O kouření, o jazycích a o češtině

5. 5. 2013 / Petr Wagner

Debata o kouření již skutečně proběhla a to dávno. Už v roce 1984 jsem se na medicíně učil, že pokud vykouříte za život 150 000 cigaret a více, enormně Vám stoupá riziko rakoviny. Burgerova choroba a statní muži končí jako trupy jakbysmet. To se týká v určité vazbě i pasivního kouření.

Následky nebo spíše důsledky těchto velkých studií vidíme v řadě oblastí. Jednak v obrovských procesech s výrobci cigaret ve Spojených státech, končících odškodným v řádu stovek milionů dolarů. V zákazu tabákové reklamy například při závodech Formule 1 nebo moto GP.

V trvajícím poklesu kuřáků v USA a přesunu výroby velkých tabákových koncernů například i do ČR. V Kutné Hoře otevíral tabákovou továrnu prezident!!! Je vcelku asi nabíledni čí peníze a kdo asi stojí v pozadí. O lidskou svobodu opravdu ale opravdu nikomu nejde. Rozhodně ne v našich podmínkách.

Jan má zcela jistě pravdu, když poukazuje na náš uzavřený diskurs. Nejde možná ani tolik o jazyk, který ho uzavírá v kotlince, ale spíše o (ne)kvalitu toho našeho diskursu. Vystoupit z informačního diktátu a manipulace českých médií nelze bez znalostí cizího jazyka. A nejde o to, zda je čeština malý nebo velký jazyk. A právě v jazykových schopnostech je čertovo kopýtko zakopáno.

Systém výuky v ČR zahrnuje povinnou výuku cizího jazyka. Takřka od mateřské školy. Posléze s možností rozšíření na další jazyk/y. Výsledky jsou nulové. Děti místo aby se učily jako děti, jak to odpovídá jejich mozku a podobně jako se naučily svůj mateřský jazyk tak Vám bez problémů odříkají předbudoucí čas a coby byly bývaly kdyby...

To, že v reálném světě tak nikdo nemluví, nevědí. To, že neumí zachytit tři věty, které jim třeba v anglličtině řeknete je fakt. Nepřečtou si jídelní lístek v restauraci, natož aby si objednali jídlo.

Natož aby rozuměli složitějšímu textu.

Můžeme se být hrdí na obrozence, ale nezapomínejme, že většina z nich byla regulerně bilinguální, někteří i trilinguální.

Pan Cvek má pravdu s krásnými překlady. Jsou to skvostná literární díla. Ale často mají s originálem jenom málo společného. Viz romantické překlady Shakespeara.

Až budeme umět nahlédnout za hranice diskursu vedeném v našem jazyce, třeba dnes do té angličtiny nebo španělštiny, pak má smysl být hrdý na češtinu. V opačném případě to spíš vypadá jako obhajoba vlastní lenosti nebo neschopnosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.5. 2013