Co popřát nestačí

30. 12. 2012 / Marek Řezanka

Předpokládám, že do projevu zamontuje fakt, že z Hradu pomalu, ale (doufejme) jistě, odchází.

Nějaká ta bilance jeho působení v roli prezidenta nejspíš zazní. Byl bych překvapen, kdyby se v jeho projevu neobjevily akordy na strunu nacionální či kdyby v něm nezdůraznil stokrát opakovanou radu, jak se všichni musíme starat sami o sebe -- jiný to za nás neučiní.

Pokud se příliš nepletu -- a Václav Klaus bude usilovat o další vrcholné funkce na české politické scéně, nejlépe jako předseda občanských demokratů - bude jeho projev zaměřen proti jevům, na které je veřejnost citlivá. Můžeme se tak dočkat nějaké té narážky na zneužívání sociálních dávek, nějaká kritika může směřovat k podobě tzv. důchodové reformy.

V žádném případě však od prezidenta Klause neuslyšíme, že by se dělo něco se samotným systémem, že by bylo zapotřebí nějakých hlubokých politických a ekonomických změn.

Jak by tedy prezidentský projev 1. ledna 2013 mohl vypadat? Možná nějak takto:

Milí spoluobčané,

S příchodem nového roku kromě mnohých očekávání bilancujeme, co se povedlo a nepovedlo v roce minulém.

Je třeba zdůraznit, že šlo o rok z hlediska České republiky poměrně klidný a úspěšný. Vláda prosadila řadu potřebných zákonů, po dlouhé době jsme se důstojně a jednou pro vždy vyrovnali s církvemi, především s církví katolickou, vůči níž jsme měli z minulosti velký dluh. Na druhou stranu je třeba říci, že nám vláda mohla své kroky více vysvětlovat a snažit se podobu zákonů vypilovat tak, aby nedocházelo ke zbytečným pochybnostem. Musím se přiznat, že jsem sám měl problémy se s některými vládními zákony v podobě, jak byly předkládány, ztotožnit. Zvláště u celospolečenských témat, jakým je například důchodová reforma, bych si představoval širší parlamentní kompromis.

Moje hlavní výtka vůči vládě směřuje k prezentaci kroků vlády. Byli jsme svědky, kdy premiér nadřazoval své osobní zájmy nad zájmy republiky a zbytečně hazardoval s křehkou vládní většinou. Není možné, aby nepodstatné legislativní úpravy byly spojovány s vyslovením důvěry kabinetu, který získal ve svobodných volbách poměrně silný mandát k prosazení důležitých a pro chod naší země nezbytných reforem. To považuji za nešťastný hazard a vždy jsem před podobným jednáním varoval.

Stejně jako loni, ani letos jsme naštěstí nebyli svědky hořících aut a vysklených výloh. Přesto se v naší zemi demonstrovalo. Mohli jsme vidět různá hesla, která jsme dříve vídali v ulicích na prvního máje. V této souvislosti chci důrazně, ale opravdu důrazně pokárat opozici, že se nechala strhnout k lacinému populismu, který ovšem nic dobrého nikdy nikomu nepřinesl. V roce 2013 si mimo jiné připomeneme 75 let od přerušení demokratického procesu v Československu nacisty a 65 let od nástupu komunistické ideologie k moci. Ideologie, která s sebou přinesla ztrátu svobody, značné ztráty na životech a několik významných emigračních vln.

Nezapomínejme.

Už proto, že si příští rok připomeneme 95 let od založení Československa a 20 let samostatnosti České republiky. Státu, který díky úspěšné transformaci zaznamenal výrazný ekonomický boom, státu, v němž se ledacos dalo udělat lépe, který se ovšem úspěšně integroval do struktur NATO a který si vede ekonomicky dobře i dnes.

Uvědomme si, o co vše můžeme přijít -- a nedopusťme, aby se tak stalo. Nedejme se ukolébat naší dobrou ekonomickou situací. Velmi snadno bychom mohli začít sčítat ztráty. Važme si rodiny. Nedejme se unášet módními vlnami, které propagují jiné než tradiční rodinné modely.

Nenaslouchejme těm, kteří by nezodpovědně rozdali naše bohatství na různé sociální dávky, které by se pouze projedly. Nenechme si vzít národní hrdost a neposmívejme se těm, kteří se snaží o tradiční hodnoty pečovat. Zároveň nevyzdvihujme ty, kteří se jim vysmívají a znevažují je.

Uplynulý rok se mimo jiné nesl ve znamení voleb do horní komory Parlamentu České republiky a do krajů. V těchto volbách strany vládní koalice utrpěly značný debakl. Premiér země by měl na základě takového výsledku vyvodit patřičné kroky. Podle mě se tak v dostatečné míře nestalo.

Velmi znepokojující je trend, kdy po 23 letech naší demokracie mají komunisté relativně silnou podporu občanů. Je třeba se ptát, co je špatně -- a jak tento nepříznivý trend zvrátit. Na vině je jak opozice, která se snaží lacině získávat politické body, tak ale i vláda, jež není schopná dostatečně varovat před nebezpečím totality.

Važme si naší svobody -- a neinklinujme k nebezpečným pokusům o lepší svět, které se již tolikrát zvrhly. Dostatečným varováním by mělo být Pražské jaro, které nás pouze utvrdilo v tom, že žádná forma komunismu či socialismu není neformovatelná.

Važme si světa, v němž žijeme -- a nepokoušejme se ho zničit.

Nejvážnější nebezpečí pro naši demokracii vidím v elitářství Evropské unie, ve snahách omezovat naši národní svobodu, ve snahách, které mohou vyústit v něco skutečně špatného a tragického.

Nedejme se ukolébat prázdnými oceněními, která nejsou podložena adekvátními výsledky.

Bylo by špatné, kdybychom podlehli různým pesimistickým vizím a falešným prorokům, kteří chtějí využít našeho strachu a naší momentální nejistoty. Uvědomuji si, že zde problémy jsou a že ne všem z nás se žije nejlépe. Ale tím, že se nám bude všem vést špatně, si nepomůžeme.

Přestaňme v sobě pěstovat nedůvěru, odposlouchávat se, konstruovat nejrůznější spiklenecké teorie. To by byla zhoubná cesta pro nás pro všechny.

V prostředí uměle vyvolávané nedůvěry a nenávisti potom může dojít k velmi tragickým činům.

Nepodceňujme zdánlivé klukoviny, jakými byl například atentát na mou osobu či poškození cizího majetku pomalováním volebních billboardů. Mějme úctu k cizímu majetku, mějme úctu k autoritám, respektujme právo. Jinak se ocitneme opět v chaosu a bezpráví.

Jak všichni víte, již brzy vyprší můj prezidentský mandát. Svou funkci jsem vykonával, jak nejlépe jsem uměl -- a vždy jsem zdvihal varovný prst, kdykoli jsem viděl nebezpečí pro naši svrchovanost a kdykoli jsem byl svědkem odklonu od směřování, ke kterému jsme se 40 let bolestivě propracovávali.

Poprvé v historii bude záležet na nás, občanech, koho zvolíme další hlavou státu. Využijme tuto možnost. Nenechme se strhnout líbivými hesly a jednoduchými řešeními.

Spoléhejme na politickou zkušenost, ne na neokoukané tváře. Volíme státníka, ne novou superstar.

Musím říci, že žádný ze současných kandidátů nemá mou plnou podporu. Pevně věřím, že ale nebude zvolen žádný kandidát, který by ohrozil současné demokratické směřování naší republiky, kandidát, který by vyvolal další odliv inteligence z našeho státu. Volme proto obezřetně a kromě srdce i rozumem.

Važme si naší mladé generace, která svým příkladným jednáním dokazuje, že jí její svoboda není a nemůže být ukradená. Oceňme její statečnost, s jakou protestuje proti posilování komunismu v naší zemi. Zde je vidět, jak je důležité mít inteligenci a podporovat vzdělání. I proto bude nezbytné, aby reforma školství proběhla co nejdříve a byla dotažena do úspěšného konce.

Pomalu končím v roli prezidenta. To ale neznamená, že odcházím z politiky. Tu budu velmi pozorně nadále sledovat a budu se k ní velmi kriticky, jak je mým zvykem, vyjadřovat.

Přeji nám, abychom v novém roce více dokázali ocenit práci těch, které sice nemusíme mít rádi, kteří ale budují podmínky k našemu přežití. Abychom se nenechali strhnout nikým, kdo nám bude slibovat koláče zadarmo a kdo bude ze sebe dělat symbol lásky a pravdy. Nenechme se manipulovat symboly.

Připíjím na šťastný nový rok, který jistě nebude pro řadu z nás jednoduchý ani veselý. Jsem však přesvědčen, že to nejhorší již máme za sebou, a dokážeme-li se ve svých nárocích a potřebách ukáznit a uskrovnit, dočkáme se i lepších časů. Nezáviďme si, nevytvářejme pseudokauzy, které vzbuzují dojem, že se nám žije hůře, než tomu ve skutečnosti je -- a spoléhejme hlavně na své síly, své schopnosti a svou vůli.

Děkuji Vám za pozornost.

Byl bych rád, kdybych se pletl. Kdyby například pan prezident zdůraznil, co mohou pro náš stát církevní restituce v podobě, jak byly schváleny, znamenat. Kdyby se pozastavil nad nebezpečím narušení sociálního smíru, k němuž v naší republice za současné Nečasovy vlády došlo. Kdyby se věnoval metanolové aféře jako symbolu selhání státu v otázce ochrany zdraví spotřebitelů. Kdyby upozornil na bezprecedentní a neomluvitelné stíhání člověka, který toliko vyjádřil svůj názor na pochybné volební kampaně. Kdyby se zamyslel nad problematikou sociálních škrtů a nad ztrátou jistot středních vrstev v celé Evropě. Kdyby spolu s přáním pevného zdraví nám všem zdůraznil, že zvláště pro lidi dlouhodobě nemocné a handicapované je nezbytná dostupnost kvalitní lékařské péče. Že nestačí popřát štěstí a lásku, když vlivem zhoršující se sociální úrovně některé rodiny přicházejí o bydlení, nejsou sto zajistit svým dětem adekvátní péči -- a tyto děti jim musejí být odebírány.

Že nelze mluvit o významu demokratických voleb, a přitom přehlížet vznik nové parlamentní strany s novým programem až dva roky po volbách.

Že reforma školství nemůže spočívat v uzurpaci vzdělání pro bohaté a v redukci oborů, které nevynášejí. O tom, že kapitalismus v současném stadiu naráží na limity, a že nemůže překročit svůj stín, ani nemluvě.

Sám za sebe chci nám všem popřát vnitřní sílu, abychom nerezignovali na naše sny a naši představu spravedlivé a demokratické společnosti, v níž nemají před soudem jiné postavení mocenské elity, a jiné "sprostí poddaní". Abychom našli dostatek chuti aktivně se zapojovat do rozhodovacích procesů, které se nás týkají -- a abychom, pokud máme co říci, nemlčeli.

Abychom nebyli lhostejní k druhým, protože s nimi žijeme v jedné společnosti a jsme na nich také závislí. Žít spokojeně ve společnosti, kde podíl nespokojených překročí únosnou mez, nelze. Na to nemusíme číst ani Masku červené smrti. I když bezstarostných princů Prospero se u nás najde více než dost.

Přeji nám, abychom se zajímali o naši historii, abychom šli při jejím poznávání do hloubky, nebáli se vidět ji v celé její pestrosti. Abychom se nedali lacino manipulovat médii, ani nikým jiným. Abychom nečekali na Spasitele s tím, že sami nemusíme ani hnout prstem. Takto bychom se dočkali leda tak diktátora. Pokud nebudeme formovat vlastní názory a nebudeme chtít vědět, budeme ovladatelní a staneme se jen něčími loutkami, které budou vykřikovat jenom to, co se po nich žádá.

Přeji nám pevné zdraví -- už proto, že ač lékařská věda je již dnes na vysoké úrovni, dostupnost lékařských služeb a péče není pro všechny stejná.

Ze všeho nejvíce nám ovšem přeji naději. Naději, že si nebudeme stále připadat jako ve špatném snu či v pohádce o Kocourkovských, naději, že naši představitelé nebudou o demokracii pouze mluvit, aby tento pojem svými činy devalvovali na minimum, ale že se budou demokratickými principy řídit. Že poznáme, co je to funkční právní stát. Že najdeme alternativu k tomu, co kolabuje a snaží se v křeči setrvat. Že se vyhneme násilí a krveprolití, že se vyhneme všem formám válek. Naději, že nás bude bavit žít ve státě, v němž žijeme a v němž se většina z nás narodila. Že budeme k sobě hledat cestu, namísto abychom chtěli toho druhého zničit a zadupat. Naději, že budeme k sobě empatičtí a navzdory asociálnímu počínání mnoha církevních představitelů (zdaleka ale ne všech) nezanevřeme na pojem "víra". Víra nám totiž může pomoci právě v těch nejtěžších chvílích.

Až si budeme připomínat kulaté výročí vzniku Československa, prostudujme si, jaké vize T. G. Masaryk měl. Že jeho cílem nebylo vybudování dravého kapitalismu s mocnou katolickou církví. Čtěme a vzdělávejme se -- jedině tak budeme imunní vůči veškeré manipulaci. Jedině tak můžeme mít ambici posílit svá práva ku prospěchu nás všech.

Vytisknout