Důchodci nemají, kdo by hájil jejich zájmy

19. 9. 2013

Způsob, s jakým je se seniory jednáno, je prostě zavrženíhodný. Bohu žel penzisty snad representuje (nebo by mohla representovat) Rada seniorů v čele s dr. Pernesem. Jenže okruh působnosti má jen v Praze, kde žije jen 10% penzistů země.

Penzistů je přes milion a všichni mají volební právo (zatím), a to je ohromný a doposud nevyužitý potenciál. Jen totální rozdrobenost penzistů a jejich odevzdanost ranám osudu a vzájemná nekomunikace způsobila, že nemají. kdo by hájil jejich zájmy. Největší důkaz je diskriminační Kalouskova daň ve výši 24 800 Kč ročně, které se ani pracující penzisti nemohou vyhnout. Je to jasná diskriminace a ani Ústavní soud nevyslyšel námitku od Rady seniorů a šel svým rozhodnutím Kalouskovi na ruku.

Už neopakuji ani změnu valorizačních pravidel, zátěž od vysokého DPH hlavně na léky, na základní potraviny atd. Nikdo totiž nepočítá, že bochník chleba tvoří u penzistů cca 0,2% jejich měsíčního příjmu, kdežto u občanů s průměrným příjmem to je 0,05% z příjmu, což je opravdu velký rozdíl. A to porovnávám jen to tělo boží.

To, že dnešní mladší ročníky využívají věcí a vymožeností, na které současní penzisté museli nejprve vydělat , to mladí snad ani nevědí.

To, že je mnoho penzistů je i vinou pravicových vlád donuceno vzít zmenšené předčasné důchody - nemohli dlouhodobě nalézt práci - to také zvětšilo počty penzistů a pak se jen poukazuje v mediích . co penzisté stojí.

Suma sumárum sečteno vše vyústilo do současného neutěšeného stavu nejen pro obyvatele, ale hlavně pro penzisty.

Na konci letošního roku budu mít odpracováno souvislých 49 let na převážně nepopulárních a nevalně honorovaných postech. Penzi mám proto nevelkou a nekryjící moje životní náklady, v podstatě jsem odsouzen ke stavu z práce rovnou do kremace.

Pobyt v dědečkárnách je možný jen s tím, že by moji synové dopláceli na tento pobyt a to na nich nemohu požadovat, splácí li pořízení střech nad svými hlavami.

Abych mohl bydlet v garsonce, musel bych stávající byt nejprve prodat. Jenže ve městě je přes 300 neprodaných bytů a šance, že bych byt prodal, je nulová, tudíž stěhování nepřipadá v úvahu. Město totiž opustilo přes 15% obyvatel, převážně kvůli nemožnosti sehnat práci. V podstatě se jedná o rovnici, která nemá reálné řešení.

Nepíši to z důvodů, abych budil soucit. Píši to proto, že je více penzistů řešících podobné problémy. Vždy platilo a platí ono fotbalové - hráči hrají, co soupeř dovolí- a hráči (penzisté) zatím dovolili vše - a proto dopadli jak dopadli. Ani před brzkými volbami se penzisté nedali dohromady, tak že od voleb nemohou nic positivního očekávat. Opět zůstane jen u prázdných proklamací.

Vytisknout