První kolo voleb

13. 1. 2013 / Michal Řezníček

Reakce kandidátů těsně po vyhlášení byla odpovídající jejich rozhledu a nepříliš překvapivá. Mne osobně dostala jen "nezávislá" Táňa Fischerová, která již teď vyzvala voliče, kteří ji doporučovali odstoupit, aby šli za dva týdny zvolit toho, v jehož prospěch měla odstoupit. Musím si holt opakovat jako mantru, že kandidovala pouze a jen proto, aby probudila občanskou společnost z letargie (jako Franz) a vposled není nikým jiným než odpůrcem toho představitele lůzy, "burana z Vysočiny."

Podruhé k profilu prvněkolové volby. Vzhledem k dlouhodobému vývoji preferencí v průzkumech se může zdát výsledek Karla Schwarzenberga famózní. Kdo však sledoval mediální tlak na konzolidaci tzv. volební pravice v posledních ca. dvou týdnech a není mu právě osmnáct, nemůže než nevzpomenout na pamětihodné volební kampaně posledního bicenále, od památné "volby pravou rukou", přes "strašidlo komunismu" až po "přemluv bábu". Jakkoliv je těžké kvantifikovat vliv takového facebooku, musím se pokorně sklonit a veřejně přiznat, že prvně opravdu natvrdo ukázal svou schopnost ovlivnit náš životní časoprostor (dále jen matrix :) ). Věřím, že láska mladých voličů k panu knížeti pochází právě odtud (promiň, Wikipedie).

Voliče Miloše Zemana si dokážu docela dobře představit. Tvoří je příjemně vyladěná směs bodrých obyvatel "neprůmyslového venkova" (všechno mimo Prahu a montovny), důchodců vrstevníků (asi třetina národa), milovníků jeho osobitých bonmotů a ochránců tradičních českých hodnot (becherovka). Kromě toho má Miloš bezesporu charisma, věc tolik cizí mnohým jiným kandidátům. A podle čeho se už, zatrsakr, rozhodovat v individuální volbě, když ne podle charismatu?

Letošní volič Karla Schwarzenberga, to je ovšem skutečný paraořech. Kdo ho vlastně zvolil? Nabízí se tu spousta možností, které však rozloženy na prvočásti těžko by dosáhly takového počtu hlasů. Jen pro příklad: Monarchisté-vskutku tito vrchního správce království normálně nevolí, ale doba není normální, tak dostali pokyn. Tipnul bych je v nejlepším tak na promile. Skalní voliči TOP09 by Karla dostali tak maximálně v pořadí před Bobošíkovou. No a pak možná ještě recesisté opojení představou, že mít prezidentem knížete pořádajícího bankety v Lánech je docela prča (tady musím připomenout, že právě Schwarzenbergy se podařilo kooptovat do služeb první republiky, ovšem o srdečnosti a reciprocitě tohoto vztahu by se daly vést dlouhé diskuse). No a tím jsem vyčerpal Karlovy voliče "an sich". Ti ostatní pocházejí z jiného soudku.

Ani bych nečekal, jak hluboce v této volbě ovlivnilo uvažování voličů jakési kvazicimrmanovské napětí (Martin Heidegger mi laskavě promine), zcela ve smyslu výroku, že "při poznávání světa se blížíme k místu, kde Mistr není, jakési prázdné bublině uprostřed křídového masivu (v tomto případě druhohorního dinosauřího moře), jejímiž hranicemi je ovšem Mistr ohraničen a tedy jasně patrný."

Vezměme to od počátku. Tak máme tu lidi, kteří nemají ale opravdu nemají rádi Miloše Zemana. Není jich málo a není důvod se jim divit. Milošova minulost i přítomnost je natolik "charakteristická", že ji prostě každý neskousne. Mno. Pozoruhodné je, že všeobecný odliv hlasů od zemanovsko-fischerovského předvolebního duumvirátu vedl právě ke Karlovi. Jako by vážně nebylo z koho vybírat. Budiž-nebylo.

Pak je tu úžasný fenomén mladých a nejmladších voličů, kteří Karlovi rozumí, aniž by věděli proč. Možná jen neumějí rozumět ostatním kandidátům, protože ti používají neznámé pojmy a je třeba si pomoci slovníkem. Možná jen nechtějí rozumět jiným kandidátům, protože by si museli dát práci s jejich analýzou a minulostí. Taky mně napadlo, že Karel má pro mladé jakési charisma (jinak žádné nemá). Je to charisma typu zápisu "and if", čemuž já ani ca. 80% českých voličů dosud nerozumí. Pro generace odkojené světem virtualizované reality to ovšem může být kultovní a proto nepřekročitelné tabu.

V každém případě se zde mladí Schwarzenbergovi příznivci výrazně překrývají s tou nejmocnější skupinou, s těmi, kteří zajistili Karlovi epesní výsledek v prvním kole a kteří budou "pradalžát nastupljénije" i v dalších dnech. A to s lidmi, kteří volili svůj sen. Svůj důstojný, vážený, celosvětově známý a uznávaný, blahosklonně patriarchální, malý národní český sen. Sen o bytosti nad bytostmi, stvoření z aury neposkvrněné lidským pachtěním se ve slzavém údolí tohoto světa. Sen o lidovém šlechtici (jaký to obrozenecký obrat!), ochránci tradičních hodnot, s kterými jsme se již všichni hluboko v duši narodili a pouze je nedokážeme ve svém srdci nalézt. Sen o člověku, o kterém nic negativního nevíme, nebo toho víme méně než o jeho soupeřích, takže je ve srovnání s nimi pro nás vlastně čistý. Sen o bohatém profíkovi, jehož nelze zkorumpovat, protože všechno má (to je fakt nejlepší vtip a zároveň smutné konstatování, že si lidé myslí, že korumpovat lze pouze a jen finančně). Sen o menším zlu, tedy o dělení nedělitelné absolutní hodnoty (matika fakt v téhle zemi upadá). Sen o tom, že nesmyslných voleb těch samých ještěrek, vlády finanční a zájmové oligarchie a ústrků v jednání s mocnějšími tohoto světa, tedy skutečné "tíhy demokracie", se zbavíme demokratickou cestou jejím odmítnutím. Budiž nám Výmarská republika příkladem.

V této veliké grupě se skryly takové skupinky, jako milovníci velkého Klause, ať již skalní či ti pouze nostalgicky vzpomínající na éru, kdy nebyli zatíženi rozhodováním a udělali to za ně jejich vlastní volení zástupci, které nezvolili. Svět neustále degraduje. Od věku zlatého přes ty méně vzácně kovové až podnes. Snad nám volba pana knížete před posledním soudem alespoň neublíží.

Demokracie založená na snu o dobru však podle mého soudu postrádá jeden dosti podstatný rys -- občanskou zodpovědnost. Volbou nad-demokratického panovníka, který je mým snem (dejme tomu o slušnosti) se efektivně zbavuji všech svých hříchů, neboť se mu oddám cele a on mne svými křídly ochrání před peklem každodenní reality. Zbavuji se tím i zodpovědnosti své poklesky řešit, snažit se je napravit. A co že při tom vzniknou nějaké vedlejší škody, tj. že nepoškodím jen sebe, ale i jiné? Činil jsme v jeho jménu. Howgh.

V takovémto kontextu bohužel není Karel Schwarzenberg víc než odleskem oázy v dáli pro žíznícího poutníka či šalebným přeludem Panenky Marie v chuchvalcích dělostřeleckého kouře promítaným německými vojáky na západní frontě před očima katolických Francouzů. Není nic víc než kdysi mocný král z rodu lidí, jeden z devíti, k smrti odsouzen tím, že přijal jeden z menších prstenů moci nevěda, že ten, jehož jméno se nevyslovuje, tajně vykoval Jeden prsten a sílu menších prstenů s ním svázal. Není nic víc než další, elegantně oblečený prstenový přízrak. S motýlkem. Ještěže se Jeden před dávnými časy ztratil...

Potřetí a vposled a zcela nejproduktivněji tyto volby promlouvají o vývoji smýšlení českého voliče, o jeho povaze i paměti. Oba zvolení jsou klasickou ukázkou českého konzervativismu, provázející náš lid již dlouhá staletí. Nechuť a nepatřičnost jakýchkoliv experimentů odkazuje na dobu poklidného biedermeieru venkovských městeček. Prostě je nám bližší košile než kabát. Avantgarda "zaručeně moderního" 20. století neuspěla. Ruku v ruce se s konzervativismem pojí výrazná kontinuita historické paměti, kterou se sice někteří intelektuálové nesouhlasí a některé vědecké instituce snaží popřít, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Jakožto zastánce české historické ne-diskontinuity přímo slintám blahem. Není totiž v humanitních vědách nad přírodní důkazy platnosti hypotézy! A zatímco Miloš s námi byl již v roce 1968 (a to je kurňa dlouho), Schwarzenberg tu byl vždycky, jaksi imanentně přítomen v našich já. Spousta lidí, naposledy ten pán ve zprávách ČT1, co hovořil o majitelích horských gruntů volících knížete jako "dobrého hospodáře", si v těchto dnech vzpomněla, že nejlépe se měla za císaře pána. Proč mám problém věřit to ročníkům 1948 a mladším... Pokud by měla volba pana knížete demonstrovat obnovující se společenskou a národní jednotu, volil bych raději Svijany či Bernard. Jestliže si opravdu Schwarzenberga zvolíme, navrhuji v inaugurační večer mimořádně odvysílat film Pytlákova schovanka.

Dvacet let znovuobnovené výchovy k demokracii v Čechách dnes přineslo své ovoce. Nemůžu si pomoci, ale kdyby teď proběhla volba prezidenta postaru, asi bychom s hrůzou zjistili, že naši volení zástupci, které jsme nezvolili, by v tajném kabinetním jednání plném intrik a špinavých koaličně opozičních dohod zvolili muže, kterého jsme dnes zvolili sami. Měli bychom jen to právo jim za to vynadat u piva či na facebooku. Zjistili bychom, že pracují dobře...co to plácám. Prostě by nás podrazili, protože by nám Karla nedokázali dostatečně mediálně odprezentovat a "vysvětlit". No tak jsme si to udělali za vlastní peníze ve zvláštních volbách, abychom se ujistili, že nejsme více než naši volení zástupci. Této jinak docela povedené reality show zvané přímá prezidentská volba, která zaujala většinu národa, schází jen mobilní operátor, který by naše hlasy sbíral s "mírným rabatem". Ale kdoví, třeba příště.

Karel Schwarzenberg dnes hovořil o tom, že Miloš Zeman je minulost. A on... je asi ta budoucnost. V souladu s filmovou již klasikou doufám, že za dva týdny "budoucnost se tohoto večera znovu stala neznámou" (Terminátor: Soudný den). S velkou úlevou však mohu na závěr konstatovat, že v zemi obecně známé jako Čečna pod Šumavou nemá prezident žádné pravomoci, takže jeho volba bude vždy a jen vypovídat více o naší paměti a sebeklamu než efektivně ovlivňovat matrix.

PS: Pokud někoho zajímá, koho budu volit v druhém kole, mohu říci jen tolik, že jako typický volič v kurii venkovských obcí jsem nikdy nepřilnul k ústavověrnému velkostatku.

Pokud by ještě někdo potřeboval vědět, jak jsem naložil s prvním kolem, odpovím s lehkým srdcem: Čest poraženým.

Nashledanou v lepších časech a třeba i se zcela očištěným Sašou Vondrou na ministerstvu zahraničních věcí.

Vytisknout