Propaganda knížete Schwarzenberga

11. 1. 2013 / Dominik Forman

Tato iniciativa se jeví jako velice úspěšná. Především mladí lidé, převážně studenti, se nechávají strhnout její rafinovaností a zbožňují svého kandidáta jako čistou a morální osobnost, jež bere věci s nadhledem, autoritu, která i přes svůj roztomile lidský rozměr (občas si v parlamentu zdřímne) působí vážně a respektovaně. V čem ale spočívá vypočítavost kampaně a proč je tak úspěšná?

Nejprve je třeba připomenout fakta, neboť by někdo mohl chybně namítnout, že je úspěšná právě proto, že reálný Schwarzenberg odpovídá obrazu Schwarzenberga vytvořenému kampaní.

Karel Schwarzenberg je předsedou strany TOP 09 (přestože na to často zapomínáme, neboť jako šéf této strany vystupuje charakteristicky Miroslav Kalousek), která je jednou ze dvou řádně zvolených (byť ne vítězných) stran v současné vládní koalici. Je zároveň ministrem zahraničních věcí a prvním místopředsedou vlády. Z povahy věci těchto funkcí je tak Schwarzenberg plně odpovědný za vše, co tato vládní koalice za dva a půl roku svého vládnutí napáchala. Z těch nejhorších zákonů připomeňme církevní restituce, které v situaci, kdy chybí prostředky na vyplácení státních zaměstnanců, garantují církvím poskytnutí majetku (nikdy nevlastněného, pouze spravovaného) ve výši 150 miliard korun, druhý pilíř důchodové reformy, poplatný soukromým investičním fondům na úkor státem vyplácených důchodů, nucené veřejné práce, které podmiňovaly (neboť je ústavní soud zrušil) výplaty sociálních pojistek v nezaměstnanosti nebo zákon o S kartách, který nutí všechny ty, kteří pobírají jakékoliv dávky, příspěvky nebo důchody, mít zřízen bankovní účet u konkrétní soukromé instituce. Karel Schwarzenberg nejen že tyto destruktivní zákony nikdy nekritizoval, ale jako člen vládní koalice je podporoval a hlasováním je pomohl prosadit.

Další důležitou vizitkou, kterou je potřeba zmínit vzhledem k sociálnímu a věkovému charakteru většiny jeho podporovatelů, je (díky aktivnímu odporu akademické obce neprosazená) vysokoškolská reforma. Schwarzenbergova strana aktivně podporovala navrženou reformu, neboť jak stojí výslovně v programovém prohlášení vlády i v programu TOP 09, strana prosazuje přesně ta opatření (školné, omezený počet prestižních VŠ institucí, systém studentských půjček poskytovaných soukromými bankami), která se stala terčem kritiky v průběhu všech studentských protestních akcí. Strana, které je Schwarzenberg předsedou!

V čem tedy spočívá záhadné tajemství Schwarzenbergovy předvolební kampaně, když každý člověk schopen základních racionálních operací umí spojit jednoduchý řetězec signifikantů "zákony prosazované vládou" -- "první místopředseda vlády" - "předseda TOP 09" - "Karel Schwarzenberg"? Jde o to, že tento řetězec je vytlačován z vědomí občanů jiným řetězcem, který konstituuje ona vrcholící propaganda, jehož jednotlivé články vyplňují zmiňované vysoké morální ctnosti. V podstatě stejný řetězec signifikantů byl spojen i s bývalým prezidentem Václavem Havlem. Schwarzenbergův reklamní tým si velice dobře uvědomil, že zde zbylo jakési prázdné místo po osobě, která stále má nebývale silný symbolický rámec působící i na ty občany, kteří v současném politickém marasmu spatřují absenci hodnot, jež pro ně Václav Havel symbolizoval (lhostejno, zda se zakládaly na skutečnosti). Kampaní je zde podsouváno tělo doposud žijící, které má být zahrnuto do symbolického rámce po zesnulém Václavu Havlovi, má být nositelem jeho hodnot. (Viz jejich společná fota atd.)

To je však pouze jeden pól komplexní propagandy, jakýsi "moralistní" pól (billboardy "stojím o podporu čestných a slušných lidí" apod.) Dále je zde druhý pól, fungující na bázi spojení vysokého a nízkého, kdy je kníže ze šlechtického rodu (morální autorita) transformován do pop artového vizuálního jazyka, spojen s anarchistickými symboly jako "číro" nebo "sichrhajcka", parafrázemi "Karel is not dead!" a proklamativní konotací (pro neznalé je pro jistotu na jednom z letáků ve slově "president" vyznačeno žlutě "sid") na frontmana nejslavnější anarchistické punkové skupiny Sex pistols Sida Viciouse. V postmoderním stavu myšlení jsou takové paradoxní, až schizofrenní transformace nejen možné, ale dokonce skvěle plní záměry těch, kteří je vytvářejí. Vedle vyprázdnění pojmů charakteristické pro současný společenský stav myšlení je zde vyprázdněn komunikační kód celé subkultury a absurdně zneužit pro pravý opak toho, co kdysi symbolizoval. Je ukraden přesně tím, co tak bytostně nenáviděl a proti čemu revoltoval. (Stačí si připomenout nejslavnější píseň skupiny Sex Pistols "God save the Queen".)

Přitažlivost těchto paradoxů tedy vyvěrá ze spojení formy, která vyjadřuje pravý opak toho, čím je naplněna, tedy z rozporu. Směs touhy po ztracené idealizované feudální vazbě pán -- poddaný (jak je vyobrazena například v románu Babička Boženy Němcové) s potlačenými kolektivními bolestnými vzpomínkami na tento feudální řád (viz konkrétní báseň K. H. Borovského Píseň Čechů r. 1850, která je více než příznačná - "Zle, matičko, zle! / Švarcenberci zde / ...") působí jako útvar ztělesňující nějaké trauma, zaobalené do přitažlivé formy brojící proti autoritám všeho druhu (vizuální kód anarchistické a punkové subkultury). Tato směs přitahuje i ty občany, kteří jinak nesouhlasí s politikou této vlády a kterých se přímo dotýkají negativní dopady zákonů, jež současná vláda společně se Schwarzenbergem prosazuje. Vyvolává totiž zvláštní druh organizace slasti, kterou Lacan společně s Žižkem nazývají slast -- strast/jouissance (viz Hauser, Michael: Cesty z postmodernismu. Praha 2012. Str.:124).

Jedná se tedy o kvalitně vedenou propagandu, která zabraňuje občanům uvažovat racionálně a místo toho jim kritický úsudek zatemňuje. To, že údajná morální autorita v postu ministra a místopředsedy vlády působí ve vládě, která schvaluje nejzásadnější (a nejpochybnější) zákony s pomocí poslance odsouzeného za korupci, kde již drtivá většina ministrů byla kvůli korupčním kauzám či čiré neschopnosti nahrazena, či v koalici, která svou většinu v poslanecké sněmovně opírá o několik přeběhlíků v nikým nevoleném pofidérním uskupení, je asi tak stejně absurdní, jako forma a obsah, jež kampaň spojuje. Přesto je varováním před převažujícími emocemi nad racionálním uchopení politické volby!

Vytisknout