ÚS, že "když jde o stabilitu vlády, tak jde právo a spravedlnost stranou" ,dnes veřejnost poslanecké sněmovně přezdívá "Zóna volného zločinu".. A senátor Dienstbier si pozadí konání NS "nechce raději ani domýšlet". Podle názoru advokáta Kříženeckého destabilizovali soudci NS svým posledním neuvěřitelně neprofesionálním rozhodnutím režim v ČR daleko víc, než si ve své omezenosti dokáží představit.

Vymahatelnost práva

Z půjček a jejich vymáhání se stal v Česku lichvářský velkoprůmysl, který nemá v moderní historii Evropy obdoby. Denně realizované exekuce a dražby sledují a řídí jejich osnovatelé vybaveni nejmodernějším sw. Stáhla se k nám i spousta "investorů" ze zahraničí, kteří ve svých zemích nemají takové pohádkové zisky a svazuje je spousta zákonů proti lichvě a nemravným ziskům.

V ČR bylo provedeno od r. 2001 celkem 5 700 000 exekucí na majetek více, než 2 milionů lidí. Jen v případě domácností se oficiální zadluženost u bank blíží k 1,5 biliónu korun. Kolik celkem lidé navíc visí lichvářům, nemá nikdo ani potuchy. ZDE> Zákon o soudních exekutorech je nepřehledný a exekutory přímo zmocňuje porušovat ústavu a lidská práva a jejich obětem není umožněno se bránit ani tam, kde je křivda nepochybná. Umožňuje beztrestně okrádat a hlavně přivést ty, kteří se ještě drží nad vodou, zcela na mizinu a udělat z nich, bezdomovce a sebevrahy.. "Legální odměna" exekutora je třeba stonásobek dluhu a neubrání se ani ten, kdo nic nedluží. Zakročit proti nepoctivému exekutorovi je prakticky nemožné... Mnozí jsou propojení v důmyslných sítích lichvářů a právníků, kteří cíleně ženou paragrafů neznalé lidi v tísnivé situaci do ještě větší mlýnice.

Jen v r.2011 bylo nařízeno téměř milión exekucí. Vymožením skončí ani ne polovina. Věřitelé proto čím dál tím více najímají inkasní firmy. Inkaso může dělat kdokoliv. Vymahače nelze mnohdy ani kontaktovat, svá sídla mají registrovaná kdesi v zahraničí a zde je zastupuje jen najatý advokát. V případě práce pro exekutora mají navíc oficiální statut exekutorského vykonavatele, s plnou mocí, a proti danému dlužníkovi také papír od soudu. Dělají si, co chtějí a vydělávají až 100 tisíc denně. Také řada společností se stala obětí "konkurzní mafie" složené z policistů a soudců /dnes již Klausem amnestovaných/. ZDE

Veřejnost vidí oblast práva v temných barvách a je ohromena," napsal šéfredaktor časopisu Soudce Karel Havlíček. Ve spleti 7 000 zákonů s různými přílepky se nejenže téměř nikdo nevyzná, ale také se podle nich téměř nikdo neřídí, a to včetně státu samého. Právní stát tak nadále zůstává jen chimérou. A typická je i zkušenost senátora Drymla. "Podívejte se, jak se hospodaří ve zdravotnictví. To jsou věci, na které by se měly orgány činné v trestním řízení zaměřit. Ale asi nemají kapacitu. Když jdu za vyšetřovatelem,tak mi řekne: Já jsem tady samotný, nebo jsme tady dva".

Je nanejvýš alarmující, když na konferenci o vymahatelnosti práva v prosinci 2012 konstatují i soudci, včetně předsedy Nejvyššího správního soudu, že stát přestává být funkční a není schopen zajistit výkon a ochranu ani svých vlastních zákonů, a i vrchní státní zástupkyně dodává, že v obchodních a dalších civilních sporech legislativa právníkům umožňuje naprosto cíleně zneužívat trestního zákoníku a .pokud je systém založen na zločinu a nedodržují se základní právní pravidla, nemají policie a státní zastupitelství smysl!! ZDE A ještě názor předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského: V naší zemi došlo k úpadku demokracie, ke zdegenerování základních funkcí státu.

A nakonec - je-li to nutné, je možné zaplatit si horentní sumy za zastupování nedotknutelnými "dáblovými advokáty", kteří tyto zákony léta připravovali v nejvyšších státních funkcích, dokonce jako ministři spravedlnosti či vnitra, měli přístup k archivům StB, mající navíc špičkové spojení s podsvětím i nadsvětím a kteří na každého z politiků něco vědí. ZDE

"Musíte mít pojistku", říká jiný významný právník. Kdyby se mi něco stalo, celý archiv by šel ven a zlomil vaz celé řadě lidí, kteří jsou na výsluní". ZDE A např. bývalý děkan PF ZČU v Plzni M. Kindl, se chlubil v okruhu svých spolupracovníků, že by mohl konexemi a vlivnými známostmi dláždit. Není divu viz. ZDE

V Česku nejsou ani právníci těmi, co mohou zaručit vymahatelnost práva pro všechny

Nezávislý právní badatel Vladimír Čermák tvrdí: Právníci se stali státem ve státě. Nevidíme do něj a mnohé z jejich struktur se staly nedotknutelné pro kritiky zvnějšku. Svědčí o tom deficity v jejich výkonech, i praktická neodvolatelnost těch, kteří zaujali v tomto společenství nějaké pozice. A mnozí z právníků nemají dokonce s právem už nic společného. Často pracují i na druhé straně práva".

Občané se nestačí divit také tomu, že právní oddělení ministerstev běžně dohazují svým kolegům z branže silně přeplácené tzv. "poradenské služby". Výsledkem jsou často nevypověditelné smluvní zmetky poškozující stát. Míru škod už nikdo nezkoumá. ZDE A pokud přece jen některý advokát poukáže na korupci svých kolegů, je odsouzen k vysoké pokutě a hrozí mu vyloučení z advokátní komory. ZDE

Advokáti chtějí vědět vše o minulosti, majetku svých klientů i jejich rodiny atd. Odvolávají se na povinnost mlčet a etický kodex, ale stejně jako kdysi církev a zpovědníci, i dnešní právníci (aspoň někteří z nich) považují zpovědní tajemství za výhodnou obchodní komoditu. V kuloárech se objevují informace, jak si známí a úspěšní advokáti kupují tajemství klientů u kolegů z druhé strany jimi vedených sporů. Často za pozoruhodně částky.

Vladimír Čermák mnohokráte žasl nad trivialitou myšlení i údajně renomovaných právníků a nad mezerami, které měli někteří ve svém vzdělání. Budeme-li dále mluvit o změnách ústavy je třeba vzít na vědomí názor, že mezi dnešními právníky chybí "mozky", které by takové změny byly schopny vůbec připravit. Přesto chtějí mít monopolní vliv na přepracování ústavy, aniž by mezi tvůrce návrhu pustili odborníky a aniž by je někdo a něco nutilo zvyšovat si kvalifikaci. Nechtějí především žádnou kontrolu. z jiných profesí, protože přece tento monopol již měli dříve. Existují prý snad mezi nimi výjimky z tohoto pravidla. Hledejme je! Mnohem více se dozvíte na adrese ZDE

Vytisknout