Otevřený dopis šéfovi ČSSD

Sociální demokracie by měla podpořit Jiřího Dienstbiera

28. 12. 2012 / Martin Pleva

Z webových stránek sociální demokracie i z jiných zdrojů spojených s ČSSD se zdá, jako by Jiří Dienstbier, jehož jako prezidentského kandidáta jednoznačně podporuji, byl favoritem nadcházejících voleb hlavy českého státu, ba jako by měl Hrad už nadosah. Bohužel pro takový optimismus důvody nejsou. Z většiny seriózních průzkumů sice J. Dienstbier vychází jako třetí v pořadí a zaostává za M. Zemanem o čtyři až šest procent, to nicméně za úspěch pokládat nelze, neboť v onom typu voleb, jaké budou rozhodovat o českém prezidentovi, platí v prvním kole jenom zlatá a stříbrná. Je zcela lhostejné, zda někdo skončil třetí, pátý nebo desátý, to vše je stejným neúspěchem. Situace i necelých čtrnáct dní před klíčovým lednovým víkendem vypadá stále tak, že velkou část levicových hlasů sbírá M. Zeman. Protože je navíc tento politik evidentně schopen převzít i nemálo hlasů pravicových voličů a dokonce i politicky pramálo gramotných občasných voličů a nevoličů, jsou jeho vyhlídky na nástupnictví po V. Klausovi více než slibné. Pane předsedo, nemusím zdůrazňovat právě Vám, co by zvolení někdejšího šéfa ČSSD do prezidentské funkce znamenalo: jeho dokonce i nyní špatně skrývaná touha po pomstě by rychle rozvrátila ČSSD, v níž by se k moci brzo dostali pragmatici schopní na zásady levicové politiky v rámci "státotvorných dohod" rychle rezignovat (to je ostatně přece důvod, proč pravicová média na Zemana skoro vůbec neútočí). Rozvrat ČSSD by ovšem znamenal i ochromení, ba znemožnění levicové politiky vůbec, protože KSČM není pochopitelně s to, navzdory popularitě, jíž se u části veřejnosti dočasně těší, úlohu hegemona české levice převzít. Myslím, že dál není třeba pokračovat, jsem si jist, že naznačená nebezpečí vidíme prakticky totožně.

Zamysleme se tedy raději nad tím, co ještě v hodině dvanácté udělat pro vítězství J. Dienstbiera, resp. pro nezvolení M. Zemana, protože v osobě J. Fischera by na Hrad usedl alespoň tuctový překabátěný pravičák a byrokrat, jakých je všude plno. Jeho neochota jmenovat vládu byť jen s podporou komunistů je sice nemilým problémem, avšak s řádově nižší mírou nebezpečnosti než jistojistě očekávatelný Zemanův revanš.

Kampaň J. Dienstbiera není sice dle mého mínění vysloveně špatná a nevýrazná, ale je nutné ji zintenzívnit. Zemanovi a Fischerovi stačí k popularitě jen to, že se vynořili prý jako nezávislé a stranickou politikou neposkvrněné postavy jakýchsi podivných blanických rytířů, u Dienstbiera působí jako handicap samo jeho členství v ČSSD. Kandidát sociální demokracie musí tedy více než jiní zdůrazňovat svůj program, své názory a hodnoty. Billboardy a plakáty se stereotypně se opakujícími hesly o spravedlivém státě a čistém štítě je tedy dle mého přesvědčení třeba rozhojnit a zpestřit jasně deklarovanými Dienstbierovými postoji: vymezení proti exekutorům, postoj k daním, odsouzení Drábkových asociálností, vícekrát opakovat proklamování rovného přístupu ke zdravotní péči a vzdělání, majetková přiznání a další konkrétnější protikorupční opatření. Dobré je samozřejmě prezentovat levicové hodnoty jako takové včetně tolerance k menšinám (např. homosexuálům, to může hodně pomoci v liberálně orientovaných velkých městech) a solidarity se starými a potřebnými. Dienstbier by se také neměl vyhýbat zahraničněpolitickým tématům a zde se jasně odlišit od Zemana a jeho militarismu. Musel by mít ovšem odvahu postavit se kriticky k americké velmocenské linii. Zmíněné billboardy a plakáty je třeba také nasazovat diferencovaně, právě s ohledem na příslušné kulturně společenské prostředí, v němž mají působit. V severních Čechách je tedy účelné akcentovat sociální témata a deklarovat třeba to, že nezaměstnaní nejsou automaticky žádní příživníci, v Praze by naopak měla být zdůrazněna liberální hesla. Chybět by rovněž neměly církevní restituce, aťsi pan arcibiskup pukne třeba zlostí, v nejhorším bude Dienstbier bez Tedea...

Kromě plakátů a billboardů by měl volební štáb jediného opravdu levicového kandidáta využívat také více internet (kdykoli si zapnu Seznam, vyjukne na mě K. Schwarzenberg, proč ne nejmladší uchazeč o prezidentský post?). A především je podle mého názoru nejúčinnějším prostředkem kampaně kolportování a rozdávání volebních novin, kde může Dienstbier nejlépe a nejsnáze prezentovat a vysvětlit své názory a postoje. Do takových novin mohou přispět i mnohé důvěryhodné osobnosti, které kandidátovi sociálních demokratů veřejně vyjádřily podporu. S jejich svolením by bylo případně možno využít i ony billboardy: představme si v Praze velkoplošné plakáty s Vladimírou Dvořákovou, která říká: Budu volit Jiřího Dienstbiera, a představme si obdobně vyobrazeného Jana Kellera třeba v Ostravě!

Poslední důležitou složkou kampaně by se mělo stát aktivizování rozsáhlé sítě dobrovolníků, kteří by oslovovali lidi na ulici a dávali se s nimi do řeči. Za úvahu by stálo i vyrobení nějakého odznáčku se sdělením typu "Volím Jiřího Dienstbiera, zeptej se mě proč" apod. Autor tohoto textu je ochoten nějaký podobný odznak nosit. Zkrátka a dobře, Obama se stal v r. 2008 prezidentem proto a jen proto, že vyburcoval levicově a levoliberálně smýšlející část americké občanské společnosti. Jiřího Dienstbiera může na Hrad dovést pouze podobná vlna, jež by se případně vzedmula v českém prostředí.

Je jistě možné, že průzkumy podporu M. Zemana i J. Fischera nadhodnocují. V každých volbách ostatně rozhodují pouze ti občané, kteří k nim skutečně dorazí, a lze se důvodně domnívat, že právě mezi příznivci obou výše uvedených politiků se nachází podstatně více lidí o politiku se nezajímajících a politicky dezorientovaných než mezi stoupenci J. Dienstbiera. Tyto do značné míry apolitické voliče, kteří zatím vyhlašují ochotu "si svého prezidenta vybrat", může jakákoli maličkost od cesty k urnám odradit: špatné počasí, znechucení nad tahanicemi kolem eventuálního odkladu voleb, ublíženost pana Okamury. Spoléhat však na to nejde, stejně jako na zmíněný odklad termínu voleb, jenž by ovšem pro Dienstbiera byl pozitivem, protože by jeho týmu poskytl více tolik potřebného času.

Vážený pane předsedo, věřím, že není pozdě a že za několik týdnů nebudu muset nešťastně nad klávesnicí smolit další otevřený dopis na téma: jak pomoci Fischerovi a zastavit Zemana... Ostatně nešlo by asi stejně poradit nic jiného, než abyste v takovém případě hrál vabank a pohrozil vyloučením ze sociální demokracie každému, kdo Zemana otevřeně (i skrytě) podpoří, byť by to měl být i bodrý Zdeněk z východní Moravy.

Opakuji ale ještě jednou, pane předsedo, věřím, že k podobně tristním koncům nedospějeme a že Jiří Dienstbier postoupí do druhého kola. Pokud v něm bude stát proti M. Zemanovi, nemám příliš obavy, že by neuspěl. Pokud bude soupeřit s J. Fischerem a prohraje, bude to čestná porážka, která Vaši ani jeho pozici ve straně -- troufám si tvrdit -- neohrozí.

Se srdečnými pozdravy a úctou

Martin Pleva

Vytisknout