Při prezidentských volbách selhala inteligence a nahradili ji baviči a "zpěváci"

13. 1. 2013

Za kandidáty Schwarzenberga a Zemana se postavili ti nejviditelnější - herci, zpěváci a ostatní umělci - tedy ti, kteří v nyní převládající ideologii zosobňují vzor úspěchu. Jsou známí a mají peníze, píše Michal Hejduk.Tyto dvě skutečnosti jsou vskutku jedinou nutnou podmínkou pro to, aby byl někdo v naší společnosti pokládán za idol. Naopak podpora Dientsbiera nebo Fischerové či jakéhokoliv jiného kandidáta ze strany několika intelektuálů nebyla téměř slyšet. Vinit z toho média by však bylo stejné jako vinit tomograf z toho, že způsobil v těle nádor tím, že ho zobrazil. (Mimochodem, nemyslíte si, že mnozí novináři jsou stejně bezduší a nesamostatní jako krabice plná elektroniky?)

Za dobu, kterou si pamatuji (a nutno říci, že vzhledem k mému věku je krátká) se stalo společenskou normou to, že vědci a jiní duševně pracující se ke společenskému dění nevyjadřují. Nákaza apolitičností se za přispění havlovské politické elity rozšířila mezi tyto jedince jako viróza - veřejné vyjádření názorů se z obavy ze zostuzení v myslích vyrovnalo kakofonii bolestí krku postižených zpěváků, a tak není slyšet raději vůbec. Na místo intelektuální elity se tedy postavili zpěváci skuteční, jejichž existence je závislá na kolaboraci s trhem, tedy na podstatě dnešního společenského systému (a podle toho jejich volba vypadá).

Věda druhé poloviny dvacátého století nám ukázala, že vliv prostředí na schopnosti a vzorce chování člověka je "až" na druhém místě, za vrozenými dispozicemi. To znamená, že většina populace bude vždy spoléhat na něčí doporučení (i když to dotčení často budou popírat). Této skutečnosti rádi využívají jako argumentu odpůrci prvků přímé demokracie, aniž si však uvědomují, že jedině konfrontace s rozhodnutími veřejnosti drží vykonavatele vůle davu pevně uchycené na zemi. (A zastánci naopak pokrytecky před tímto faktem zavírají oči.) Ostatně prezidentské volby jsou právě ukázkou toho, jak hořekující diskutéři jsou rozhodnutím většiny opět vráceni na zem, aby dostali možnost prozkoumat terén (které však dosud nevyužili).

Má-li se naše společnost ubírat směrem k posílení přímé demokracie, je nutné, aby se hlavně příslušníci akademické obce přestali bát svých případných politických omylů - jež nejsou omyly faktickými, protože politika vědou není - a postavili se doprostřed pomyslného amfiteátru. Nechť jsou slyšet hlasy rektorů, děkanů, profesorů různých specializací a hlav ústavů. Vždyť kdo jiný by měl mezi lid vnést duch diskuze nad tvrdými fakty a oboustranné komunikace než ti, pro které jsou tyto činnosti denním chlebem. (Možná i díky tomu se zvýší zájem mladé veřejnosti o vědu, protože přestane být záležitostí divných zarostlých poustevníků.) Kázání z pódia bychom doopravdy mohli nechat jenom umělcům.

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.1. 2013