K debatě o češtině

4. 5. 2013 / Boris Cvek

Překlad toho díla z dílny Jihočeské Thelémy považuji vůbec za jeden z vrcholů českého jazyka. Oproti tomu v typicky českých dílech obrozenců toho zas tak moc zajímavého není, rozhodně nemají světovou úroveň, a to především způsobem myšlení. Pro mne bylo obdivuhodně české vždy pouze to, co bylo zároveň široce otevřené do světa a ve světě vzdělané, jako např. Palacký, který mne donutil svými Dějinami poprvé brát vážně německý a katolický prvek jako zásadní konstitutivní prvek dějin zemí koruny české a českou kulturu jako kulturu evropskou, nebo Masaryk, který všechno chápe důsledně v konturách světové kultury a politiky a přichází s ideálem dalekosáhlé emancipace západní civilizace od teokracie k demokracii (i když v tom působí trochu směšně, neboť Ústava USA už byla dávno napsána a "světová revoluce" v 19. a 20. století měla něco společného s dělníky a nikoli s emancipací od papežství a feudalismu).

Bohužel lidská povaha, a to i ve velkých, světových národech (krásně je to ukázáno v Kronice Pickwickova klubu) má sklon uzavírat se do svých stereotypů a vytvářet dojem, že to naše, to důvěrně známé a obyčejné je jaksi celý svět. Přidá-li se k tomu jazyková bariéra a u nás dlouho pěstovaná představa, že vedle velkého světového umění, myšlení a vědy existuje na paralelní koleji stejně hodnotné české umění, myšlení a věda, dostáváme se na slepičí dvorek běžné české kultury od dob obrozeneckých.

A zrovna debata o kouření prostě ve vzdělaném světě již proběhla a ten, kdo se do ní pouští, by měl znát věcné argumenty, byť nejsou tak snadno dostupné v češtině. Neexistuje totiž světové kouření a české kouření, existuje jedno kouření.

Vytisknout